La Casa de BTS

Jedna vs. osm

„Co je to? Pokuta za parkování?" přečetla si Mira, když jí dal Krteček do ruky doklady z toho dne, kdy jsme šukali na záchodcích a přešvihli limit.

„Ano, vůz Daewoo, ročník devadesát dva," upřesnil Krteček. To ale nebylo to nejhorší. „Dvě ulice odsud." Dodal a RM, který mezitím doběhl zpátky do hangáru, ho slyšel. „Koukni na datum a hodinu."

RM měl přesně minutu a deset sekund, než mu má znovu zavolat Mira z policejního stanu. „Shoduje se se dnem, kdy lupiči navštívili muzeum." Slyšel říkat Krtečka.

„Dobrá práce," pochválila ho Mira. „Dej tu poznávací značku do databáze. Bude to ta nejdražší pokuta v dějinách lidstva." Libovala si. „Bude je stát spoustu miliard wonů. Spojte mě s únoscem." Přešla dopředu k obrazovkám.

Začínalo to být vážné. Taky cítíte to napětí?

„Ano, inspektorko?" oslovil ji kovový hlas.

„RM-ssi, potřebuji znát vaši odpověď," pronesla vážně. „Chci těch osm mladistvých rukojmích."

„Zapište si jména, která vám nadiktuji," pravil RM a vyjmenoval osm osob ze třídy Ibary Aneko. Její jméno ale nezaznělo.

RM předpokládal, že se na to Mira zeptá. Možná by to vlastně sama ani neudělala. Ale plukovník Han jí mával s fotkou Aneko před ksichtem. „Dejte ji také na ten seznam," apelovala Mira.

„Vidím, že jste si toho všimla, inspektorko," poznamenal RM. Ve tváři měl triumfální výraz, který bohužel nemohla vidět. „Víte stejně dobře jako já, že slečna Aneko je naše srdcová královna v tomto domečku z karet. Nemůžu vám ji dát."

„Já s vámi o tom nebudu diskutovat," zavrčela Mira.

„Mám pro vás návrh," ubezpečil ji RM, protože přesně k tomu se plánoval celou dobu dostat. „Dám vám Aneko místo těch osmi."

„Prosím?" zarazila se Mira. Ten návrh se jí nepozdával, ale Han vedle ní zuřivě máchal svou dutou hlavou, aby jej přijala.

„Dám vám tu dívku, ale nikoho dalšího," řekl. „Vím, že je důležitá jak pro mě, tak pro vás. Takže jestli chcete, abych ji pustil, vyjde ven sama."

„Musím to zkonzultovat."

„Máte na to minutu."

Zavěsil RM a mohl dále nerušeně poslouchat rozhovor ve stanu.

„Zavolejte mu a řekněte mu, že s jeho návrhem souhlasíte," tlačil na Miru Han.

„Takové rozhodnutí neudělám!" rozčílila se. „Je naprosto nemorální vybrat život jedné rukojmí, když jich mohu zachránit osm."

„K vašemu přístupu a etice mám jednu poznámku," opáčil Han. „Udělejte to naopak, tohle je státní záležitost. A jako první zachráníme život dceři velvyslance. To je holt život." Pěkný, co? A tím mám na mysli „pěkně na palici".

Mira zarputile vrtěla hlavou.

„Ponesu za to zodpovědnost," prohlásil Han.

Mira v duchu zaúpěla a pomyslela si, že opravdu nenávidí mužské plémě. Tak tvrdohlaví, nedočkaví, hloupí, zbyteční. „Spojte mě znovu s únoscem," poručila si, ale už nyní toho litovala.

Měla pocit, že si vybírá špatně už, když to řekla.

„Jste si jistá?" ujistil se RM. „Chcete raději zachránit Aneko než osm jiných studentů?" Ujišťoval se.

Mira se hryzla do rtu. „Ano, jsem si jistá," prohlásila, protože Han ji neustále propaloval pohledem.

„Dobře," odvětil RM tiše. „Teď si to musím rozmyslet. Takovou odpověď jsem od vás nečekal." Ale čekal. „Dejte mi hodinu na rozmyšlenou."

„Budu tedy čekat na váš hovor."

„Pokud vám nezavolám, bude vám jasné, jak jsem se rozhodl," prohlásil.

Mira vstala ze židle, jakmile zavěsil. „Co tím chtěl říct?" nechápala. A přesně to byl taky účel.

„Nevím," odvětil Krteček. Taky vám tak moc nechyběl? „Ale podívej se." Upozornil Miru. „Daewoo už je deset let bez registrace. Žádní vlastníci ani pojištění. Mimo provoz."

„Dávejte všichni pozor!" zvolala Mira, protože si myslela, že Krteček na to kápnul. Upřímně, to si v tu chvíli myslel RM taky, pořád netušil, co s tím autem bude dělat. „Co byste dělali, kdybyste se museli zbavit auta?"

„Spálil bych ho," navrhl Han.

„Vyhledejte hlášení o spálených autech, u městské i státní policie." Nařídila tedy Mira. „Co dál?"

„Utopil bych ho," napadlo Krtečka, který si vznešeně založil ruce v bok. Je fakt, že to byl asi nejlepší nápad, jaký doposud měl, ale nebyl zase tak skvělej, aby na sebe musel být tak pyšnej.

„Hledejte tedy, jestli není nějaká zpráva o autě, které našli v nádrži, řece, ... Co dál?"

„Rozebral bych ho a díly prodal," prohlásil velitel Shin znuděným hlasem.

„Zakopal ho?" navrhl další polda.

„Prosím?" zamračila se Mira.

„Vykope se díra a do ní se dá auto, ne?" naznačil strážník. Nikdo se na to ale příliš netvářil. „Viděl jsem to ve filmu a fungovalo to."

„Ještě něco?" Mira předstírala, jakože to neslyšela. „Třeba nějaký legální postup, jak se zbavit auta a zahladit stopy?" Navrhla a sama si odpověděla: „Udělat z něj kostku šrotu na vrakovišti."

A RM si pomyslel: Hupsík.

„Hledejte přednostně na vrakovištích, pohřebištích aut a tak dále," říkala Mira.

On začal tlouct hlavou o stůl. A pak že se tluče jen o stěny.

Ale moudrého Krtečka to napadlo: „Mira-ssi, je neděle, budou mít zavřeno."

„To je mi jedno," odsekla. „Klidně vytáhněte majitele z baráku."

A tak pro našeho vůdce, jihokorejskou policii a jednoho vzteklého Číňana neměla být tato neděle dnem odpočinku.

RM už věděl, co chce udělat – narafičit do auta knoflík od Jinova saka.