La Casa de BTS

Domlouvání rande

RM už si to drantil na motorce k vrakovišti a kupodivu se za těch deset minut jízdy nevysekal, i když jel fakt rychle. Když dorazil na místo, zjistil hned dvě zásadní věci: za prvé je neděle, takže mají dnes na vrakovišti zavřeno, za druhé, i když budu první bod ignorovat, je tady hodně aut a najít mezi nimi jedno konkrétní jistě nebude lehké.

RM na druhý pokus přešplhal drátěný plot, málem si vymknul kotník, když dopadnul na zem a začal zmateně pobíhat mezi auty. A pak tu byl ten Číňan, vlastník vrakoviště, který vykuřoval u svýho karavanu. RM se tedy modlil, aby auto, které hledá, bylo spíš na druhé straně vrakoviště. Podíval se na hodinky a už teď si myslel, že to nestihne. Nemohl se ale vzdát.

A pak omylem vešel do uličky, kde stál ten Číňan. Ta jasná mapa v jeho hlavě se nějak zašmodrchala, když ji začal používat až moc.

„Hej, ty!" zařval na něj korejsky.

„Ne, to... já... chtěl jsem jít hlavním vchodem, ale měli jste zavřeno," vysvětloval. No jen se nedělej, ty bys ten vchod stejně nenašel.

Ale Číňan se za ním rozběhl. A co uděláš, když tě honí rozčarovanej, zfetlej Číňan s kladivem v ruce? Nuže, prostě poběžíš taky. Tak RM běžel, ale hodně se bál, že se mu stane to, co se mu většinou při běhu stává – že zakopne.

Doběhl za roh a schoval se do kufru auta, který tam stálo u velké hromady dalších, akorát už sešrotovaných na krychličky. Mohlo mu dojít, že auto, do kterého bezmyšlenkovitě skočil, může být dost dobře další na řadě, ale nedošlo. A toho dne jsme o něj málem přišli – když se ho ten šílenec pokusil sešrotovat.

Myslel si, jak má vyhráno, když Číňan obešel to auto, aniž by otevřel kufr, ale i když byl magor, zase tak blbej nebyl. RM se podíval na hodinky. Zbývalo mu přesně půl hodiny. Hm, to asi nedá.

Protože to auto, v jehož lůně se ukrýval, se najednou začalo nějak kodrcavě zvedat. Kovové rameno uchopilo střechu, takže se vysklila všechna boční okna a střechu samotnou to zkrabatilo do podivného hlemýžďovitého útvaru. Ještě, že na sobě RM měl tenkrát ty brýle. Hned by byl bez oka či dvou.

„Bože, sundej mě dolů!" křičel, ale Bůh ho přes všechen ten rachot snad ani nemohl slyšet. A ten bláznivej, škodolibej Číňan, kterej ovládal rameno, nejspíš taky ne. Jenomže já a RM máme jeden podobnej strach – oba se bojíme výšek. „Pusť mě dolů, prosím! Pusť mě!" Žadonil.

Jenomže Číňana to bavilo. Rozhoupal ho jako na houpačce. RM křičel strachy. „Jsem v kufru, našel jsi mě! Hra skončila!" ječel.

Jenomže do toho mu volala jedna žena, které na sebe včera odpoledne dal tak dobrosrdečně telefon. Byla to Mira. A ten dement, jak to s ním házelo a on neměl moc šikovné prsty, to omylem zvednul.

„Namyoon-ssi?" ozval se z telefonu Miřin hlas.

Jeho falešné brýle popraskaly. Ještě, že měl dva tucty dalších. „Ano?" ohlásil se roztřeseným hlasem.

Mira seděla na tom samém baru v té samé kavárně jako vždycky a popíjela kafe bez kofeinu. „Tady Mira," oznámila mu, i když on ji měl dávno uloženou. „Jsem tady v kavárně. Jako vždycky." Jako vždycky je zjevně jejich magické heslo nebo tak. Protože „jako vždycky" perfektně vystihuje ten příšerně monotónní život, který spolu ti dva jednoho dne povedou, že jo? „Piju kafe... a jak vás tu nevidím, cítím se zvláštně... Už je to skoro zvyk, že se tu potkáváme, takže..." Jo, prej zvyk. Myslíš ten, co jste začali provozovat před dvěma dny? No ty vole. „Říkala jsem si, že byste možná zašel na kafe..."

Karma je strašná sviňa. Vždycky na tebe zavolá, když se ti to nejmíň hodí.

„Víte, to bych moc rád," vymlouval se, zatímco s ním Číňan cloumal ostošest. Upřímně, na jeho hlase to bylo dost znát. „Bohužel jsem ale momentálně mimo Soul." Číňan cuknul a RM vyjekl.

„Namyoon-ssi," zděsila se Mira, „jste v pořádku?"

„Ne!" zarazil se. „Teda. Prosím? Nedával jsem pozor a málem jsem vrazil do kamiónu."

Na to jak byla skvělá detektivka, měla Mira tady pro Namyoona ovšem menší slabost, a proto mu tuhle chabou výmluvu sežrala. Popravdě, RM nezněl jakože právě řídí (nebo teda, on takhle asi i fakt řídí, to jo, ale s tím Mira nemohla zatím počítat), ale spíš jako by makal v dole se sbíječkou.

Jenomže Miru víc než to zajímalo, že se s panem Namyoonem dneska neuvidí. „Promiňte, nebudu vás zdržovat," povzdechla si. „Uvidíme se později." Už, už to chtěla vzdát, ale potom ji napadlo: „Jestli se vrátíte brzy a zašel byste dnes na něco k jídlu..."

‚Namyoonovi' vypadl telefon z rukou a nyní klouzal ze strany a na stranu po celým autě. No není to fascinující představa?

„Promiňte, Namyoon-ssi... já..." pokračovala Mira, která již plně počítala s tím, že z jejich rendez-vous nic nebude. Co jen si myslela, že? Že o ni má zájem tento čerstvý pětadvacátník? Myslela si, že neodpovídá proto, že se soustředí na jízdu, nebo neví, co má říct. Ve skutečnosti jen bojoval s gravitací a jedním mentálem z Číny. „Včera jsem o vás jaksi náhodou řekla své matce, ale... ona... ona je taková ‚hippie', trochu praštěná..." začala se svěřovat, „zničehonic mi řekla, že bych si měla trochu zpestřit život, že bychom se měli víc poznat, užívat si, ... Ale nevykládejte si to špatně, nechci na vás v žádném případě nijak tlačit. Tím ‚užíváním si' měla určitě na mysli mít nějaký společenský život." Jo, určitě. „Proto jsem to na vás takhle vybalila, pozvala vás na jídlo a..."

RM se konečně chopil svého mobilu, a i když mu spadnul na hrudník, jak mu tradičně klouzal v rukou ledových a vlhkých od potu, konečně ho jakž takž dostal k uchu. „Tak dobře!" zaječel na ni, i když asi ani moc netušil, na co vlastně odpovídá.

„Cože? Takže to platí?" rozjařila se Mira jako už dlouho ne. Už téměř nepočítala s tím, že by tenhle bezhlavý plán mohl vyjít. „To je vynikající. Zajdeme tedy raději na večeři?"

„To zní skvěle," přitakal RM. Snažil se soustředit na dvě věci naráz, ale my muži jsme v tomhle jako semafor – taky na něm nikdy nevidíš červenou i zelenou zaráz, a pokud jo, něco je s ním zjevně špatně.

„Tak dobře," Mira se ještě nepřestala usmívat. „Uvidíme se později."

„Tak zatím!" ukončil hovor RM. „Mějte se."

Mira položila telefon na bar před sebou a nepřestala se usmívat.

„Proboha, prosím!" řval RM na všechny světové i vesmírné strany. Ale ten magor ho ne a ne pustit.

*

Myslíte si, že RM a Mira se do sebe zamilují? A pro koho to bude větší problém?