Pan Krteček naříká

12 1 0
                                    

„Ahoj, tady Mira. Zrovna teď se ti nemůžu věnovat. Jestli je to něco naléhavého, tak mi po zaznění signálu zanech zprávu."

Krtečkův hovor už asi popáté spadnul do schránky. Pošesté se tedy odvážil ten tak naléhavý vzkaz zanechat. „Mira-ssi, tady Krteček," představil se. „Poslouchej." Nadechl se a vydechl. „Prosím tě, abys to přehodnotila." Prosil. Potupenej a poníženej. Vysedával u svýho auta za městem, aby na něj měl výhled a mohl si pročistit hlavu. Netušil, že tahle noc pro něj má skončit katastrofou. „Chápu, že ses naštvala," vydechl. „Taky se mi to stalo. Ale sakra, není to poprvé, co jsme se my dva pohádali, ne?" Popotahoval. „Možná jsem idiot nebo cokoliv chceš, ale... ale nejsem ten krtek." No tím bych si nebyl tak jistej, Krtečku. „Já nejsem krtek, kurva." Ale jsi. Kurva. Tak už to přiznej. Pro tenhle příběh sloužíš stejně jen k jedné věci a i ta ti za chvíli bude k hovnu. „Zničíš mi život, Mira-ssi. Sakra. Zavolej mi." A zavěsil.

Sjel zpátky dolů do města a zůstal stát u krajnice. Totálně netušil co se sebou.

La Casa de BTSKde žijí příběhy. Začni objevovat