La Casa de BTS

Správkyně spravedlnosti

Mira seděla v kavárně na baru v těch nejvíc sexy krajkovaných šatech, který doma našla, a přišla na rande asi půl hodiny před srazem jen proto, aby mohla zavolat svému nápadníkovi. Zároveň oba věděli, že tento večer pro ně oba bude osudem i zkouškou.

„Mira-ssi? Stalo se něco? Jste v pořádku?"

Mira se pousmála, když uslyšela z telefonu Namyoonův příjemný hlas. Věděla však, že jako policistka si nemůže příliš mnoho citů dovolit, a i když ji to znepříjemňovalo život, věděla, že ve své funkci se musí před případnými ničemy účinně chránit. Pravda, tohle jí zrovna moc nešlo, ale snažila se.

„No... sedím tu sama v kavárně a nudím se," oznámila svůdným hlasem. „A... a upřímně jsem trochu zklamaná, jestli chcete, abych vám řekla pravdu."

RM si zrovna vázal kravatu. „Zklamaná?" zopakoval s údivem. Může za to snad on? „Promiňte, asi vám nerozumím." Odtušil co nejzdvořileji.

„Jde o to, že jsem si s někým domluvila večeři," objasnila mu a poklepávala prsty o svou sklenici s vínem. Na to, co se chystá se vší nelibostí udělat, se opravdu potřebovala trochu posilnit. „Moje první večeře po pěti letech s někým, kdo... mám na mysli, kdo není z mojí rodiny." Upřesnila.

RM si dál vázal kravatu. Napoprvé ji totiž neuvázal dobře.

„Ale... ale myslím, že mě ten mizera nechal na holičkách," pokračovala Mira.

„A nebude to jen tím, že jste přišla asi o třicet šest minut dříve, než bylo domluvené?" RM se pousmál do telefonu a zkontroloval hodinky.

„To je možné," připustila a nepřestávala s ním tak trochu flirtovat. „Pravdou je, že jsem poněkud nedočkavá žena." Nechtěla si s ním hrát, opravdu ne. Tušila, že RM je mladší o dobrých několik let a že jako ta starší by měla mít jistou zodpovědnost. „Promiňte, Namyoon-ssi," začala se sama sobě řehtat, aby odlehčila atmosféru. „Omlouvám se za takový vtip, nemyslela jsem to... však víte... chtěla jsem se jen ujistit, že jste na tu večeři nezapomněl."

Potřebovala se ujistit. Jinak si tu pistoli za podvazkama schovává zbytečně. Pak tu byla ale ještě její upřímná stránka, a sice: „Mám hrůzu z toho, že nikdo nepřijde a já tu budu tvrdnout." Přiznala. Popravdě se jí takový věci v posledních letech stávaly celkem běžně. Když potenciální partneři zjistili, kdo je a co dělá, většinou rychle couvli. „Nevěděla bych, jak odsud odejít se vztyčenou hlavou, kdybyste se neobjevil. Zůstala bych tu namalovaná a v podpatcích úplně sama a popíjela bych, dokud by mě nevyhodili." To byla pravda. A RM si byl jistej tím, že je k němu celou dobu upřímná. Na férovku, pokud někdo v tomto vztahu nebyl upřímnej, tak jedině on. Ale to už bude muset nějak překousnout.

RM nahodil sako a výjimečně se mu neroztrhnul rukáv na lokti. „To si umím představit," ušklíbnul se směrem k telefonu na stole. „Byla byste naprosto neodolatelná."

„Ne, to ne," zapírala. „Byla bych mrtvá studem."

RM se zarazil. Něco v jejím hlase bylo úzkostlivé a naléhavé. „Nebojte se," upokojil ji, oprášil své falešné brýle a nasadil si je na nos. „Hned se k vám s tím popíjením přidám. Budu tam za pět minut." Prozradil jí. Ty vole. Ten okruh, kde všude ho může hledat, pokud se neumí teleportovat a tak, jí raději zúžil už teď. Jak už jsem říkal, RM počítal se spoustou věcí, jen s vlastními chybami ne.

Tak se rozloučili. RM byl napjatý – za prvé proto, že šel na první pořádný rande v životě, tím jsem si stoprocentně jistej, za druhé proto, že věděl, že ho Mira bude zkoušet a on musí obstát za každou cenu.

Mira se přemístila do jednoho z boxů – uvolněná a odhodlaná dostát svému poslání coby správkyně spravedlnosti.