La Casa de BTS

Vrakoviště podruhé

Pokus číslo dva. RM dojíždí k vrakovišti, sundává si helmu, helma padá na zem. RM ji zvedá a běží kamsi dozadu. Tentokrát vymyslel efektivnější způsob vstupu – přetne drátěný plot kleštěmi. A, helemese, bravo! Dva prsty si u toho ufikl jenom málem. RM žije. Vbíhá dovnitř a hledá to zatracený auto.

Pane Bože, tak teď si přijdu, jak kdybych komentoval atletiku na letní olympiádě. Nuže, pokračujme, ať to máme za sebou.

Číňan je stále na svém místě. Zaútočí i tentokrát?

RM zdatně zvládá sjezd přes kapotu, které si nestačil všimnout, běh po krátké trati k červenému Daewoo a držkopád o pneumatiku. To celé, aniž by jej majitel a jeho pes postřehli. Gratulujeme.

To byla však teprve první část disciplíny. Zbývá nasadit si čepici pro kuchařky, abys vypadal co nejhůř (a hlavně, aby po tobě teda nikde nezůstaly vlasy), návleky, abys tam nenaťapal, a natáhnout si gumové rukavice (nejlépe tak, aby nepraskly, že ano) a náhubek (respirátor), aby ta nejzábavnější část – polévání auta lihem – mohla začít.

Jdeš na to hezky zhurta, vůbec se s tím nepáráš, ale nemůžeš, i kdybys chtěl, protože nemáš čas. Nesereš se s tím, prostě to postříkáš. Pak vezmeš hadru, všechno to krásně rozetřeš, u toho se tím smradem už málem zadusíš. Až to auto najdou, bude to kurva nápadný, ale s tím bohužel nic nenaděláš.

Zbývalo jediné – vytáhnout Jinův flanelový knoflík. A z nepochopitelných důvodů, když ho RM uzřel, si vzpomněl na mě, jak sedím u stolu a ptám se: „Co budeme kurva dělat s takovou spoustou prachů?"

A na Jungkooka, který řekl: „Já bych si splašil sporťák v nebesky modrý barvě a... a..." a mezitím si Jin s tímhle knoflíkem pohrával. Až jednoho dne upadnul. RM věděl, že najdou Jinovy otisky, že se mu stane to samý, co mně a j-hopovi, ale přesto to udělal. Za prvé aby ho potrestal, když si o to Jin sám tak směle říkal. Za druhé to ale udělal spíš proto, že byl fakt zoufalej. Potřeboval dát policii nějakou stopu, které se chytnou a chvíli u ní zůstanou, a takhle svým způsobem shodil Jina z útesu, když zasunul ten knoflík mezi opěrku a sedačku na místě spolujezdce.

Ale RM s hrůzou zjistil, že policie už je tady. Houkačky právě prosvištěly kolem něj. Hra pokračuje. Je načase se odsud dostat živej. Ale jak?

Prvně tě čeká skok daleký na druhou stranu cesty. Dopadneš sice na břicho, což zabolí tvoje orgány, ale nikdo si tě nevšimne. Nyní se musíš plazit po zemi, protože vstát v tuto chvíli znamená být spatřen.

A pak z policejního vozu vystoupí odhodlaná Mira a Krteček, který je jí vždy za prdelí. Zalezeš do karavanu. Ale co teď? Víš, že to tady prohledají skrz naskrz. Nemáš kam se schovat. A když už si myslíš, že jsi na chvíli v bezpečí, zjistíš, že v dodávce nejsi sám – je tu s tebou štěně. Štěně, možná potomek toho rozjívenýho čokla. Štěně. Sice zatím nekouše, ale mohlo by začít skučet, protože nemá rádo cizí lidi a hlavně intelektuály v brýlích. Přiložíš si prst na pusu, jako by tomu gestu zvíře snad rozumělo. Možná se vyznáš v jaderné fyzice, ale v zoologii patrně moc ne.

Mira mezitím najde toho Číňana, kterej ti málem zničí život. Dovede poldy k červenýmu Daewoo, které hledají.

„Jak dlouho už je tady?" zeptá se ho Mira. Tobě dochází čas.

„Nevím," odpoví popravdě Číňan, ve svým byznysu má dost bordel.

„Ale tvůj šéf říkal, že máš na starosti příjem všech vozidel," Krteček si významně založí ruce na hrudi. Bohužel pro něj neví, že tenhle týpek se se svým šéfem, kterej možná ani neexistuje, neviděl už víc jak tři čtvrtě roku.