Theodor a Já

Chapter 64 ✓

„Lauro, tak my už asi pojedeme. Zítra sem přijedeme kolem desátý. Dobře Georgi. Miluju tě. Já tebe taky. Neboj se, všechno bude v pořádku." Když George vyslovil ty slova, tak mě zahřálo u srdce. Chytla jsem Thea za ruku a ten mě políbil na čelo. „Tak se pořádně vyspěte Lauro, dobrou noc." Řekla jsem a chystala se k odchodu. „Moc ráda jsem tě poznala Elisabeth. Já vás také. Tak na shledanou. Na shledanou." Kluci ještě dali Lauře pusu a společně jsme odešli z pokoje. „Tak jedeme k nám. Theo já si ale nevzala žádný věci. Na spaní ti půjčím nějaký triko a zítra když tak dojedeme něco koupit. Dobře, ale jak dlouho tady chceš zůstat? Myslel jsem aspoň do úterý. Aha. Ty chceš jet domů dřív? No já jen, že mám všechny prášky na případný nevolnosti doma, takže. Dobře, tak jestli chceš, poletím s tebou zítra zpátky. A stavím se tady příští víkend. Ne, to je dobrý Theo, ráda bych tu zůstala déle, ale domů poletím sama." Už na to chtěl něco namítnout, ale do rozhovoru se vložil George. „Jen mohu se na něco zeptat? Ano? Elisabeth ty bereš nějaké prášky?" A jsem v háji, co mu mám říct? Kývla jsem na Thea a ten se usmál. Asi je načase mu to říct.

„Tati, my ti chceme něco říct. Ano, co se děje?" Zarazila jsem se a chytla Thea za ruku. Asi pochopil, že to pro mě nebude jednoduché. Vydechla jsem a potom jsme to řekli. „Bude z tebe dědeček." George zůstal jako opařený. „Já budu dědeček? Ano, budeš. Já tomu nemůžu uvěřit, já budu mít vnouče." Usmál se na nás a mě se ulevilo. „Jak dlouho už to víte? Měsíc," odpověděli jsme společně. Když jsme dojeli k jejich domu, bylo něco po devátý večer. Vystoupili jsme z auta a došli ke dveřím. Počkala jsem na Thea a společně s ním vešla do domu.

„Máte to tady moc hezké," poznamenala jsem hned, jak George rozsvítil. Předsíň měli laděnou do světle krémové a na první pohled bylo vidět, že to zde budou mít útulné. Sundala jsem si boty a kabát si pověsila na ramínko. Vešli jsme do obýváku a před námi se rozprostřela celá stěna s knížkami. Theovi rodiče jsou zřejmě velcí čtenáři. „Tady je takové naše menší království knih." Usmála jsem se a následovala George, který mě vedl do jiné místnosti. „Tady je kuchyň a vlevo jídelna. Nahoře máme pokoj pro hosty, je to." Theo taťku zastavil a pokračoval místo něj. „Tati, El může spát u mě. Teda jestli chceš Eli. Mě to nevadí, klidně budu spát u Thea, aby, jste nemusel nic připravovat. Dobrá, tak Theodor ti ukáže svůj pokoj." Poděkovala jsem a šla za Theem. „Tak jak se ti u nás líbí? Je to tady moc pěkné, příjemné prostředí. Mamka je bytová architektka. Aha," odvětila jsem. „Tak a tady je můj pokoj." Otevřel a rozsvítil. „Když jsem se odstěhoval, tak to tady máma víceméně předělala. Strhala všechny moje plakáty a celé to tady přemalovala. Nějak mi to ani nevadilo, protože to tady vypadalo jako v medvědím doupěti." Došla jsem k poličce, na které se tyčily všechny poháry a medaile ze soutěží a zápasů basketbalu. „To jsi všechno vyhrál? Jo, ale to už je hodně dávno. Na střední jsem byl nejlepší hráč sezóny, ale potom jsem se musel věnovat studiu a přestal jsem."

***

Tak především chci poděkovat, že jsme přesáhli hranici 5k přečtení. Fakt nechápu, jak-je-to-možný? Děkuju vám moc.

Omlouvám se, že jsem nepřidávala. Máme špatnou wifi a byla jsem na horách.