Chci svlíknout Jina z kůže

23 3 14
                                    

V tiskl bankovky jako divý. Ve dne, v noci, bylo mu to fuk. Zrovna připsal dalších deset milionů wonů, když se na něj Jin zazubil z vedlejší kanceláře. Líbilo se mu, jak si jeho kolega při práci zvesela tancuje. Jenomže V se spíš zděsil a otočil se na druhou stranu. Protože když se na tebe někde za přítmí dívá Jin, většinou se posereš strachy, i kdybys nechtěl.

Jin zatáhl žaluzie a zabarikádoval se do své kanceláře. Otevřel lékárničku s léky, už se po jednom natahoval a pak... Vešel jeden jeho rozčertěnej kolega – já.

Měl jsem s ním nevyřízený účty. V, Jungkook a Junghyun se báli komukoliv dalšímu cokoliv říct, takže jsme si mysleli, že Jimin je mrtvej. A já nehodlal připustit, aby to Jinovi jen tak prošlo.

Rychle hodil lékárničku pod stůl, abych ji neviděl. Sice jsem ji viděl a trochu mě zajímalo, co to je, ale kvůli tomu jsem tu nebyl.

„To je ale milá návštěva," uvítal mě Jin s úsměvem ve tváři. Nikdy jsem nepochopil, jestli to myslí vážně nebo ne, ale usmál jsem se taky. Zavřel jsem za sebou dveře, obešel stůl v kanceláři na opačnou stranu, abych na Jina lépe viděl, a opřel se o desku. „Měl bys sem chodit častěji." To jsem ani netušil, že je až tak opuštěnej, že to myslí vážně.

Posadil jsem se na židli pro návštěvy, aniž bych do té chvíle cokoliv řekl, a pohodlně jsem se opřel. „Koukám, že sis zařídil hezkou kancelář," ušklíbnul jsem se. „To už máš dvě, ne?" Přepočítal jsem v hlavě.

„Mám rád kanceláře," přiznal Jin.

„A taky drony, děvky," pomohl jsem mu s vyjmenováváním. „Co ty vlastně rád nemáš, he?"

„Razím si názor, že člověk má mít alespoň trochu rád všechno na světě," vysvětlil mi Jin, zatímco jsem si na jeho stůl odložil nabitý revolver. Předstíral, že si ho nevšímá, a pokračoval: „Co se kanceláří týče, vždycky jsem chtěl jednu se stolem z palmového dřeva. To nikde ale nemají. Později jsem si uvědomil, že zločin a kanceláře nejdou moc dohromady, a to mě jediný na tomhle povolání trochu mrzí."

Taky vytáhl svůj revolver a odložil ho na stůl. Nejspíš mi chtěl povědět svůj příběh. Ale tentokrát jsem tu nebyl kvůli tomu.

„Kurva, tady je vedro," vydechl jsem a stáhnul si vrchní část kombinézy, aby viděl, že pod ní mám neprůstřelnou vestu. A i on pochopil, že neprůstřelnou vestu si nevezmeš na rozhovor s někým, komu hodně důvěřuješ.

Jeho to ale bavilo. „Přišel jsi ke mně v neprůstřelné vestě," zasmál se. Taky jsem se zasmál. „Raději bych tě viděl v korzetu, ale budiž."

Nakrčil jsem obočí. Vůbec jsem netušil, jaké se mnou má Jin záměry. „Víš, já tě asi nikdy nepochopím," povzdechl jsem si.

Jin zvážněl. „Proč jsi přišel, SUGA-ssi?" dotázal se konečně na jádro pudla. Možná to pochopil blbě, co já vím, ale fakt jsem s ním sem nepřišel šukat. j-hopovi jsem věrný a věrný jsem vždycky (většinou) byl i všem ostatním, pokud jde o tohle.

Naklonil jsem se k němu a uchopil svůj revolver položený na stole. „Požádat tě o laskavost."

Jin byl zaskočený. On snad opravdu víc očekával, že se mu jdu prodat nebo co. No to mě poser. „Zavoláš lídrovi." Prohlásil jsem vážně. „A řekneš mu, co jsi udělal."

Jin založil paže na hrudi a protáhl spodní ret, jako by zkoušel napodobit štěně. Ne že by to na mě platilo.

„Řekneš mu, že jsi nařídil popravu rukojmího," upřesnil jsem. „Jen se mu pochlub, jaký jsi zlobivý chlapec. Protože víš, o co mi jde? RM je můj anděl strážnej, a když mu to neřekneš ty, budu to muset udělat já."

La Casa de BTSKde žijí příběhy. Začni objevovat