La Casa de BTS

Začátek vyšetřování a homosexuální hrátky

Mira vystoupila u policejního stanu. Možná se i zpočátku těšila na svou práci, kdoví, ale bylo to jen proto, že žila v naivní představě, že přijela nastolit spravedlnost. Ve skutečnosti nic takovýho neexistuje. Buď máte štěstí, nebo jste v hajzlu.

Její kolega, inspektor Kim (pro nás lépe známý jako pan Krteček, jelikož nosí fest silný brýle a pořád má hlavu sklopenou tak, jako by ji měl každou chvíli zabořit do země).

„Co se stalo?" zeptala se ho.

„Otevřeli jeden z trezorů v tiskárně, aby si mohli odnést nejnovější bankovky." Hm, těsně vedle.

„Proč se nespustily alarmy?"

„To nevíme. Ale spustil se ruční. Nejspíš ho spustil někdo z rukojmích." Jo. Téměř.

„Kolik jich tam je? A kolik rukojmích?"

„To je těžké zjistit, ale makáme na tom." Ty teda boduješ, Krtečku.

„Alespoň přibližně?"

„Potvrzeno je pětatřicet zaměstnanců, jedenáct členů ochranky a kolem dvaceti středoškoláků."

„Co tam sakra dělají středoškoláci?"

„Byli tam na exkurzi."

„Ví o tom novináři?"

„Zatím ne."

„Co ti lupiči? Víme něco o nich? Přibližný počet?"

„Ven vyšli čtyři, ale předpokládáme, že jich je minimálně šest."

„Zbraně?"

„Mají tři M16 a jsou extrémně agresivní."

„Už přijela zásahová jednotka?"

„Ano, ta přijela jako první."

„Prosím, řekni mi nějakou dobrou zprávu."

„Ti postřelení policisté jsou naživu." To měla být dobrá zpráva pro nás všechny.

Dále zjistili, že jsme jim odklonili všechen signál. Zavolali si na nás specialisty na odposlech a já nevím, koho všeho ještě. Tolik snahy kvůli nějakejm pár parchantům.

Zatímco si na nás brousili vidle, Jin využil té chvilky klidu, aby promluvil mýmu klukovi do duše. „Ta káva z automatu je překvapivě dobrá," zkonstatoval, zatímco j-hope úhledně třídil kombinézy pro rukojmí, ještě to přepočítával, aby na nikoho nezapomněl. To by udělal jenom on. Jin vyhlédl z okna. „A pak že o státní zaměstnance není dobře postaráno." Naskytl se před ním výhled na zásahovou jednotku, policejní stan a spoustu fascinujících světýlek z jejich houkaček jako třešničku na dortu. Jin se nemohl dočkat, až za námi pošlou nějaký dron. Nevím proč, ale drony měl fakt rád. j-hope se na něj ani neotočil, jenom si myslel to, co my všichni: Co tím sakra sleduje?

„Mimochodem," oslovil proto Jin jeho. „Proč vlastně SUGA řekl, že nejste spolu?"

„Protože nejsme," odvětil j-hope suše. Ve skutečnosti v něm nebyla až taková zášť, jak jsem si myslel. Věděl, proč jsem lídrovi řekl to, co jsem řekl. j-hope nebyl až tak nasírací typ. Přesto ho tahle situace mezi námi doháněla k šílenství.

„Jasně, takže mi chceš říct, že každou noc mlátí ve svým pokoji hlavou o stěnu?" Jin dopil zbytky svýho kafe. Dokonce za něj řádně zaplatil. Na tomhle výletě si stejně vydělá mnohem víc, že jo?

„Nemám ponětí, jestli tluče hlavou o stěnu nebo se budí ze spaní, jak bych to měl vědět?" j-hope na to chladně.

Jin zahodil kelímek a popadl jej za ramena. „Připadám ti snad jako blbec, kterýmu můžeš lhát přímo do ksichtu?" tázavě nadzdvihl obočí. Jsem si docela jistej, že j-hope byl z toho magora k posrání vyděšenej. A to stále ještě i ve chvíli, kdy se Jin začal hystericky smát a poplácal ho po zádech se slovy: „Vždyť já si jen dělám prdel." A potom dodal: „Kdybych si musel mezi vámi hovady vybrat, taky bych opíchal zrovna jeho. Možná se o to pokusím." Řekl, jako by se nechumelilo.