La Casa de BTS

Umírající Jimin

Jungkook a Junghyun měli plné ruce práce s hledáním Jimina. Jungkooka naštěstí napadlo, že Jimin bude v koupelně, a výjimečně měl pravdu. Jimin objímal záchodovou mísu a zvracel.

„Kurva," vydechl Jungkook, když ho viděl a chtěl mu pomoct vstát. Když pochopil, že to asi nebude možné, přidřepl si vedle něj. „Jimin-ssi, co tady děláš? Zbláznil ses?"

„Já... bylo mi hrozně špatně," vysoukal ze sebe Jimin plačtivě. „Myslím, že přes veškerou naši snahu, mi ty léky přeci jen nesedly."

„Léky?" Junghyunovi, který stál hned u kabinky a všechno slyšel, vylétlo obočí do vzduchu. Jungkook se hryznul do rtu a zatvářil se nevinně. „No dobře," usoudil Junghyun, který sice čekal na odpověď, ale tušil velice správně, že se žádné nedočká. „Určitě to bude léky." Přišel za nimi a položil Jiminovi ruku na čelo. „Panebože," zašeptal. „Úplně hoří."

„Musíme ho odsud co nejrychleji dostat," přitakal Jungkook, jako by to mohlo něco vyřešit.

„Pomůžu ti," navrhl Junghyun Jiminovi.

„Počkej," utrousil on, než se znovu vyzvracel. Podíval se na oba bratry. „Mohli byste mě chvíli nechat o samotě?" Otázal se.

„Jistě," přikývl Junghyun diskrétně a vyvlékl svýho bráchu ven z kabinky.

„Jak to s ním vidíš?" zeptal se Jungkook, když za sebou zavřel dveře.

Junghyun opřenej o umyvadlo se k němu otočil. „Ne moc dobře," přiznal popravdě. „Spíš to vidím dokonce blbě, řekl bych. Jestli mu nevyndáme tu kulku, je s ním amen." Tolik k tomu, že s kulkama v těle se dá žít dost dlouho.

„Klid, brácho," mírnil ho Jungkook. „Bude v pořádku." Říkal to spíš pro sebe než pro něj.

„Proč jsi ho střelil, kurva?" zasyčel na něj Junghyun.

Jungkook na to neměl moc dobrou odpověď. Nervózně složil ruce na hrudi a třel si paže, jako by se chtěl zahřát. „Jin ho chtěl zabít," vysvětlil. „Neměl jsem na výběr."

Junghyun pochopil, že by na místě svého bratra nejspíš udělal totéž, i když by na to stejně jako Jungkook zároveň nebyl moc pyšnej. „Hajzl jeden," ulevil si. „Jestli chce někoho zabít, má spoušť stisknout on, ne ty." Koukal do prázdna. „Přišli jsme krást, ne? Ne někoho zabít, ani zachraňovat životy. Vždyť jsme úplní chudáci, sakra! Musí se navážet zrovna do nás?" Zvolal. Ještě mu nepřestalo z celé téhle šlamastyky šibat. A dost možná už ani nepřestane. Když jsi zloděj, máš šanci, že se z tebe stane miliardář asi takovou jako, že vyhraješ v loterii. A i když vyhraješ, stejně tě to doživotně poznamená.

Jungkook musel svého bratra pořád uklidňovat. Pokoušel se masírovat mu záda, protože měl příliš krátké vlasy na to, aby z nich udělal culíčky. Nejspíš se to ani nehodilo. Pak slyšeli spláchnutí a všechna Jungkookova pozornost se odebrala směrem ke kabince.

„Jimin-ssi," zaklepal zlehka na dveře, „už jsi skončil?"

„Ano," ozvalo se slabě.

Jungkook tedy vešel dovnitř a opět vzal naříkajícího Jimina do náručí, aby cesta byla rychlejší. Junghyun posbíral jejích samopaly a s těžkým srdcem následoval svého bratra zpět do trezoru. 

*

Podaří se jim Jimina zachránit včas? :O