La Casa de BTS

Haeun

RM měl příchozí hovor, který již nějakou dobu očekával. „Ano?" ohlásil se.

„RM-ssi, je tady žena pana ředitele."

„Tedy dobrá."

RM přepojil hovor do tiskárny a Jin nyní slavnostně scházel dolů ze schodů. „Hyunshik-ssi," oslovil raněného. „Jak se jmenuje tvoje žena?"

„Haeun."

„Takové krásné jméno," vydechl Jin omámeně. „Pak si budeš moci promluvit s Haeun. Protože manželky slouží přesně pro tyhle chvíle." Pousmál se. j-hope tam byl s ním a vlastně trochu kontroloval, aby Jin raněnému neříkal úplný hovadiny. „Povzbudí tě." j-hopovi se zachvěl samopal v ruce. „Nikdo si nevzpomene na svou ženu, když stojí ve dveřích, vracející se z diskotéky zlitej pod obraz. Ale když máš nějaký problém, nehodu, nebo jen strach, tak se věci změní," Jin to myslel očividně zcela vážně. j-hope se na něj nevraživě díval. Co ale mohl dělat? Začínal se Jina bát taky. Jin položil telefon na lehátko vedle Hyunshika. „Teď si na svýho sekretáře ani nevzpomeneš, co?" ušklíbnul se. Hyunshik od něj odvrátil pohled. „Nebo snad ano?" odtušil Jin. „Ale ne," mávnul nad tím rukou. „Určitě ne. Kdo by teď myslel na homosexuální hrátky, když má doma ženušku a děti, že?"

„Ušetři mě svých přednášek, prosím," sípal zoufale Hyunshik.

Jin se nahlas zasmál a potom zvážněl. „Poslouchej mě," vytáhl zbraň a přiložil hlaveň Hyunshikovi na ránu. Ten zařval a j-hope už zase reflexivně sáhnul po spoušti svýho samopalu. „Jestli řekneš něco podezřelýho, tak ti dám ránu z milosti a tvoje žena to uslyší v přímým přenosu." Varoval ho. „Jasný?"

Hyunshik ještě jednou zaskuhral. j-hope měl co dělat, aby udržel nohy na místě. Měl pocit, že ho pálí podrážky pod nohama, ale nedokázal tomu tyranovi nic říct.

Jin zapnul telefon se zalepenou selfie i přední kamerou, protože mu bylo jasný, že policie ho napíchne během vteřiny, a zavolal do policejního stanu. Tam hovor okamžitě přijali.

„Ahoj, zlato," zasípal Hyunshik do telefonu.

„Miláčku, jak ti je?" zeptala se nervózní Haeun.

„Dobře, jsem v pořádku," prohlásil Hyunshik co nejstatečněji, ačkoliv právě ležel svlečený do půli těla na vozíku na papírový role s krvácejícím ramenem. „Byl to čistý průstřel." Hlásil. Mira mezitím zjistila, že jakýkoliv obraz jí nebude zpřístupněn. „Brzy sem vpustí chirurgy," žvatlal dál Hyunshik.

„Já vím," plakala Haeun. „Podívej, už dlouho... velmi dlouho na tebe myslím... a... a taky na všechno, co jsme udělali špatně."

„Na to teď nemysli, zlatíčko, teď ne. Navíc je to všechno moje vina." Krásný, jak si na smrtelný posteli začneš teprve uvědomovat, co všechno jsi posral, že? „Vím, že nám to neklape. Už dlouho nám to neklape." Hyunshik brečel. Za j-hopovými zády se zjevil Jungkook, který měl nyní tak trochu tajné poslaní. Netušil, jak to provede, věděl jen, že k záchraně Jimina ty nástroje sehnat musí. „Zanedbával jsem tebe i děti. Choval jsem se jako blbec. Slibuju, že se všechno změní. Už deset let říkáš, že chceš navštívit svoji sestru v Austrálii. Využít toho, aby se děti naučily anglicky a podívaly se na klokany. To uděláme jako první, až se odsud dostaneme. Dlužím ti to a udělám to pro tebe. Tak moc tě miluju." Šeptal. Haeun na druhém konci drátu byla dojatá. Jungkook, kterej doufal, že ten parchant má Jimina alespoň upřímně rád, už ne tolik. Když slyšel tento rozhovor, nebo alespoň jeho polovinu, říkal si, že Jimin si zaslouží něco lepšího.

To ale nemělo být všechno. „Všechny ty promrhané roky, kdy jsem se honil neznámo kam. Myslel jsem, že mi záleží jen na penězích, na postavení," pokračoval Hyunshik, zatímco Jin se nad ním celou dobu skláněl a fakt si to užíval. „Zatímco jediná věc, na které doopravdy záleží, jsi ty." Jaký klišé, že? „Vždycky jsi to byla ty. Od prvního dne, kdy jsem tě poznal. Přísahám ti, že občas... Občas, když se na ten den snažím vzpomenout... Tak si vždycky říkám, cos na mě sakra viděl, Jimin-ah."

Haeun zmrznul úsměv na rtech. Hyunshikovi taky. Potom dokonce i Miře, která celý rozhovor samozřejmě slyšela. Jediný Jin byl fascinovaný Hyunshikovou chybou a neméně fascinovaný pohled věnoval j-hopovi a poté i Jungkookovi.

„Haeun-ah." Opravil se. Ale bylo pozdě. Jako chtít druhej pokus potom, co omylem někoho zastřelíš. Prostě to nejde. Některé chyby jsou nenávratné.

A Jin se z té Hyunshikovy radoval, jako kdyby Jižní Korea vyhrála mistrovství světa v hokeji.

„Teď jen mysli na to, aby ses odtamtud dostal. Na to jediné mysli," řekla Haeun, i když věděla, že všechno to, co jí Hyunshik vyprávěl, vůbec nemyslel poctivě.

Jungkook to věděl taky a z jeho výrazu bylo patrné, že od téhle chvíle pro něj Hyunshik jako člověk skončil. Zmuchlal papírek ve své dlani do drobné kuličky. Věděl, že ho má předat, ale Hyunshik si to nezasloužil. Vždycky uteče tam, kde to má zrovna jisté. I když teď to jediným slovem dost posral na obou stranách.

„Miluju tě," zašeptala Haeun do telefonu. „Miluju tě, lásko." Zašeptala a položila hovor. Plakala ještě víc. Manžel se jí právě přiznal na nahrávaný hovor, že ji podvádí.

Mira ji popadla kolem ramen. „Jste v pořádku?" zeptala se jí.

Jin se nepřestával smát. „Ty seš ale borec, Hyunshik-ssi," křenil se od ucha k uchu nad zraněným. „Tvůj sekretář, kterej za tebe řeší průsery a mění ti kola. Tvoje ženuška se třemi dětmi v autě. A ty obklopený penězi jsi prostě legenda." Vysmíval se mu.

Hyunshik si odfrkl.

„Jin-ssi," oslovil našeho velitele V z haly. Jin zdvihl zrak. V měl v ruce samopal a byl připraven nasadit si masku. „Lékaři čekají venku." Oznámil a zachránil tak Hyunshika před dalším mentálním ponižováním.

„Budeš mě muset omluvit," Jin vystřihl Hyunshikovi ironické pukrle a popadnul vlastní masku, kterou měl celou dobu odloženou na jeho břiše.

Jin, V a j-hope tedy mířili k východu. „Ví všichni, co mají dělat?" ujistil se Jin cestou.

„Ano, samozřejmě, že to ví," odbyl ho V. Musím uznat, že byl docela inspirativní. Nehledě na to, že pro to měl dobré důvody, se z nás všech uměl chovat jako největší profík. „Jste připravení?" zakřičel na rukojmí. Nikdo ani nepípl. „No prostě jsou připravení." Řekl Jinovi.

Ten se zastavil u Anečiné učitelky. „Jsi připravená?" zeptal se jí, poněvadž z ní jako vždy chtěl udělat mluvčího.

„Ano, pane," přikývla drobná žena.

Jin si všimnul Aneko stojící vedle ní a sjel ji pohledem. „Nechci, aby tady byla," prohlásil otráveně. „j-hope-ssi, odveď ji do kanceláře." A j-hopova chyba, moje další chyba a tak už se mílovými kroky blíží. „V-ssi," kývnul Jin.

„Tak si nasadíme masky," zavelel V. „A za mnou! Hezky zvesela."

V si tedy odváděl rukojmí do haly, aby mohli přivítat Krtečka s lékaři.

„Vstupte a položte všechno na zem," začala organizovat naše rukojmí. „Zavřete dveře." Zavřeli jsme dveře. Jak jí to rozkazování jde, že? „Nyní se rozkročte a dejte ruce za hlavu. Prošacujeme vás."

V s Patem šli prošacovat tři muže. Nicméně, RM na kameře v hale (ještě, že tuhle jsem nerozstřílel, i když vzhledem k možným situacím bych si to nejspíš ani nedovolil) viděl svého starého známého Krtečka a začal jásat. Nebál se totiž, že mu tam infiltrují policisty. Naopak. Byl by tuze zklamán, kdyby žádný nepřišel.

Asi o vteřinu později zavolal nám a Jin hovor přijal. „Dobře mě poslouchej," RM měl vítězoslavný tón v hlase. „Jeden ze zdravotníků je infiltrovaný policista."

„Který?"

„Ten s brýlemi." A tak jsme se měli seznámit s panem Krtečkem. „Víš, co máte dělat."

„Samozřejmě, jdeme na to."

„Ale Jine," prohlásil RM varovně. „Musí to být hodinářsky jemná prácička."

„Já vím," odvětil Jin a sluchátko položil. Obrátil se na mě a Mata, kteří jsme netrpělivě vyčkávali za jeho zády. „Lidičky, je to v suchu. Ten brejloun je policista."

Usmál jsem se, protože jsem věděl velmi dobře, co to znamená.

*

Jaké si myslíte, že byly Hyunshikovy důvody podvádět tak milou ženu, jako je Haeun?