Theodor a Já

Chapter 77 ✓

Víkend – První den v práci

Probudila jsem se před devátou a hned jsem začala panikařit. V deset jsem tam měla být. Cesta tam mi trvá půl hodiny autem. Odhodila jsem ze sebe peřinu a běžela do koupelny. Rovnou jsem vlezla do sprchy a pustila na sebe vodu. Umyla jsem si hlavu. Ze sprchy jsem vylezla v devět. Skvělý mám půl hodiny, ani ne. Vyfénovala jsem si hlavu a nalíčila se. Zoe ještě spala, snažila jsem se být potichu, ale jelikož jsem spěchala, tak jsem omylem švihla rukou do hrnku a ten okamžitě dopadl s řinčením na zem. Rozbil se, Zoe se probudila a já ještě musela uklízet ten nepořádek. No já ten den fakt začínám.

„Ještě jednou se omlouvám, že jsem tě vzbudila Zoe. To je v pohodě, aspoň nebudu spát do oběda. A honem běž, já tu vytřu. Dobře, díky, jsi zlatá." Hodila jsem na sebe kabát a obula se. Vyběhla jsem z bytu, seběhla schody a otevřela vchodové dveře. Venku už bylo celkem teplo, nastoupila jsem do auta a nastavila si v mobilu navigaci k té firmě. Opravdu to byla zhruba půl hodina. Při mém neštěstí, byla na dálnici kalamita. Rozhodla jsem se to objet jednou vesnicí. Sjela jsem teda z dálnice a vydala se jinudy. Kupodivu jsem se tam neztratila a za chvíli najela zpátky na prvotní cestu. Před firmu jsem dojela přesně v deset.

„Dobrý den, já jsem Elisabeth Timbalendová. Mám zde stáž u pana Winterfielda. Ano, mám vás zde napsanou, ale začínáte až v jedenáct." Zarazila jsem se a rychle se podívala do mobilu. Ano správně, přečetla jsem si to blbě. „Dobrá, děkuji moc. Přijdu později." Už jsem se chystala odejít, ale paní mi ještě něco chtěla říct. „Slečno Timbalendová, můžete klidně navštívit naší menší kavárnu, abyste nemusela jít ven. Je to o patro níže. Děkuji moc, určitě se tam stavím." Sešla jsem schody a zahnula doprava. Doopravdy tady byla menší kavárnička. Vešla jsem dovnitř a usadila se u okna.

Za chvíli ke mně přišla servírka. „Dobrý den, co si budete přát? Jedno latté prosím. Dobrá, hned to bude." Vyhrnula jsem si rukávy a vytáhla si papíry, které mi poslal pan Winterfield. Byly to nějaké pokyny k práci. Pročítala jsem si to, když mi někdo poklepal na rameno. Nejprve jsem se lekla, ale poté jsem uviděla tu osobu. Byl to Kyle.

„Ahoj Kyle. Ahoj Elisabeth, co ty tady děláš? Mám tady stáž, děkan univerzity mě sem doporučil. A ty? No, já jsem sem přijel za tátou, je ředitel týhle firmy. Počkej, tvůj táta je. Josh Winterfield." Dopověděl za mě. „Aha," řekla jsem a trochu jsem ztratila řeč. Ukázala jsem mu, ať si sedne. Okamžitě jsme se zakecali. Zjistila jsem, že příjmení má po mámě, že jeho rodiče nejsou manželé. Bavili jsme se o všem možném. Potom přišla řeč i na rodinu, vyhnula jsem se otázce. Dále jsme se bavili o cestování. Kyle navštívil celou Evropu a Severní Ameriku. Díky tomuhle jsme si padli do oka. Já jsem už odmala cestovala. Rodiče mě vždy brali na služební cesty. Takže třeba jsme byli v Tokiu nebo v Dubaji.

„Tak se měj Kyle, už budu muset jít. Ty taky a držím palce. Děkuju moc." Zamávala jsem mu a vyšla z kavárny.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se, že jsem nepřidávala, nebyla wifi. Doufám, že se díl líbil. <3