La Casa de BTS

První dveře. Nic.

„Jungkook-ssi!" volal neustále Jin cestou do umývárny, kde mělo dojít k dalšímu střetu. Pat a Mat mu šli jako vždy v patách. „Jungkook-ah?" dožadoval se. A potom ho spatřil koutkem oka, jak stojí ve futrech umývárny. „A, tady jsi, Jungkook-ah," mlasknul spokojeně.

Jungkook vyšel ven a všechny svaly mu ztuhly napětím. Věděl jen to, že se Jina a těch dvou potřebuje zbavit, protože právě schovává Jimina na záchodě.

„Hledal jsem tě," vysvětlil mu Jin.

„No... tak tady jsem," rozhodil Jungkook obezřetně rukama.

Jin si ležérně založil ruce na hrudníku a jeho dva bodyguardi si připravovali zbraně. Jungkook si olíznul rty. Tušil, že asi něco provedl, nenapadalo ho ale, co by to mohlo být. Mohli přijít jen na to, že Jimin žije, nic jiného v tom ale být nemůže, že ne?

Jin ho však přesvědčil o opaku velice záhy. „Jde o to," zatvářil se melodramaticky, „že můj obličej je teď pořád ve zprávách. A víš, co o mně říkají?"

Jungkook zavrtěl hlavou. Opravdu neměl čas ještě do toho všeho sledovat zprávy. „Ne," odvětil proto popravdě.

„Že jsem zloděj," řekl tedy Jin. Přistoupil o krok blíž a Jungkook zatnul pěsti. Věděl, že by ho přepral, kdyby tu byl sám, ale ten parchant samozřejmě musel přijít s ochrankou. „Až potud dobře, uznávám, že jsem zloděj," přikyvoval Jin sám pro sebe, „ale oni taky tvrdí, že jsem pasák, kurevník, který zneužívá děti a... A to všechno kvůli knoflíku." Dostal se k jádru pudla a stál nyní těsně před ním. Jungkook nechápal. „Jde o knoflík z mýho saka," dodal Jin, aby ho trochu uvedl do situace. „Vzpomínáš si na něj, ne? Přece sis ho sám oblíkl. Aspoň doufám," nadzvedl vyzývavě obočí. Ale nechtěl se teď bavit o homosexuálních hrátkách. Bohužel pro Jungkooka. „A podle všeho jsi ten knoflík nechal ve starým Daewoo." Oznámil mu Jin suše. „Což je auto, ve kterém jsem, a tím jsem si jistý," pohrozil mu, „nikdy nebyl. Víš, co tím chci říct, ne?"

Jungkook sepjal rty a lítostivě zavrtěl hlavou. „Nemám tušení, fakt nevím," pokrčil rameny.

„Ale ano, víš," přikývl Jin.

„Nevím," zakroutil Jungkook hlavou.

„Znamená to, žes mi zničil život," procedil Jin skrz zuby.

„Ale no tak," ušklíbnul se Jungkook bezděčně.

„Co s tebou jen mám dělat?" povzdechl si Jin a promnul si spánky.

Jungkook by asi mlčel, ale V, který se vyplakal a za žádnou cenu nehodlal věci takhle nechat, se odvážil posbírat a zjevil se v chodbě, aby mu pomohl. „Jin-ssi!" vykřikl. Pat i Mat na něj namířili samopaly a on zvedl ruce nad hlavu a varovně koukal na Mata, kterej ho předtím naštval.

„Omlouvám se," řekl upřímně Jungkook Jinovi. „Toho zatracenýho knoflíku jsem si nějak nevšiml." Protože jsem byl zhulenej, dodal v duchu. Ale na rozdíl od Jina se pokusil nyní vyřešit situaci s chladnou hlavou: „Odškodním tě patnácti, dvaceti miliardama z mýho podílu, a to předem. Co ty na to?"

„Dvacet miliard," povzbudil ho V, na kterého stále mířily samopaly.

„Jo, dvacet miliard," přitakal Jungkook. „A neser mě." Pokusil se přiblížit k Jinovi na krok. „No tak. Dám ti dvacet miliard a vyprdnem se na to, ne?"

„Dvacet miliard?" zasmál se Jin. Jungkook ani V nemohli tušit, že nabízet mu víc peněz pro něj nemá smysl. Chtěl pomstu, ne peníze.

Jungkook se poškrábal na hlavě. Netušil, co víc Jin chce. „Podepíšu ti to, jestli chceš," navrhl.

Jin se šklebil. „Za knoflík?" ujišťoval se.

„Jo, za knoflík," přikývl Jungkook.

V se pokusil projít okolo goril, který samozřejmě nevystřelily. Nemohli. Na něj. Na dobrosrdečného Vho, který se snažil všem vždycky pomoct. „Nech ho být, Jin-ssi," opatrně se k nim přibližoval.

Jin se díval Jungkookovi do očí. Ještě pořád ho zajímalo, co dělá sám tady v umývárně. Má průjem? Prochází se tady? „Co se to tady vlastně děje?" zeptal se ho Jin nyní.

„Nic se tu neděje," odvětil Jungkook přímočaře.

Jin se zasmál. Vůbec mu to nežral. Jungkook nebyl zase tak dobrej lhář, aby ho neprohlédl. „Tak to je ironie," nepřestával se tlemit a obrátil se na Vho. „Víš, přemýšlel jsem, že bych ho... já nevím... střelil do nohy," ukazoval na Jungkooka, „však víš, abych se odškodnil... a nějak začínám mít chuť napálit mu to rovnou do hlavy. No chápeš to?" Ptal se Vho, zatímco si musel utřít slzy od smíchu.

Vho samozřejmě napadlo, na koho Jungkook může v té umývárně asi tak čekat. A jeho domněnky se potvrdily, když náhle všech pět uslyšelo spláchnutí. Jimin si jejich šeptandy venku nevšímal. Soustředil se pouze na to, aby se dobře vysral. Netušil, že za pár chvil toho bude hořce litovat.

Jin zůstal fascinovaně zírat, když to slyšel. Obrátil se zpět na Jungkooka a přiložil si prst na pusu. Chtěl si hrát. Už zase. Jungkook na něj koukal s hrůzou v očích. Štěněcím pohledem ho prosil, aby nedělal cokoliv má v plánu. Zoufale kouknul na Vho za Jinovými zády, ten mu jen ukazoval, ať se ani nehne.

„Jin-ssi," vydechl Jungkook v naději, že Jin ukáže kousek milosti.

„Ale ano," pousmál se Jin. „Jen hezky tiše." Ohlédl se na kolegy za sebou a vstoupil do místnosti. V udělal pár kroků ke dveřím, aby se mohl koukat, jak Jin postupuje dovnitř.

Jungkook se na něj zoufale koukal a stále vrtěl hlavou.

První dveře. Nic.