La Casa de BTS

Prachy jsou prachy

To byla dobrá otázka. Pamatuji si, jak jsem se na ni sám zeptal, když jsme se ládovali vším možný na prostranství v tvrzi. „Proč by jako nešli dovnitř?" nechápal jsem a obrátil se na lídra, který seděl ob místo nalevo ode mě. „Jak jim v tom zabráníme?"

Jungkook naproti mně naprosto suverénně navrhl: „To je snad jasný. Zamkneme zevnitř, ne?" Všichni jsme se mu vysmáli, ale on to myslel vážně a dodal: „Pěkně pálivý, co?" To už ale mluvil o omáčce k nudlím, kterou jsme ten den společně připravili.

V vedle mě se chlámal, až musel sklonit hlavu do dlaní.

RM však byl naprosto vážný. „Nepůjdou dovnitř, protože nikdo v celé zemi nebude chtít, aby tam šli."

Nyní se na něj vrhly naše nechápavé pohledy. „Copak? Uspořádají referendum?" nadhodil V a sám se té absurdní představě opět zasmál. Tentokrát si však zanedlouho uvědomil, že se směje jediný, a radši toho nechal.

„Podívejte," pokusil se RM opět získat naši pozornost. „V roce dva tisíce šestnáct. Přes půl milionu lidí vyšlo do ulic Soulu a obsadili největší náměstí v zemi."

„O tom jsem něco četl," zamumlal Junghyun, který si šel zrovna přidat.

„Kdyby komukoliv z nás řekli," pokračoval RM, „že se zástupy lidí utábořili na náměstí bez zásahu policie, nikdo z nás by tomu patrně nevěřil. Řekli bychom, že je to nereálné."

„Ale bylo to tak," přidal se k němu Jin, který seděl po jeho levici. „Policie nezasáhla."

„Tak, tak," RM pochvalně ukázal na Jina prstem. „Otázkou zůstává proč? Proč nezasáhli?" Nikdo z nás odpověď neznal, tak nám ji musel říct sám: „Protože celá Jižní Korea byla na straně těch lidí."

„Ale oni měli stany a my máme pistole. V tom je drobnej rozdíl, ne?" namítl jsem.

„To je pravda," přidal se ke mně V.

„Avšak," vložil se do toho Mat, „politika je politika. Prachy jsou prachy. Víno je víno." Prohodil a potom si nalil půl džbánu bílýho vína do hrdla.

„To je ale čuně," utrousil Jungkook, který si na potrpěl na etiketu.

„Nu což?" obrátil se na něj Mat. „V Rusku by kvůli vínu policie určitě zasáhla."

„My," přerušil ho RM a tím „my" myslel spíš „vy", „budeme odolávat, chycení v té pasti na myši, stejně jako oni odolávali na tom náměstí. A odolávání vždycky vzbuzuje sympatie. A jestli to nezabere, tak..."

„Rád se posloucháš, když máš publikum, co?" zazubil se na něj V, který seděl vedle, a nemohl odtrhnout od vůdce oči, jak byl jeho projevem fascinován. j-hope a Jungkook se na sebe zakřenili a RM pohoršeně mlasknul. „Nic jsem neřekl," bránil se V, „jen pokračuj."

„Děkuji," zapitvořil se na něj RM úslužně. „Tak tedy... Jestli to nezabere, policie bude pořád vědět, že máme útočné zbraně, bude vědět, že máme výbušniny. Žádná elitní jednotka nedokáže rozlišit lupiče od rukojmích. Žádný ministr vnitra nevydá příkaz k zásahu, žádný." Tvrdil.

„A to proč?" pozdvihl V k ústům svou vlastní číši s vínem.

RM se mu zahleděl přímo do očí a prohlásil: „Protože jsou tam nezletilí."