La Casa de BTS

Ovšem pravdou zůstává, že Jin je šílenec...

Anečina učitelka se už notnou chvíli třásla, když seděla naproti Jinovi v jedné z jeho kanceláří, ale naprosto v jiné, než ve které drží tu nevinnou dívku, samozřejmě, zas takový optimista není ani Jin.

„Podívejte, mám starosti o jednu svou studentku." A samozřejmě řekla jméno té dívky, která byla svázaná o kancelář vedle. „Je to neobyčejně křehká dívka. A já... domnívám se, že by se cítila víc v bezpečí se skupinou, chápete, co tím myslím?" snažila se učitelka vysvětlit celou situaci diplomaticky.

Jin nechápal. Vlastně úplně odbočil od tématu. „Jaké předměty vyučujete?" se zájmem zvedal svoje obočí a usmíval se jak měsíček na hnoji, a to dneska ani nehulil.

„Já?" podivila se žena.

„Kdo jiný?" nechápal Jin. On ale nechápe spoustu věcí a hlavně lidské emoce. Proto si z lidí dělá nástroje, loutky, které mu mají pomoci tento svět lépe pochopit. Pičovina, že?

„No... já... učím filozofii a etiku," odpověděla žena rozumně, protože brzy pochopila, že jinak se dál nedostane. Ne že by jí tohle až tak vytrhlo trn z paty.

„Filozofii," přitakal Jin bodře. „To je hezké."

„Taky dějiny náboženství a ještě... no... nějaké semináře," dopověděla učitelka.

„Semináře o čem?" vyptával se Jin.

„O životním prostředí, sexuální výchově, ..."

Dál mluvit nemusela. To poslední toho nadržence samozřejmě zaujalo. „To je velmi důležitá práce, viďte?" zakřenil se, vstal ze židle a začal se procházet po místnosti. „A když už jste odbornice, snad mi pomůžete vyřešit problém, který mám ohledně sexuality." Zamyslel se.

A učitelka si všimla nůžek, které trčely z kastlíku na fixy, a připadaly jí náhle nápadnější, než kdyby zahlédla v lese třeba lva. Jina poslouchala jen tak napůl, protože už z nich nemohla spustit oči.

„Vlastně bych vám rád vysvětlil jednu teorii," Jin začal zatahovat žaluzie, aby měli intimčo, víte jak. Už, už se natahovala po nůžkách, když se Jinův všetečnej ksicht objevil vedle ní. „Smím?" zamáchal svým hustým obočím a sám se natáhl pro jablko.

„Ano, jistě," přisvědčila učitelka. „Povídejte."

Jin tam stál nakloněný vedle ní a chroupal jabko. Jabka on má totiž moc rád, na téhle akci je pojídal neustále.

„Napadlo mě to kvůli vtipům," vysvětlil, aniž by se opět narovnal.

„Tak vtipům," zopakovala s mírným pousmáním, ale ve skutečnosti byla nervózní.

„Jo, kvůli vtipům," zopakoval Jin a postavil se za židli, na které seděla. „Víte, že aby vtip zabral, musí obsahovat část pravdy a část bolesti?"

Jin se tomu zasmál, zatímco spokojeně chroupal jabko. Učitelka se nesmála, jen nasucho polkla. „Vážně? Tak to jsem nevěděla," přiznala. „Ale je to velmi zajímavé." Zalhala.

„To ano," přisvědčil Jin a posadil se židli, tentokrát vedle ní. Jestli někdo opravdu neposedí, tak on. „Znáte ten o migréně?"

„Ne," zavrtěla učitelka hlavou.

„Manžel přijde domů. ‚Miláčku, přinesl jsem ti aspirin.' A žena říká: ‚Ale mě nebolí hlava.' A muž odvětí: ‚Tak si zašukáme.'." Jin kousnul do jablka. „Možná to ani není vtip, nevím. Ale ve všech manželstvích, která jsem měl, to takhle fungovalo." Jo a my se všichni strašně moc divíme, že se s tebou všechny ty ženy daly rozvést. „Proto jsem se chtěl dát na homosexuální hrátky." Podívá se na učitelku významně. „Nemusel bych kupovat aspirin a mohl bych rovnou šukat."

Jin se chvíli smál nad tou představou a žena vedle něj si postupně začínala uvědomovat, že ničeho nedosáhne, protože mluví s psychopatem. „Uvědomujete si," pokračoval Jin, „že většina vtipů totiž zobrazuje muže, který chce za každou cenu přesvědčit ženu, aby dosáhl sexu?" Odmlčel se. „To je pravda, muži takoví opravdu jsou. Bez výjimky." Zacukal obočím. „Ovšem žena je vždycky zobrazována jako ta nucená, jako by se jí to nelíbilo. To se vám taky zdá jako pravda?" pobídl učitelku, aby něco řekla. „Nemáte vy ženy snad taky stejné chutě, paní profesorko?" spiklenecky mrknul. Mě z něj snad vomejou.

„Ano, máme," pípla učitelka ustrašeně, ale dostatečně přesvědčivě, aby to Jina nemuselo znepokojovat. „Možná ale ne stejně často, abych řekla pravdu." Dodala.

„Možná," přitakal Jin. „A proto mi homosexuální hrátky přijdou... já nevím... jako méně komplikovaná volba." PANE BOŽE.

„Ale řekněte mi, má studentka," začala naléhat učitelka. „Nemohla bych ji odvést..."

„Ach, ovšem," uvědomil si Jin. „Postavte se prosím na chvíli a pojďte za mnou." Jin stál nyní u druhého okna své kanceláře, které bylo rovněž zastřeno žaluziemi. „Tak pojďte," pobídl ji znovu. Žena vstala a přistoupila k oknu. Jin roztáhl žaluzie a ukázal jí svázanou dívku v kanceláři naproti. „Tak vidíte, tady je," pokýval Jin hlavou a usmál se. „Vidíte, jak je v pohodičce."

Dobře, asi jsem se mýlil. On není optimista, on je retard. Dívka totiž skuhrala a plakala a nejraději ze všeho by opravdu byla někde s ostatními spolužáky.

„Ahoj," zamával na ni Jin a usmál se o trochu víc. Žena za jeho zády udělala tichý krok vzad. Věděla, že nůžky má na dosah ruky a byla téměř připravená je použít. „No jen pozdravte, paní učitelko." Nařídil Jin. „To té dívce určitě udělá radost." Tvrdil.

Žena chňapla po nůžkách a... a pak do místnosti vstoupil V. Nestačila je vzít.

V se podíval skrz žaluzie a na chvíli se mu zastavil dech z toho, co vidí. Žena se otočila jeho směrem a koukala na něj prosebně, zoufale. Jin ale už zatáhl žaluzie na znamení toho, že V musí předstírat, že absolutně nic neviděl. „Co se děje, V-ssi?" oslovil ho.

„Seš v televizi," vysvětlil V a ukázal palcem ven z místnosti, kde jsme si pouštěli telku.

Jin se velmi vážně zahleděl Vmu do očí. „Pat-ssi," zavolal na kolegu, kterého po dobu rozhovoru nechal stát venku, a nyní požádal, aby ji odvedl zpátky za ostatními. „Bylo mi potěšení, paní učitelko. Zase se stavte, až budete chtít poklábosit o etice."

Na to Jin i V opustili místnost.

Pat se chopil nevinné ženy, která začala plakat, a rovněž ji vyvedl ven. Jedné věci si ale nestačil všimnout ani jeden z nich – zatímco V způsobil rozruch, ona ty nůžky konečně sebrala.