Theodor a Já

Chapter 57 ✓

„Dobré ráno Zoe, jak si se vyspala? Dobré, celkem dobře, co ty? Docela fajn, ale jsem docela vynervovaná z tý schůzky s děkanem. To bude v poho, nemáš se čeho bát." Zalezla jsem do koupelny a nalíčila se, nepřeháněla jsem to s make-upem. Jen jsem si dala linky a řasenku, trošku se přepudrovala a byla hotová. „Co si dáš k snídani? Jen si udělám smoothie, nemám moc hlad. Oukej, já si ho dám taky." Vyndala jsem ovoce, hodila ho do mixéru a potom obsah nalila do dvou lahví. „Tak a můžeme vyrazit. Už jdu, jen musím najít mobil. Nemáš ho u postele? Podívám se. Jo je tady. Tak jo a jdeme, ať nepřijdeme pozdě." Zamkla jsem za námi a my vyrazili, dneska nefoukal tak silný vítr a ani nebyla taková zima, šli jsme po svých.

První hodina začala přesně v devět, do třídy vešla nová učitelka, vypadala celkem mile. „Dobré ráno studenti. Jsem vaše nová profesorka ekonomiky. Paní Milsová je od vánoc na mateřské dovolené." Když jsem uslyšela slovo „mateřské dovolené", tak se mi stáhlo hrdlo. Mateřská dovolená, to je jako, že jsi matka a já budu taky matka. Nedokážu si to představit. Učitelka mě vytrhla z mého přemýšlení. „Doufám, že s vámi zažiju skvělý rok. Plán učiva máte na internetu, plus pokud bude někdo potřebovat pomoct s učivem, máte možnost doučování, vše je napsané na stránkách školy. Dobrá, tak to bude pro dnešní hodinu vše, sbalte si věci. Na shledanou. Na shledanou." Odpověděli všichni. Vzala jsem si desky, kabelku a vyšla ze třídy.

„Elisabeth, jakou máš hodinu teď?" zeptala se mě Zoe. „Myslím, že chemii s Flescherovou. Jasně, tak se uvidíme za hodinu. Tak zatím. Zatím." Prošla jsem chodbou a vzala to směrem ke skříňkám. Vyndala jsem si věci a vzala si učebnici na chemii. „Ahoj miláčku," objal mě zezadu Theo. „Ahoj broučku, co máš teď? Chemii, budu v B21. Ty? Taky, ale v U13. Dobře, tak se uvidíme potom. Jasně, tak se měj." Políbil mě a běžel do učebny. Zamknula jsem skříňku a taky se vydala do třídy. Na chodbě jsem potkala Jane a ta si se mnou začala povídat. „Ahoj El. Ahoj Jane. Tak jaký byly prázdniny? Jo skvělý, co tvoje? Taky. Jak dlouho chodíš s Theodorem?" Ta otázka mě trochu zaskočila a tak jsem potichu odpověděla. „Asi měsíc a půl, proč se ptáš? Jen tak, že vy dva jste strašně roztomilý. Děkuju." Usmála jsem se a vešla do třídy.

„Tak dobrý den studenti. Doufám, že jste prožili krásné svátky, ale teď už jsme ve škole, takže se všichni budeme věnovat učivu, že pane Braune? Ano paní profesorko." Vzadu se uchechtlo pár hlav a potom hodina pokračovala jako normálně. „Pro dnešek máme vše hotové. Na shledanou." Než jsme stihli odpovědět, učitelka byla ze třídy venku. Za chvíli musím k děkanovi, jsem z toho celkem nervózní. Nevím, co mám čekat.