La Casa de BTS

Sny a přání

Vzpomněl si na rozhovor nás všech, který započal jednou v tvrzi u oběda. Vždycky jsme seděli okolo kulatýho stolu, pojídali jsme nudle nebo rýži a pili pivo. Ani jsem nemusel vařit nějaký pitomý italský jídla. „A co když to nevyjde?" zeptal se nás, nervózně poklepal hůlkama o svou misku. „Co se stane, když to nevyjde?"

„No, znáš to, ne?" pokrčil rameny bezstarostně V. „Půjdeme zpátky do lochu, budeme chodit na cigárko na dvorek a o Vánocích si sníme svý nudle s krevetama."

Jenomže j-hope tohle neznal. Na rozdíl od většiny z nás, nikdy nebyl ani zadržený. „To je teda fakt luxus," ušklíbnul se.

Nelíbilo se mi, když měl ve tváři tohle zoufalství. Někdo, kdo si říká „naděje", by nikdy neměl bejt zoufalej. „Víc v hajzlu bude, když to vyjde," nadhodil jsem proto. „Co budeme kurva dělat s takovou spoustou prachů?" Tahle otázka mi upřímně vrtala hlavou často. Při přepadení na takový věci ani nestačíš myslet, ale než se naděješ, vždycky to skončí dřív, než bys chtěl. A když žiješ pro ty pocity euforie, který ti tenhle způsob života dává, svým způsobem vlastně ani nechceš, aby to skončilo.

Ale bylo to fajn takhle spolu fantazírovat. „Já bych si splašil sporťák," vyhrkl Jungkook. Nejspíš o něm ještě nevíte, že nade všechno rád řídí. Hlavně rychle a zběsile. „V nebesky modrý barvě a... a..."

„Jen povídej," pobídl ho V nadšeně. Miloval vyprávění těchto historek.

„A pořídil bych si tělocvičnu na bojový umění," pokračoval Jungkook. Pokud o něm ještě něco nevíte, tak to, že má černej pásek v karate. Pokud bych se s někým opravdu nechtěl porvat, tak s ním.

„Úplně to vidím!" zajásal V. Měl pravdu. Jungkook přijede modrým fárem do svý tělocvičny na bojová umění. Není nic představitelnějšího, že?

„A... a taky bych chtěl bar. Aspoň třípatrovej. S reprákama, co vám roztrhaj uši," Jungkookovy oči se rozzářily. Už jsem vám říkal, že má fakt velký oči?

„K tomu ti budou takový čtyři miliardy stačit," přepočítal rychle v hlavě j-hope.

„A tobě bych koupil plíce, brácho," pošťouchnul Jungkook Junghyuna. „Protože sis je zkurvil v dole." Objasnil.

„Budeš utrácet za plíce, he?" opáčil Junghyun, kterému se to celé nezdálo jako realistický plán. „To přece není nutný."

„A můžu se zeptat, kde bys vůbec sehnal plíce?" napadlo mě.

„Copak lidi neprodávají ledviny někde na e-bayi?" Jungkook v tom měl však naprosto jasno. „Určitě budou prodávat i plíce, ne?" Ehm, jo. Říká se tomu obchod s bílým masem.

„Já budu mít vinařství někde na jihu," dal se Jin do sdílení svých plánů. „Vždycky jsem chtěl být vinař. Stačí mi pár hektarů vinice, abych mohl produkovat vlastní víno." Říkal, když si zrovna nalíval skleničku.

„A k čemu to?" nechápal j-hope. „Víno přece seženeš v každým obchoďáku. Proč potřebuješ vinařství?"

„Protože víno," ukázal Jin na svou skleničku, „to je umění, vážení." To byla jedna z mála věcí, který Jin myslel dost vážně. Víno, sex a peníze. Dobře, možná jen víno a peníze.

„V tom případě chci já třeba ostrov," přidal jsem se k nim a musel jsem se šklebit nad absurditou té představy. Jen jsem to tak plácnul. Ale takový věci lidi přece říkaj, když plánujou ukrást tři biliony wonů, nebo ne?

Jenomže j-hope se toho plánu hned chytil. „Tak já taky," prohlásil.

A Jungkook se hned přidal. „Tak to kup rovnou tři," ukázal mi na prstech.

„Tři už jsou moc," oponoval jsem mu.

V však naše sny nikdy nebral na lehkou váhu. „Ale proč?" nechápal. „S takovou fůrou peněz si můžeš koupit třeba celý souostroví." To je nejspíš pravda, V-ssi. Ale k čemu by mi bylo, že? K čemu by mi bylo vůbec něco?

Nicméně, zavařil jsem si to sám, když jsem to tak nestydatě navrhl. Od té chvíle totiž j-hope nemluvil o ničem jiném. „To ne," zavrtěl hlavou. „Já bych chtěl malej ostrov, s velkým domem, který by měl balkonek přímo u moře. Každé ráno bych se probudil a skočil do vody bombu, protože šipka mi ještě moc nejde." Pousmál se. Když nad tím přemýšlím zpětně, ten náš románek opravdu nemohl působit tak tajemně, jak jsme si mysleli.

Junghyun byl tímto plánem ovšem nadšen. „Tak mluví inteligentní člověk," pochválil j-hopa a ukázal na něj prstem.

„Já si teda, pánové, myslím," vzal si slovo opět V, „že někteří z nás si prvně potřebují vyřešit ňáký osobní věci, ne? Aspoň já teda jo." Prohlásil pevně. V totiž jedinej nebyl úplně bez plánu. Jeho život nebyl ještě v takových troskách jako životy většiny z nás. „A potom, co všechno vyřídím, si koupím letadlo." Začal se zubit. „A budu ho řídit." Dodal.

„Mohl by sis najmout nějakou sexy pilotku," namítl jsem. Nebo pilota, dořekl jsem v duchu. Jenomže to bylo v době, kdy jsme se já a V ještě neznali tak dobře.

„Ne, ne, ne, ty to vůbec nechápeš!" V se popadal smíchy za břicho. „Nejlepší je dělat si srandu z toho chlápka na řídící věži: ‚Uvolněte dráhu, nechci hlavou stírat vláhu!' křičel bych na něj." Tomu jsme se všichni smáli. V je možná trochu blázínek, ale zatraceně vtipnej.

A pak se do toho vložil RM: „Víte," ukořistil si naši pozornost pro sebe, „řekněme, že bychom pořídili všechny ty věci, o kterých tady mluvíte. A zaplatili bychom za to určitou částku. Dost vysokou částku, nutno poznamenat. Jednalo by se o částku, jakou si v tuhle chvíli nejspíš ani neumíme představit. Ale i tak by nám pořád zbylo hodně peněz. Velká spousta peněz. Jestli plánujeme loupit ve velkém, mějme i velké sny, ne?" Všechny nás jednoho po druhém přelétl svým mírumilovným pohledem. Takové pohledy pro mě vždycky byly očistné. Jako by viděl všechno moje trápení skrz naskrz, ale zároveň mě v duchu prosil, abych to konečně přijal se vším všudy, tenhle novej život, tuhle šanci.

„V tom případě bych chtěl nahrát album," vložil se do toho Junghyun. „Bylo by to příšerný album, otřesný. Ale na obalu bych se tvářil nějak takhle." Zkroutil obličej do podivné grimasy, pravý obočí zdvihnul hodně nahoru a levej koutek svěsil dolů, jako by se chtěl zatočit do spirály.

„No páni, z tohoto úhlu vypadáš skoro jako Wonbin," zasmál se j-hope.

„Nepovídej nesmysly," ohradil se Junghyun. „Wonbin přece umí zpívat skvěle, úchvatně! Já bych zpíval úplně hrozně, ale za to od srdce."

Jungkook začal hystericky tleskat. „Jo, předveď jim to, brácho!" pobídl Junghyuna.

„To ne... To přece nemůžu... tady..."

„Ale jo, jo, ukaž se!" začali jsme řvát jeden přes druhýho a postupně mu začali tleskat, abychom ho povzbudili.

„Tak dobře," povzdechl si, „ale řekli jste si o to sami." Chytil se opěrky mé židle a naklonil se ke mně. „Poslal jsem tě pryč, jako když se loučíš s ptáky na podzim," spustil. Bylo to vážně hrozný. Ale svým způsobem i hrozně krásný. „Když jsem tě nechal dávno za sebou a hleděl jen do prázdné sklenky na stole přede mnou, spustily se mi slzy."

I Jungkook vstal, chytil bratra kolem ramen a zpívali nyní spolu. „Jak jsem tě nechal na místě stát a nyní koukal ke hvězdám. Nevyřčený slova a bolavá láska spustily se mi z očí..."

***

Čí sny a plány do budoucna se Vám líbí nejvíc? :)