Theodor a Já

Chapter 33 ✓

Dala jsem si rychlou večeři a šla si lehnout. Zítra je štědrý večer, už se nemůžu dočkat. Do pokoje během chvíle přišel Theodor a lehnul si vedle mě. „Theo, zítra jedu na hřbitov, musím tam zapálit svíčku, pojedeš se mnou? Jasně, v kolik chceš jet? Nějak před obědem. Tak dobře, dobrou noc. Dobrou Theo."

Proudila jsem se brzo ráno a šla se osprchovat. Nalíčila jsem se a oblékla. Když jsem sešla schody a zamířila do jídelny na snídani, byl tam už taťka s Chloe. „Dobré ráno tati, Chloe. Dobré, jak si se vyspala? Moc dobře, dneska pojedu na hřbitov, jedeš se mnou?" Táta polkl a podíval se na mě. „Pojedu." Dál nic neřekl a začal snídat. Nechtěla jsem to dál rozebírat a pustila se do jídla. Za chvíli přišel Theodor s Rodgerem. Theo mi dal pusu a sedl si vedle mě. Po snídani jsme se šli obléknout a vyrazili.

Pan Loun nás odvezl na hřbitov a zaparkoval. Vystoupila jsem a zamířila ke vratům. Theo mě chytil za ruku a já zamáčkla slzu, která se mi už začala tvořit v oku. Za námi šel táta a mlčel. Když jsme došli ke hrobu, zapálila jsem svíčku a položila jí vedle andělíčka, kterého jsem vyrobila jako malá. Na náhrobní desku jsem prstem nakreslila tři křížky. Stoupla jsem si a došla k tátovi s Theem. Chytla jsem je za ruku a snažila se nerozbrečet. Chvíli jsme tam stáli. Pustila jsem se jich a svižnými kroky jsem došla k autu. Pan Loun mi otevřel dveře a já nastoupila. Za chvíli přišel Theodor i s tátou. Sedli si a my se rozjeli. Celou cestu bylo v autě ticho. Když jsme dojeli k paláci, vystoupila jsem a vešla dovnitř. Theodor mě zastihl na schodech. „Miláčku, všechno v pořádku? Jasně, všechno v pohodě. Je mi to moc líto El. To je dobrý Theo." Políbila jsem ho a došla do pokoje. Sundala jsem si bundu a dala jí do skříně.

„Theo, půjdeš se mnou? Chci ti něco ukázat. Jasně." Došli jsme na konec chodby. Vyndala jsem klíč z kapsy a odemkla dveře. Otevřela jsem a my vešli dovnitř. „Tohle byla šatna mojí maminky," řekla jsem tichým hlasem. Vyšli jsme pár schůdků a byli jsme v pokoji. Došla jsem ke skříni a otevřela jí. Byla obrovská. Vyndala jsem ze skříně jedny šaty a ukázala je Theovi. „Tyhle šaty měla maminka, když byla s tátou na první schůzce. Táta mi tenhle pokoj nechtěl ukázat do mých osmnácti. Když mě sem pustil, popsal mi skoro každý kousek oblečení, který tady je. Sem chodím, vždy když mi je smutno. Tady mám pocit, jako, že je tu pořád se mnou." Sedla jsem si na bílý chlupatý koberec a nasála vůni šatů. Theo se ke mně přiblížil a objal mě. Přitiskla jsem se k němu a líbla ho na tvář. Chvíli jsem ho nechala, ať mě hladí po vlasech a potom jsem se zvedla. Vrátila jsem šaty do skříně a vyndala jiné. Zašla jsem za paravan a převlíkla se. Zapnula jsem si zip a vlasy si přehodila dopředu. Pomalu jsem vyšla a podívala se na Thea. „Elisabeth, ty, ty, ty jsi tak nádherná." Zčervenala jsem a sklonila hlavu. „To jsou maminčiny maturitní šaty. Říkala, že až budu mít já maturitní ples, tak ať si je vezmu. Udělala jsem tak." Postavila jsem se před zrcadlo a upřeně na sebe koukala. „Škoda, že jsem tě ještě neznal. Muselo ti to v nich strašně slušet." Usmál se a políbil mě.