Dálkový student Kook?

29 3 3
                                    

„Tohle je lokální anestetikum," vysvětlil Jungkook Jiminovi. „Dáme ho na ránu a šup... bude to bez bolesti. Jdu na to." Oznámil, ale ruka se mu chvěla jak králík, kterej věděl, že jde zanedlouho do polívky.

Jimin zhluboka oddechoval. Pomalu se začal smiřovat i s možností, že mu celou nohu budou muset amputovat.

„Dej mi to, já to udělám," rozhoupal se Junghyun, i když tak nějak tušil, že na rozdíl od kopání tunelů na tohle bude muset jemně, a ne že by věděl, co přesně má dělat. „Hlídej mu puls." Poručil Jungkookovi.

„Tak jo," odvětil on a popadl Jimina za zápěstí.

„Tak teď," ohlásil Junghyun, když vsunul jehlu do tkáně a Jimin zasyčel bolestí. „Tak a je to." Oddechl si Junghyun a utřel si zpocené čelo.

„Víte, co budu dělat, až odsud vypadnu?" nadhodil Jungkook, aby odlehčil atmosféru. „Budu dálkově studovat." Tento nápad se mu zrodil v hlavě právě teď. A upřímně, byl míň realistickej než všechno to, co tady podnikáme.

Jungkook se pousmál, jak byl pyšnej, že ho to vůbec napadlo.

„Vždyť jsi v životě nestudoval," prohodil Junghyun rozpačitě. Jimina to moc nezajímalo. Čekal, až konečně anestetikum začne účinkovat.

„Však jsem taky neříkal, že budu studovat medicínu, že?" opáčil Jungkook. „Ale... prostě navážu tam, kde jsem skončil." Pokračoval.

Junghyun ho neposlouchal, pouze pozoroval Jimina svíjejícího se v bolestech. „Tahle bude bolet o trošku víc," vytáhl ještě jednu injekci.

„Dobře," písknul Jimin, který si víc bolesti už pomalu ani neuměl představit. Zkroutil obličej, když to do něj Junghyun bodnul, ale už neměl ani sílu ječet.

„A je to," vydechl Junghyun. „Hotovo. Za pět minut to začne působit a začneme operovat, dobře?"

Jimin přikývnul. Jungkooka nenapadlo nic lepšího než ho omluvně hladit po odbarvených vlasech. Byly trochu jak paruka. Ale Jungkooka bavilo ho takhle hladit. 

***

Co by podle vás Jungkook měl jít studovat, pokud vyleze živej z tohoto přepadení?

La Casa de BTSKde žijí příběhy. Začni objevovat