La Casa de BTS

Všechno to byl zkurvenej vtip

„Jungkook-ah! Jungkook-ah!" rozlíhal se celým skladem hlas rozjíveného Jina. „Příteli můj! Pojď sem!" Řval Jin tak nahlas, zatímco se procházel mezi rolemi papíru s vodoznakem, jako by tu tiskárnu plánoval rozjebat jen svým hlasem.

V od té chvíle, co měli tu... ehm... menší výměnu názorů, věděl, že se stane něco špatnýho. Ale nedokázal Jina jakkoliv zastavit. Mohl se za ním jen hnát přes celou tiskárnu. „Sakra, Jin-ssi, počkej!" hekal zoufale, když vběhl se vší silou, co mu zbyla, do skladu. „Stůj! Počkej, kruci!" Přemlouval ho v běhu. „Poslouchej mě," vydechl, když se konečně zjevil ve stejné uličce a stál nyní za Jinovými zády. „Stůj, jen stůj! Víš co? Máš pravdu. Jo, máš pravdu. Možná, že Jungkook ztratil ten knoflík proto, že si oblíkl tvoje sako. No a co? Nemůžeš to přeci už změnit." Naléhal na něj.

Jin se na něj s kamenným výrazem otočil a prohlásil: „Ale můžu ho potrestat." Avšak sám si ještě nebyl moc jistej, jestli má na mysli víc homosexuální hrátky, nebo třeba smrt.

To nevěděl ani vyjukaný V, kterému ztuhl výraz na tváři a obával se nejhoršího.

„Jine!" ozval se Mat přicházející i s Patem z druhého konce chodby. „Neodpočívá." Nahlásil Mat loajálně. „Není v muzeu. Ani v tunelu. Ani v tiskárně."

Vmu se hrnuly slzy do jeho krásnejch očí. Nenáviděl Jina. Nenáviděl ty dva, že ho poslouchají a pomáhají mu nás všechny trestat, když Jin zavelí. Nenáviděl je za to, že ani jednou jedinkrát nedokáží situaci vyřešit trochu v klidu.

„Tak že by šel zase na zábavu, co?" ušklíbnul se Jin jeho směrem. V prosebně zavrtěl hlavou. „Klídek, lidi, najdu si ho." Oznámil Jin, jako by to byla samozřejmost, vděčně kývnul na Mata a šinul si to ven ze skladu.

V si nemohl pomoct. Musel zkusit ještě jednou ho zastavit a postavil se před něj. „Jin-ssi, prosím tě," sepjal ruce jeho směrem. „Měj rozum. Prosím. Nemůžeš ho zastřelit jen proto, že ti ukradl sako, no ne?" Vysvětloval mu, zatímco musel couvat ke dveřím, protože Jin se samozřejmě nezastavil. „To je přece sračka. Ty seš chlap na úrovni a toto je sračka." Přemlouval ho dál, až došli do nákladní zóny, V pozpátku a Jin s nahněvanýma přimhouřenýma očima.

„A co moje důstojnost? He, V-ssi?" opáčil Jin a odstrčil Vho stranou. Jeho dvě gorily se šouravým krokem ploužily za nimi.

„Cože?" vyjekl V nechápavě. Ti dva se nyní rozprostřeli okolo nich, takže se cítil jako v pasti.

„Musím si udržovat reputaci," zamrkal Jin s mírným uculením. „Moji přátelé z věznice Daejeon viděli moje jméno v souvislosti s tou hanbou. Jungkook zničil moji čest." Ach, kdyby jen RM tušil, co rozpoutá. Dodnes přemýšlím nad tím, jak by reagoval, kdyby Jin Jungkooka tehdy fakt zastřelil. „A jestli někdo podělá moji čest," pokračoval Jin, „nemám jinou možnost než rozdrtit ho na prach."

Ale máš, chtěl křičet V. Došla mu však všechna slova.

„Bavíme se tu o bezúhonnosti, princi spravedlivý," ušklíbnul se na něj Jin. „Přijde ti snad správné, že o mně říkají všechny ty hrozné věci?" V na to neměl slov. A pak Jin dodal: „Jde mi jen o to, že etika je důležitá. Ale stejně tak estetika. Na to pamatuj, V-ssi." A nadzdvihl obočí.

V vůbec netušil, jak na tohle má reagovat, ani co přesně to znamená. Že je v pořádku jít a někoho zastřelit? Nebo jak si to měl sakra vyložit? Raději znovu sepjal ruce. Fakt nechtěl, aby tohle přepadení někdo posral. „Prosím, Jin-ssi," zašeptal se slzami v očích. „Strašně moc tě prosím. Nepodělej nám tento skvělej plán. Prosím tě."

Jin zakoulel očima. „Mat-ssi, dohlídni na něj," pokynul svému osobnímu strážci směrem, kde V stál.

A V to nevydržel. Tak moc to zkoušel po dobrým, až se zase jen utvrdil v tom, že po dobrým to nefunguje. „Mizernej hajzle!" zařval za Jinem a vztekle dupnul do země, jenomže v tu chvíli mu Mat přiložil samopal ke krku, zatímco Jin si v doprovodu Pata zvesela odkráčel.