Theodor a Já

Chapter 106 ✓

Sobota 3. červen – Prohlídka v šestém měsíci

Za chvíli vyrážíme s Theem k doktorce, dneska mi budou odebírat krev a dělat další testy na různé infekce a nemoci. Zatím mi všechno vyšlo negativně, tak doufám, že to tak zůstane. Theo mě ve všem podporuje a já jsem mu za to strašně vděčná. Pořád si ale nemůžu představit, že my dva budeme bydlet spolu a dále s našimi dětmi. Jo, budou to naše děti. Nechápu to, že budu máma a že budu vychovávat děti. Já strávím zbytek života s ním, s Theodorem. Miluju ho? Hodlám s ním strávit život?

„Jdeme?" Zavolala jsem na Thea, který seděl v obýváku a dělal něco na počítači. „Jasně, jen to uložím." Počkala jsem na něj a obula se. Venku bylo krásně a tak jsem si vzala žabky. Stejně to byla v poslední době jediné boty, které jsem nosila. Nohy mi ani tolik neotékaly, ale bolely mě skoro pořád.

„Broučku, chceš pomoct?" Zeptal se mě Theo, když jsem scházela schody. Kývla jsem, protože samotné scházení schodů mi dělá menší problémy. Chytla jsem se ho za rámě a pomalu sešla do přízemí. Společně jsme prošli hlavními dveřmi a dále k autu. Theodor mi otevřel dveře a já si trochu nemotorně sedla. Než auto obešel, tak jsem se dosoukala na místo. Vyrazili jsme.

K doktorce jsme dojeli před obědem. Theo mi pomohl vystoupit z auta a zavřel dveře. Došli jsme do čekárny a ani jsem si nesedala, protože nás sestra hned zvala do ordinace. Odložila jsem si věci na křeslo vedle Theodora a sedla si na lehátko.

„Tak jak se vám daří? Poslední dobou mě strašně bolí nohy. Dobrá, to bylo očekávatelné, že se to stane. Hlavně noste pořádné boty a pokuste se o správné držení těla. Bolí vás záda? Celkem ani ne, chodím často plavat a cvičím. Tak to je dobře, jen to praktikujte nadále, ale hlavně se nepřepínejte. Poslední měsíc těhotenství už se nenamáhejte skoro vůbec a odpočívejte. Můžete začít kupovat věci pro miminka."

Celá prohlídka probíhala jako obvykle. Na další prohlídku jdu za měsíc 1. července. S Theem jsme opustili ordinaci asi v jednu hodinu. Rozhodli jsme se, že si dojdeme na oběd a potom se projdeme parkem. Cestou jsme potkali Lucase, který seděl na lavičce a jak bylo vidět, tak dostal od někoho pěkně do držky. Hned, jak jsem ho uviděla, tak jsem zrychlila a došla k němu. Prý se dostal do potyčky s nějakýma klukama, který byli trochu víc na mol. Odvezli jsme ho domů a dali mu led na to jeho pěkně fialový oko. Zůstali jsme tam s ním asi půl hodiny a potom jsme jeli k nám.

Mám o Lucase strach, to už je prý podruhé za tenhle měsíc, co ho někdo napadl. Něco se mi na tom nezdá, ale já s tím holt nic neudělám. Theodor se z něj snaží něco dostat, přijde mu strašně divnej. Nic mu neřekne a je na něj vždycky naštvanej. Říkala jsem Theovi, ať ho nechá být. Nemá to cenu.