Theodor a Já

Chapter 94 ✓

Sobota 11. březen – Prohlídka ve třetím měsíci

Tak včera jsem přijela z Londýna, ano celej ten pobyt u táty jsem proležela, měla jsem chřipku, pořád mi není úplně dobře, ale už nemám teploty. Dneska jdu na prohlídku k doktorce, už jsou to tři měsíce. Theodor jde se mnou.

Lucas+Zoe je teda definitivně konec. Zatím s ním nepromluvila a to už jsou dva týdny. Lucas se o to pokoušel, přišel sem, hned jak ho uviděla, tak mu zabouchla dveře před nosem. Chtěla jsem o tom s Lucasem mluvit, nevěřím tomu na sto procent, že jí podvedl. Ještě den předtím si spolu vyšli na rande, byli spolu v restauraci a teď tohle, prostě to nedává smysl. Dneska jsem mu volala, domluvili jsme se na tom, že se nějak sejdeme. Musím z něj dostat všechno. Zoe se to nesmí dozvědět, nechci, aby si myslela, že jsem na jeho straně, teda já nejsem moc ani na jedný, ale i tak.

„Tak jdeme Theo? Jasně, už běžím." Vyšli jsme společně ze dveří a namířili si to k autu. Venku bylo překvapivě hezky. Nastoupili jsme a vyjeli. U doktorky jsme byli za chvíli. Theodor zaparkoval, vystoupili jsme a došli do čekárny. Na řadu jsem přišla skoro hned.

„Dobrý den. Dobrý slečno Timbalendová. Tak se posaďte, mrkneme se na to." Sundala jsem si kabát a kabelku si odložila na pohovku, vedle Thea." Jak vám je po té nemoci? No, už mi je dobře, jen mám trochu kašel a jinak teploty už nemám. Tak dobře, to jsem ráda, tak se podíváme na ty prcky." Vyhrnula jsem si tričko a čekala na ten proces, který doktorka dělala každý měsíc.

„Budu dnes vědět už pohlaví?" Zeptala jsem se po chvíli. „Je to možné zjistit, ale není to stoprocentní a budete to chtít vědět? Ano, domluvili jsme se s přítelem, že chceme." Chvíli doktorka přejížděla sondou po břiše a poté vytiskla snímky.

„Tak a tady to máme." Zadržela jsem dech. „Je to nejspíše holčička a chlapeček." Usmála jsem se a pohladila Theodora po ruce. Byla jsem strašně šťastná, víc než to. „Jsou v pořádku? Ano, naprosto, ta chřipka jim nic neudělala." Úsměv na rtech se mi ještě více rozšířil. „Všechny odběry krve jsou v pořádku, oba dva se vyvíjí naprosto normálně. Žádné vady nejsou známy, takže se uvidíme za měsíc, 8. dubna." Poděkovala jsem jí a oblékla se.

Vyšla jsem ze dveří a objala Theodora. „Je to holčička a kluk," z očí mi tekly slzy, ale štěstí. „Budeš skvělá maminka, vím to. Nemůžu se dočkat, až budou venku. To já taky." Chytla jsem ho za ruku a vyšla s ním z čekárny. Nastoupili jsme do auta a Theodor nastartoval. Dojeli jsme do centra a zašli si na oběd.

Domů jsme dorazili kolem druhé. Zoe má přijet zítra, v neděli. Potom máme ještě týden volno. Domluvili jsme se spolu, že pojedeme v pondělí do lázní. Budeme tam tři dny, je to někde poblíž Londýna. Theodor pojede do Skotska navštívit rodiče. Měl by se vrátit v pátek, taky odjíždí v pondělí.

„Theo, budeš spát tady? Už je pozdě, aby si nemusel chodit zpátky domů. Proč ne." Usmála jsem se a vešla do koupelny. Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla do sprchy. Zapnula jsem vodu a nechala jí na sebe téct, po celém dni, jak v práci, tak u doktorky, jsem byla unavená.