La Casa de BTS

Dobrej důvod

Přesněji řečeno potřebovala Mira vyřídit telefonáty dva. Zaprvé telefonovala své matce, to už jsme si řekli. Za druhé telefonovala veliteli Shinovi, aby mu řekla, že nehodlá rozvědce dělat loutku a hrát si na diplomacii, pokud hodlají do tiskárny cenin vniknout násilím. Měla za to, že v takové situaci je její povinností rezignovat. To vskutku znělo fér.

Ještě jednou poděkovala neznámému, který ji vytáhl z kaše. Popravdě řečeno, RM byl ve společenských vztazích trochu neohrabaný jako skoro ve všem. Potřeboval s inspektorkou navázat další kontakt. Ale jak?

Díky Bohu, záběry z tiskárny nyní běžely asi tak na všech televizích našeho státu, a proto využil situace, když ji zahlédl ve zprávách v kavárně. Takže si můžeme nyní udělat pečlivou analýzu toho, jak se neohrožený vůdce přepadení dostává pod kůži vrchní inspektorce.

Za prvé: I když máš IQ okolo sto padesáti, předstírej před ní, že jsi debil. Zírej na zprávy, pak se nenápadně otoč a zmateně vydechni: „Promiňte, ale nejste to náhodou vy?" U toho nezapomeň ukazovat prstem někam do neurčita, aby ti zpočátku rozuměla ještě trochu méně, než je nutné.

Pokud jsem tohle začal vyprávět jako historii jednoho přepadení, bylo to nejspíš proto, že jsem si myslel, že si všichni budou pamatovat na dny obležení ve Státní tiskárně peněz a cenin. Ulice v centru byly zavřené, vysílalo se dvacet čtyři hodin denně živě, policie spálila všechny svý manuály a nevěděla si rady s několika ubožáky, kteří se snažili si vytisknout svý vlastní prachy. Všechno to působilo až směšně dramaticky. Směšný ale bylo, že mozek tohoto přepadení si nejlíp ze všeho pamatuje na to, jak mohl na vrchní inspektorce nechat oči.

Krom toho se ve skutečnosti stalo ještě hodně jinejch věcí, na který si nepamatuje vůbec nikdo. Byly to různý věci, který nás dostaly až do bodu, kdy si nikdo pořádně nepamatoval ani to, kdo byli ti dobří a kdo ti špatní. A tak přesně měla začít Miřina krize. Když se jí ten otravnej týpek začal vyptávat na nevhodný věci.

Takže za druhé: I když jsi hodně otravnej už tak, pokus se to ještě znásobit.

„Promiňte, ale tohle mě vždycky zajímalo," tvářil se jako opravdový nadšenec. Škoda, že nebral hodiny herectví. „Když s takovými lidmi vyjednáváte, dáte jim, oč žádají, nebo jim jen něco nakecáte, aby dali pokoj?" Když si Mira začala balit věci, teprve pochopil, že na ni nejspíš neměl tak tlačit. „Nemusíte odpovídat, já jen..."

„Každý případ je jiný," odbyla ho Mira rychle.

Za třetí: Když už ses dostal až sem, nezapomeň se aspoň jednou omluvit.

„Jo, jasně, byl to hloupej dotaz, promiňte mi." Vůbec nevěděl, co s rukama. Skoro už je dal nad hlavu, jako by ho právě zatýkala.

Ale možná... jen možná ji tahle přílišná horlivost, a potom vyjukanost, roztomilost v tvé zdánlivé nevědomosti přeci jen trochu zaujme, a proto řekne: „Ale... ano, máte pravdu, snažíme se uklidnit situaci a získat čas, o tom je naše práce." Vždycky se mi líbilo, jak v tom má Mira jasno.

Protože ačkoliv si myslela, že dělá správnou věc, ve skutečnosti jsme získávali čas my. Nikdy se nehodilo líp rčení, že čas jsou peníze. A jaký peníze. Každou hodinu jsme vytiskli skoro jedenáct miliard jihokorejských wonů, tisíc čtyři sta archů papírových bankovek. Bylo to jako bláznivej sen.

V těch několika hodinách během svítání bylo všechno tak klidné, až se zdálo, že to jde jako na drátkách. RM byl Velký bratr se vším všudy. Měl pod kontrolou policejní rádio a osmnáct kamer, takže kdyby nás chtěl někdo podrazit, věděli bychom o tom s dostatečným předstihem.

Střídali jsme si služby na hlídání rukojmích, vchodů a samozřejmě i výroby. Po pouhých dvaceti hodinách rotačky vychrlily sedmdesát milionů wonů, takže v tu chvíli jsme si všichni mysleli, že to dokážeme. Ale všechen ten klid bylo jen ticho před bouří, která předcházela uragánu.

Všechno se totiž tolik podělalo, že jsme byli velice blízko k tomu, abychom prohráli. A jestli se mě ptáte proč, řeknu vám, že jednoduše kvůli jednomu románku. Koneckonců láska je aspoň dobrej důvod, aby se všechno zhroutilo, ne?

***

Co je podle vás dobrej důvod pro to, aby se všechno zhroutilo? :)