La Casa de BTS

Něco tě zastaví

Mira se nyní bavila s jedním ze svých kolegů.

„Mat-ssi, doprovoď pána zpátky do patra," zvolal Jin, když byl rozhovor u konce.

Před inspektorkou jsme nyní zůstali stát já a j-hope, Jin neustále zabíral židli vedle ní. „Výborně," prohlásila. „Takže jsem viděla všechny rukojmí kromě slečny Aneko. Myslím, že je konečně na řadě, ne?"

Mira vstala a šla nám naproti. Významně jsem se podíval na j-hopa, ten se na mě usmál, potom na ni, ona se mračila. V něčem byla trochu jako RM – rád jsem ji provokoval podobným způsobem.

„A když ne, tak co?" přišel jsem k ní, ušklíbnul se a podíval se jí do očí. „Nasadíš nám želízka? Nebo mě zase nazveš nějak ošklivě?"

Mira mi zjevně neměla co říct. Proto Jin vstal a přišel blíž taky. To by bylo, aby nebyl v centru dění. „Hlavně se tu nepokousejte, jo?" obořil se na nás oba. „Tohle je klidné jednání. Mám vám pustit nějakou meditační hudbu nebo tak?"

Nakrčil jsem obočí.

Mira se k němu otočila, aby mu zasadila ránu pod pás. Ne doslovnou, ale přesto dost ochromující. „Od doby, co jsem tady, tě slyším říkat jen blbosti," vrtěla nechápavě hlavou. Já a j-hope jsme se smáli. Zatím jsme se smáli. „Víš, čekala jsem něco víc od člověka, kterému zbývá... Kolik? Sedm měsíců života?"

Všem třem nám strnul úsměv na tváři. Jinovi na znamení pocitu bolestivé zrady a nám dvěma šokem. Jakkoliv jsme si s Jinem místy nerozuměli, nikdy jsem mu nepřál smrt, pokud bych ho neměl zabít já sám, což by mělo nasvědčovat tomu, že spolu vedeme v rámci možností přátelské vztahy.

„O čem to mluvíte?" vydechl j-hope.

„Co se sakra děje?" podíval jsem se na Jina.

Mira se otočila zpátky k nám. „Má Helmerovu myopatii," oznámila nám. „Velice agresivní degenerativní onemocnění s nadějí na dožití od čtrnácti do pětadvaceti měsíců. Jeho svaly už nejspíš začaly ochabovat, což se projevuje třesem rukou, ..."

Jin zavřel oči a málem začal brečet. Začala mu předhazovat všechna ta fakta, která v sobě tak usilovně zapíral, aby ho potrestala. A bylo to pro něj mnohem větší mučení, než kdyby mu do chřtánu cpala prachy, tím si byl jistej. „Nevšiml sis, že tě pokaždé stojí víc sil držet pistoli?" ptala se ho nyní.

Já i j-hope jsme si ho lítostivě prohlíželi, a toho se upřímně nechtěl dožít. Raději schoval obě ruce do kapes, aby se mu nezačaly chvět přímo před námi. Ale Mira dosáhla svého – vyřadila ho ze hry. Jin odkráčel pryč, aniž by komukoliv z nás věnoval byť jen jeden další pohled.

„Spletla jsem se snad?" obrátila se Mira na mě a j-hopa znovu. „Myslela jsem, že mezi sebou nemáte tajemství, že jste přátelé a tak." Ušklíbla se mi do ksichtu na oplátku. Přimhouřil jsem oči. „Chci vidět Ibaru Aneko, a to hned." Přísně se na mě zamračila.

Jenomže Aneko už se vrhla do toho šílenství zvaného „Hyunshikovy absurdní plány". Vymluvila se na to, že si akutně potřebuje odskočit, a V ji samozřejmě pustil, protože nepočítal s tím, že se směle začne plazit z jedné kabinky do druhé a pak mu zdrhne.

Han byl mezitím připravenej nás obklíčit, pokud bychom jim Miru nevrátili zavčas. Začínala se bát, že jí dochází čas a její tvrdohlaví kolegové sem vtrhnou dřív, než je bude mít šanci zastavit.

Jin se zjevil u nemocných žen, jak jim zkráceně budeme říkat. Dívka, co se jí říká Ari zvedla ruku. Právě si uvědomila, že pro přežití udělá všechno.