La Casa de BTS

Asi... trochu... žárlím?

Svoje video začala Aneko nahrávat japonsky, a protože už ji zase hlídal j-hope, kterej byl spíš přes počítače než přes jazyky, musel to napoprvé stopnout a požádat ji, aby začala od začátku, nejlépe tedy korejsky.

„Ahoj tati, ahoj mami," začala Aneko od začátku. „Jsem v pořádku, dali nám najíst a mohli jsme se i trochu vyspat. Mami, tohle není žádná hrůza, rozumíš? Není tu násilí. Asi jsi viděla fotku, která se objevila na internetu. Já jsem ji tam nenahrála a taky nemá nic společnýho s tímto únosem. Jeden spolužák mě podvedl, naletěla jsem mu a..." Aneko vypnula nahrávání a podívala se na j-hopa, který stál naproti ní. „Nemůžu... prostě nemůžu..." vydechla.

j-hope nevěděl, co jí na to má říct. Tušil, že za to, že se tu Aneko necítí až tak strašně, může nejspíš z velké části on. Byl na ni z nás všech nejhodnější. „Podívej," řekl jí. „Ta fotka přece není zase tak důležitá, no ne? Je to trochu... trochu jako když seš nahoře bez na pláži. Taky to vlastně nikoho až tak nezajímá." No sakra. To už rovnou mohl říct, že se mu líbí její prsa, ne? Chci říct, jasně, mně taky, ale to přece neřekneš nahlas holce, kterou jsi unesl.

A naštěstí pro něj, j-hope ani neměl šanci to říct, protože to už ve dveřích odpočívárny stál jeden žárlivej hajzlík – moje maličkost.

„Já nejsem taková ta holka, co chodí nahoře bez," vymlouvala se Aneko. No to bych řekl. „Ani taková ta, co se líbá s klukama na záchodcích." Stáli od sebe takovejch čtyřicet, padesát centimetrů, prostě dost málo na to, aby se mi ta situace mohla líbit. Stál jsem ve futrech se založenýma rukama a čekal, co z tý zatracený holky ještě vyleze. A ona řekla: „Když mi dali ruku do sádry, byla to ta nejvíc vzrušující věc, co se mi letos přihodila." A mile se na něj tlemila. Vážně si ta kráva myslí, že ho sbalí na nevinnost?

Zatnul jsem ruce v pěst. „Únos je přece jenom vzrušující víc, nemyslíš?" prohodil jsem ode dveří, ve tváři neutrální výraz, jako by mě ta situace nesrala ani trochu. Oba se na mě otočili.

j-hope ji obešel, abych mu neviděl do tváře, položil jí ruku na rameno a řekl: „Tak si rozmysli, co řekneš svým rodičům, dobře?" a znovu se na ni usmál, zatímco já popošel pár kroků do místnosti. „Neboj, máme času, kolik budeš potřebovat, dobře?" uklidňoval ji. A pak udělal tu fatální chybu, položil mobil Aneko na stůl, od kterýho ji dělily dva kroky.

Vím, že jsem se celou dobu choval jako, že si příliš nežádám j-hopovu pozornost, ale nebylo to tak, že jsem ji ve skutečnosti nechtěl. Stál jsem tam a skoro sám žárlil jako nějakej puberťák. j-hope popošel mým směrem a opřel se o stůl blíže u dveří. Otočil jsem se na něj.

Mračil se na mě. „Jsi v pohodě? Co se ti stalo?" zeptal jsem se.

„Co se kurva staráš?" vyjel na mě. To upřímně nebyl ten druh pozornosti, po kterým jsem toužil. „Jsem jenom nějakej amatér, ne? Naprostej pitomec, kterej to myslel vážně, ale přitom jsem byl tvoje rozptýlení na posledních pět měsíců, že jo? Blbec s nějakou zasranou žiletkou." A když mi takhle nadával, Aneko si všimla telefonu, kterýho se mohla zmocnit během vteřin. „Ta žiletka má tradici, abys věděl. Je pro mě moc důležitá," pokračoval j-hope s výčitkama.

„Řekl jsem, že jsi amatér a že bych s tebou nic neměl, aby tě nezabili," opáčil jsem. „Protože jestli zabijou mě, je mi to jedno."

Aneko se natáhla pro svůj mobil.

„Tomu sám nevěříš, neudělal jsi to pro mě." Tahle věta mě dožrala.

„Co to s váma všema je?" prohlédl jsem si ho od hlavy až k patě. „Od chvíle, co jsme sem přišli, neustále děláte scény." Aneko vedle nás se právě připojovala k internetu.

A v policejním stanu už věděli, že jeden telefon je zapnutej. V druhé sekundě už identifikovali i jeho majitelku. Ve vteřině třetí Anečin telefon napíchli. Nedlouho na to měli totiž identifikovat i nás dva. Kvůli tomu, že jsme se tak zasraně milovali, že jo?

„Víš, co si myslím?" hádal se se mnou j-hope. Už zase ty hádky, co? Vzpomínáte, jak dopadla ta mezi Jiminem a Hyunshikem? Docela blbě, že? „Jsem si jistej, že jsi čekal na chvíli, až se vrátíme do Soulu, až dojdeme až sem, abys mohl začít prohlašovat, jakej jsem amatér a ty ses vedle mě cítil líp. Co? Není to tak?"

Nyní už věděli, že se Aneko snaží dostat na svůj Instagram. Krteček a plukovník Han se nemohli dočkat, co všechno skrz její kameru asi tak uvidí, zatímco my se tam hádali jak malí. Paráda, nezdá se vám?

„Jestli jsem byl jenom tvůj zkurvenej gigolo, tak mi to řekni do očí," požádal mě.

Stoupnul jsem si co nejblíž něj, podíval se mu přímo do očí a řekl mu, co chtěl slyšet. „Byls můj zkurvenej gigolo. To bylo všechno. Naprosto všechno." A byli uvnitř. Začali nahrávat. „Víš co, nemám na tenhle rozhovor moc náladu." Odvrátil jsem od něj pohled a chtěl si jít po svejch. Jako taková černá kočka. Přeběhne ti přes cestu a zkurví ti celej život.

Ale on za mnou zařval: „Ty máš teda kuráž nadrzo mi říct, že držíš smutek za svýho kluka. Nezdálo se mi, že jsi smutnej, když jsi mi řekl, ať tě přirazím ke zdi." Odmlčel se. „Nějak jsem asi přehlídnul ten růženec mezi tvými prsty." Dodal.

Tak tohle posral. Vrátil jsem se k němu a popadnul ho za límec, až narazil zpátky na ten stůl. „Jestli se mnou budeš takhle mluvit, tak ti rozbiju hubu." Řekl jsem mu. Teď přepli na selfie kameru a viděli tak Anečin krásnej obličej zespoda. Hezky na bramboru.

Já konečně opustil scénu, aby si j-hope mohl všimnout, co jeho svěřenkyně celou dobu, co se tu se mnou hádal, potajmu provádí. „Hej, co to kurva děláš?" zařval na ni a byl hned u ní. Ale už bylo pozdě.

„Ne, ne, ne!" křičela na něj. „Prosím, nech mě to smazat!"

„Do prdele, dej to sem!" vytrhl jí telefon z rukou, ve vteřině ho vypnul a hodil s ním o stůl. Ale selfie kamera už ho měla nahranýho. Pan Krteček a plukovník Han měli jeho obličej. Technologie umí bejt svině. Ale to už jsem asi taky říkal, že jo? 

***

Bylo dobře opodstatněné, proč byl j-hope naštvaný, nebo přeci jen trochu přeháněl?