Theodor a Já

Chapter 66 ✓

Probudil mě letmý polibek na tváři. Než jsem si uvědomila, co se včera všechno stalo, chvíli mi to trvalo. „Dobré ráno miláčku. Dobré." Políbila jsem ho a on mi to oplatil. „Chceš dneska jet zpátky do Bradfordu? Asi jo," kývla jsem, ale vlastně jsem ani nevěděla, jestli chci. „Za chvíli jedu s taťkou za mámou, tak jestli pojedeš s námi, nebo už rovnou domů. Pojedu s vámi." Sedla jsem si a zamotala se mi hlava. Snažila jsem se to na sobě nedat znát. Theo naštěstí nic neviděl. Pomalu jsem si stoupla a došla do koupelny. Pěkně mě bolela hlava. Kupodivu jsem ale měla čistou pleť a vlasy celkem nezacuchané. „Theo, můžu se vysprchovat? Jasně, ručníky jsou v druhý poličce zleva." Vyndala jsem si ručník a zavřela v koupelně dveře. Svlíkla jsem se a vlezla do sprchy. Teplá voda mi ztékala po těle a já se cítila tak uvolněně. Podívala jsem se na bříško a usmála se. Potom jsem si vzpomněla na to, co se stalo včera, a úsměv mě přešel. Vypnula jsem vodu a vylezla ze sprchy. Otřela jsem se ručníkem a chtěla se obléct. Uvědomila jsem si, že jsem si nevzala čistý spodní prádlo a znechuceně si nandala to včerejší. Vyšla jsem z koupelny a na posteli seděl Theo. Měl jen boxerky, když mě uviděl, tak si na sebe hodil tričko. Ušklíbla jsem se a sedla si vedle něj.

„Mamka měla jedny tepláky, byly jí malý, tak je nechala na poličce u sebe. Myslím, že ti budou. A tady máš triko, je moje, doufám, že ti nevadí, můžu dojít pro nějaký tríčo mamky. To je v pohodě, díky moc Theo, ale stejně si budu muset jet koupit spodní prádlo. Myslím, že nemusíš. Tátovi to bylo trapný, ale ráno byl ve městě a koupil ho. Máš to támhle na polštáři." Uchechtla jsem se a poděkovala jsem. Přikryla jsem se a převlíkla se. Vzala jsem si na sebe Theovo tričko a přivoněla jsem si k němu. Cítila jsem se v bezpečí.

Oba jsme došli na snídani. U stolu u ž seděl George a pil svou ranní kávu. Pozdravila jsem ho a on udělala to samé. Nalila jsem si čaj a sedla si. „Děkuju moc Georgi, za to. No vy víte co." Usmál se a zpátky se začetl do novin. Vzala jsem si chléb s marmeládou a pořádně si ukousla. Když jsme dojedli, tak bylo něco před desátou. Došla jsem se převléct do džínů a počkala v předsíni na Thea a jeho tátu. Potom jsme vyrazili. Nasedli jsme do auta a vyrazili jsme do nemocnice. Laura byla na pokoji a zrovna tam byl i nějaký lékař.

„Dobrý den, vy musíte být manžel paní Laury, že? Ano, to jsem. Dobrá, tak jestli chcete vědět, co se tedy stalo. Ano, to bych byl rád. Takže, tepna, která vše způsobila, už je průchodná. Paní bude muset brát léky, a pokud nenastanou žádné komplikace, tak by tady měla strávit ještě tak tři týdny. Poté bychom jí pustili. Bude muset chodit na kontroly. To je zatím vše. Děkuji vám pane doktore. Není zač, tak na shledanou. Na shledanou."