La Casa de BTS

Jin a Ari

„Cože?" zarazil se Jin. „Promiň, já... asi... nerozuměl jsem ti. Můžeš to zopakovat?"

„Chci svobodu," odvětila dívka, co se jí říká Ari, když seděla naproti němu v kanceláři, aniž by měla odvahu podívat se mu do očí. „Řekla jsem, že chci..."

„Ne, ne, ne, ne, ne, ne!" přerušil ji dramaticky Jin. „Počkej přeci," naklonil se k ní a vyzývavě nadzdvihl obočí. „Ještě než mi doopravdy odpovíš, chci... no prostě bych rád, abys zvážila pár věcí." Mile se usmál. Do konce jeho života zbývá asi osm dní, to s ním přeci může vydržet. Nebo ne? On do ní už byl totiž nebezpečně zamilovanej. Hned by si ji vzal, kdyby měli více času. Ale to by bylo na celej rok. Takhle s ním může strávit jen pár dní a potom si dál žít svůj život. Alespoň takhle si to představoval.

„Povídej," vyzvala ho Ari.

„Za prvé musíš vzít přeci v úvahu, že my dva máme vztah, ne?" usmíval se na ni, skoro ji spíš prosil, aby to potvrdila, jenomže ona se neměla ke slovu, což ve své hlavě bral jako „ano", i když věděl, že je to ve skutečnosti spíš „ne", protože Ari furt čumí do země. Podíval se do svých papírů s poznámkami a pokračoval: „A zadruhé," vstal ze židle, „bych ti chtěl říct, že svoboda je zbytečně plná nečekaných událostí, nebezpečných a strašlivých věcí, které možná i mně osobně nahánějí trochu strach." Přešel na druhou stranu místnosti a stál nyní zády k opěrce její židle. Ona se bála na něj podívat.

„Víš, že orlí mláďata, která předčasně opouští hnízdo," pokračoval, „se zabijí o skály? To mi třeba nahání fakt velkej strach." Přiznal. „Nebo králíčci, malinkatí králíčci, kteří jsou ve své noře." Položil jí ruce na ramena a položil svou tvář co nejblíže její, aby se dotkli. Dokonce se pro tuhle speciální příležitost předtím oholil, aby ji neškrábalo jeho dvoudenní strniště. „Připomínají našeho Jungkooka, nemyslíš?" podíval se na ni, než se opět opřel o její tvář. „Znáš Jungkooka, viď? Hned, když jsem ho viděl, říkal jsem si, že si ho musíme nechat, jinak by skončil opuštěnej v nějaký noře. Protože takový králíček, co zahlédne sluneční světlo, vyleze ven. Neumí se ještě dobře ovládat. Neví, co je pro něj správné. Takže mu vlk jedním hryznutím prokouše krk." To byl sice divnej příklad, ale budiž.

Nicméně, Ari s touhle filozofií nesouzněla. A Jin se zamračil, když si uvědomil, že ji ještě nepřesvědčil. „To mi nahání strach, víš?" políbil ji na čelo. „Víš, možná že teď je daleko nebezpečnější odsud odejít než zůstat. A já bych nerad, aby se ti stalo něco zlého, Ari. Zachráním tě stejně, jako jsem zachránil Jungkooka. Ale taky nechci, aby ses trápila. To nechci. Proto ti dám pár hodin na rozmyšlenou."

Jin opustil místnost. A Ari věděla, že je ztracená.

*

Jak byste se zachovali na jejím místě? Napadá vás něco, co by mohla udělat, aby se dostala z Jinových spárů?