La Casa de BTS

Mira má průšvih

Mira se cítila jako po výprasku. Napálili jsme ji. Už zase. Ale to na její hlavu měla tentokrát dopadnout všechna vina. Krteček na ni volal, že telefonují z ministerstva vnitra, Han se snažil utišit pozornost médií, ale ona byla jako omráčená. Netušila, co bude dělat, pokud Hyunshik zemře.

„Co jim mám říct?" naléhal Krteček a vytrhl Miru z úvah.

„Cože?" škubla sebou, ale aspoň už byla zpět v přítomnosti.

„Ptají se, kdo dal rozkaz ke střelbě," uvedl plukovník Han na pravou míru.

„Já," odpověděla Mira přímočaře. „Řekni jim, že je zraněný rukojmí a polož ten zkurvenej telefon." Nakázala Krtečkovi.

„Vypadal jako únosce," vložil se do toho velitel zásahových jednotek Shin, který střílel. „Žádal jsem o povolení. Naléhal jsem. Proto přijímám zodpovědnost společně s vámi."

Mira se vzmohla jen na přikývnutí. Stejně už byl na cestě polda, kterej jim přišel oznámit, že právě přistavili záchranku. Mira ale věděla, že prvně musí mluvit ještě s jednou osobou – naším lídrem. Všichni muži okolo ní se vyžívali ve vášnivých debatách o tom, jak to teda asi celé bylo, že nedopatřením zranili Hyunshika, až je musela okřiknout. Jako by to teď nebylo jedno, že? Důležitější pro ni bylo napravit škody, než se nesmyslně dohadovat, co kdo udělal špatně. V tomhle jsou muži jiní. Občas jsme schopní strávit dohadama o hovnech takovou spoustu času, až nám někdo vykrvácí pod rukama, a vzhledem k tomu, že náš tým obsahoval samé muže, to nevypadalo pro Hyunshika zatím příliš dobře.

RM chvíli počkal, než hovor zvednul. Nebyl si příliš jistý, že je připraven této neočekávané situaci čelit. Přitom svým způsobem počítal celou dobu s tím, že něco podobného nastane, a byl vlastně rád, že kulku neschytal jeden z našich.

„RM-ssi? Jste tam?" oslovila ho, když se uráčil hovor vzít.

„Stříleli jste po rukojmích," upozornil ji, jako by to sama nevěděla. „Jeden z nich bojuje o život. Předpokládám, že voláte kvůli tomu."

„Mám připravenou záchranku k převozu raněného." Mira byla skleslá. Věděla, že tentokrát to podělala ona a že to nemůže svést na nikoho z nás, i kdyby se snažila sebevíc.

„Nikdo odtamtud neodejde," oznámil RM přímočaře.

„Ten muž vykrvácí," naléhala.

„Kvůli kulce, kterou jste vystřelili vy," opáčil.

„To ho necháte umřít?" nechápala. RM neodpověděl. Hyunshikova smrt samozřejmě nebyla v plánu, i když Jin se netajil tím, že by mu až tak nevadila. Zbytku by asi zas tak nevadila taky, ale my se tím na rozdíl od něj taktně tajili. „Pusťte tam aspoň lékařský tým." Prosila Mira. „RM-ssi, podívejte," pokračovala, když stále neodpovídal, „vím, že chyba se stala na mé straně. Ale když někdo z rukojmích umře, bude to stejná katastrofa pro vás jako pro mě. Ujišťuji vás, že do pěti minut se veřejnost dozví, že ten muž zemřel, protože jste nám nedovolil, abychom mu zachránili život."

RM si s odpovědí dával načas. Policisté ve stanu už strachy a zoufalstvím ani nedýchali. Ovšem náš vůdce samozřejmě věděl, co musí odpovědět, v podstatě to bylo součástí jeho plánu, chtěl jenom, aby se poldům zdálo, že je mu něco takového velmi zatěžko.

Navíc si začal diktovat podmínky: „Dva chirurgové a jeden zdravotník s chirurgickým vybavením. Dejte mi vědět, až dorazí." Svolil nakonec.

„Děkuji," Mira vydechla velkou úlevou. Nechtěla mít na rukou krev.

„Také vás chci o něco požádat," promluvil RM jakoby mimochodem. „Raněný chce mluvit se svou ženou."

„Samozřejmě." RM zavěsil. „Sakra," ulevila si Mira. „Najděte Hyunshikovu ženu." Nařídila podřízeným. „Za jak dlouho tu bude lékařský tým?" zeptala se Krtečka, který má většinou o takových věcech přehled.

„Helikoptérou klidně i za takových patnáct minut," odpověděl velitel Shin, když to Krteček přepočítával ve svém krtčím mozku moc dlouho.

Mira trvala na tom, ať je okamžitě přivedou. I tak nebylo ale nic jisté a už zase na ni padaly stěny, stejně jako když si vzpomněla na svou minulost s Dohoonem. Potřebovala na chvíli vypadnout. A protože ji nenapadlo nic lepšího než zapadnout do sanitky a požádat řidiče, aby objeli pár bloků, přesně to udělala. Potřebovala přemýšlet. Ale Krteček ji nemohl nechat na pokoji, přisral se do té sanitky za ní a nařídil řidičům, ať jedou, zatímco Mira si nasadila kyslíkovou masku. Jo, až tak špatně na tom byla.

„Nedívej se na mě tak," zašeptal Krteček a pohladil ji po paži. „Nenechám tě samotnou."

*

Nemůžu si pomoct, ale Miry je mi líto. Všechno padá na její hlavu a ještě má kolem sebe jenom Krtečka... No nezbláznili byste se z toho?