Theodor a Já

Chapter 45 ✓

„Eli?" Neodpovídala jsem. „No, je to taková věc. Neokecávej to a vyklop to. Ale, je to prostě no, jedná se o velkou životní etapu. No nechceš mi říct, že jsi v tom," zasmála se. Mlčela jsem a ona nejspíš pochopila, že to, co teď právě řekla, je pravda. „Elisabeth, že si, děláš srandu?" Odkašlala jsem si a trošku vyděšeným hlasem jsem potichu řekla ne. „Počkej jako vážně, že ty a Theodor budete mít dítě? Asi to tak bude. To je, no já nevím, co na to říct. Ty budeš mít mimčo. Jak dlouho to víš? Něco kolem dvou tejdnů. To je skvělý a už to ví Theodor? Jo řekla jsem mu to na silvestra. A co on na to? Oba dva jsme byli trošku opilí, no dobře trošku víc, druhý den tomu fakt nechtěl věřit. Od tý doby, co jsem mu to řekla, tak se o mě stará ještě víc než dřív. Pořád se ptá, jestli mi něco není a jestli je všechno v pohodě. Tak to je hezký, že o tebe má starost. Moc vám to přeju. Jo a jen to, jak tě odvezli do nemocnice, to ti bylo nějak špatně, nebo co se stalo? Chtěla jsem ti volat dřív, ale neměla jsem čas. Mě se nestalo vlastně skoro nic, jen se mi zvednul žaludek a rozbolela mě hlava, sice jsem se v tu chvíli cítila jak v posledním tažení, ale nikam mě neodvezli, jen mi změřili tlak a to bylo všechno. Jen doufám, že se to nedozvěděl táta. To se neboj, jak znám tvého tátu, tak kdyby to viděl, tak už by tam u vás byl. To je pravda, já jsem tam hned, jak jsem to viděla, volala a víceméně jsem je seřvala, ať to okamžitě stáhnou. Tak to je dobře, fakt bude to v poho. Ale pojď se bavit o něčem jiném, třeba o tom, že budete mít dítě."

„Já tomu pořád nemůžu uvěřit, prostě to, že mám uvnitř sebe malého tvorečka," usmála jsem se pro sebe. „Vůbec si to nedokážu představit, že ani ne za rok, budeš mámou, ale neboj se, budeš skvělá. Každou chvíli si pořád v hlavě říkám, že to vlastně ani nemůže být pravda, jsem moc mladá na to mít dítě. No to možná trošku jo, ale to nemá vliv na to, jak budeš o to dítě pečovat. A já vím, že určitě skvěle. Děkuju moc Zoe. Není zač, vážně, budeš úžasná mamka."

Když jsem položila telefon, bylo už půl páté, za chvíli se měli vracet. Ještě jsem zavolala tátovi a řekla mu, že nejspíš poletíme a že pro auto přijede pan Loun. Byl rád, že jsem se mu ozvala a já byla ráda, že se nic nedozvěděl. Až se vrátíme, tak si musím zajít k doktorce, aby mě zkontrolovala. Zítra budeme doma kolem třetí odpoledne, takže si ještě musím sbalit věci na cestu do Bradfordu. Theo pojede do Skotska za rodinou a do Bradfordu přijede až v neděli po obědě. Říkala jsem mu, ať jede rovnou odtud, že věci mu přivezu do školy. Ale on nechce, já být ním, tak bych jela, vždyť neviděl rodinu už tři týdny. A se mnou byl od začátku, co přijel.

***

Už jen dvě hvězdičky a bude jich 300. Děkuju moc všem, kteří ten příběh čtou. <3