La Casa de BTS

Nevinné, dětské hry

RM se snažil naučit poskládat papírovou lodičku, ale nedařilo se mu to ani na sedmý pokus, a on poměrně dost ztrácel trpělivost sám se sebou, když mu znovu zavolala Mira. To už trpělivost ztratil úplně. Netušil, co horšího ještě může dneska nastat, ale bál se, že hrozný to bude určitě.

„Ano?" dal sluchátko k uchu a snažil se co nejvíce zklidnit svůj hlas.

„RM-ssi, hodina, kterou jsem vám dala na rozmyšlenou, právě vypršela," oznámila Mira do telefonu. „Chci vědět, jestli se vzdáte."

Jak jí to jen měl...? „Co jste jako malá hrála na školním dvorku?" napadlo ho.

Pan Krteček vedle Miry docela ztrácel s tímto typem otázek trpělivost. Miře ta otázka přišla směšná. „Skákala jsem přes švihadlo, panáka, hráli jsme ‚kolo, kolo mlýnský'. Taky jsem oblíkala panenky. To mi šlo."

„Já si hrál na policajty a zloděje," odvětil RM. „Znáte to? Jedni jsou policisté a musí ty druhé dopadnout. Když vás dopadli, tak vás dopadli, ale nepamatuju si na jediné dítě na celým dvorku, které by se vzdalo dřív, než ho chytili."

„Dětem na dvorku ale nehrozí vězení v délce osmi až šestnácti let." To by byl dobrej argument.

Ovšem ne pro někoho jako je RM. „To máte naprostou pravdu," přiznal. „Proto jsem to konzultoval se svými kolegy. Hlasovali jsme a víte co? Jsme opravdoví nadšenci. Nakonec jsme se rozhodli jít do vězení na nula let."

Miře volala matka. Hovor jí ale spadnul do schránky. Mira totiž momentálně hovořila s někým jiným trochu jinak. „Hodně lidí trpí," oznámila našemu vůdci. „Co chcete dělat?"

„Vezměte si tužku a papír." To jinými slovy znamenalo „trochu si s vámi pohrát". Nikdy jsem si to neuvědomil, ale RM a Jin jsou si vlastně někdy celkem podobní. Mira kývla na Krtečka, aby zapisoval. „Potřebuji kamion se třemi nápravami s návěsem na osmnáct tun a další dvě cisterny s propanem, které pojedou s ním. A loď KO pod vlajkami Taiwanu. Říká vám to něco? Tu loď zadrželi asi před devíti měsíci s třemi tunami kokainu. Drží ji ve vojenském přístavu v Incheonu."

„Splnit vaše požadavky nebude jednoduché. Kvůli organizaci logistiky, bezpečnosti a tak dále," povzdechla si Mira. Ne že by tomu hajzlovi na druhým konci drátu chtěla splnit byť jen jedno blbý přání.

„Dívejte se na to takto," nabádal ji RM. „Zřítí se budova, ve které se nachází šedesát sedm osob. Kolik opatření bude zapotřebí k záchraně těchto nevinných lidí?" Odmlčel se. „Inspektorko, buďme k sobě upřímní. Máte pouze dvě možnosti. Za prvé potrestat nás. Za druhé zachránit životy. A obávám se, že obojí dohromady nelze dost dobře zvládnout."

Miřina matka si mezitím pustila tu zprávu, kterou jí dcera poslala už včera večer... chci říct dneska ráno (musíte mě omluvit, na přepadeních jsou takový věci jako den a noc celkem relativní) z té kavárny, kam teď s naším vůdcem chodí na schůzky, i když o tom zatím sama neví.

„Něco vám slíbím," navrhl RM Miře. Jenomže pamatujete si, z čího mobilu tehdy v kavárně Mira telefonovala? Na to samé číslo nyní její matka volala nazpět. RM tedy začal mít trochu naspěch. „Jestli se rozhodnete nás nepotrestat, předám vám šedesát sedm rukojmích v naprostém pořádku." Mno, to je trochu diskutabilní, co si budem. „Tedy... Jakmile budeme v mezinárodních vodách. A ujišťuji vás, že to není první volba, která mě napadla. Nesnáším moře, ryby a písek. Ale život nám ne vždy nabízí snadnou cestu, viďte?" Rychle ukončil hovor a zavěsil.

Tento plán B aktivoval kvůli j-hopovi a kvůli mně. To bylo sladký. Pokud to přežijeme, pojedeme všichni společně na výlet. Jaká idylka, že?

RM zvednul hovor od neznámého čísla. „Promiňte," ozvala se rozklepaná stařenka. „Mám od tohoto čísla vzkaz od své dcery z dnešního rána. Jsem matka Choi Miry, nemůžu ji nikde najít. Prosím vás, nemáte tušení, kde je? Je to naléhavé."

***

Co byla vaše oblíbená hra, když jste byli malí? 3:)