La Casa de BTS

Úvod k jedenácté části

Krteček tam stál s jednou botou v louži a věděl, že je v prdeli.

Posily dorazily do lékárny asi o deset minut později.

On se neustále pokoušel volat Miře. „Říkal jsem ti, že to nechápu," vymlouval se pořád. „Prostě vykradli lékárnu. Vykradli ji. Odnesli si všechny registry. Nechápu, jak se to mohlo stát, věděli jsme to jen my dva, ty a já!" Rozčiloval se.

Mira na druhé straně tupě zírala do monitoru s telefonem u ucha. Obávala se, že tahle situace nasvědčuje jediné věci.

A pak se zarazil i Krteček sám.

Znáte ten okamžik, kdy si pospojujete to, co jste si nikdy nechtěli dát dohromady? Bolí to, že? Mira se podívala na Hana za sebou, potom zpátky před sebe na monitor. Nemohla uvěřit, že se jí něco takového právě stalo.

Jenom si tak jednoho dne povídáš se svým dlouholetým kolegou a najednou si pomyslíš: To je ale hajzl. Nebo: To je ale čubka. Nechceš tomu věřit, ale víš, že jeden musí být zrádce. A můžeš to být jedině ty, nebo ten druhý. A Krteček si byl jistej, že on to není, když zavěsil.

Mira se snažila najít vysvětlení pro to vloupání dokonce tak usilovně, že vyšla ven a prostě si zapálila. Tentokrát už jsme ji dohnali příliš daleko. Jenomže když vysvětlení ne a ne samo od sebe přijít, vždycky je tu někdo, kdo je ochotný tě popostrčit – v tomhle případě si říká plukovník Han.

„Jsem dost staromódní," prohlásil, když vyšel ven ze stanu za Mirou. Když k němu zdvihla zrak, prozradil jí: „Ještě pořád věřím na padouchy a na hrdiny." Jo, všimli jsme si. „A dám ruku do ohně za to, že vy patříte k těm dobráckým hrdinům." Pousmál se na ni.

Vlastně jsem si vždycky o Miře myslel totéž. Ať už se pohybovala na jakékoliv straně, nikdo to nedělal s větší grácií než ona. Nicméně, ona sama o tom všem nyní velmi pochybovala.

Měřila si plukovníka neurčitým pohledem, když se jí zeptal: „Dala byste vy ruku do ohně za svého kolegu?"

Mira mlčela.

Han se ušklíbnul. „Ptám se proto, že já sám bych za něj nedal ani zlámanou grešli." To je od tebe hezký.

A takhle nasadil Miře brouka do hlavy.

Krteček si myslel, že hůř už být nemůže. Ale mohlo. Samozřejmě, že mohlo. Protože když se ocitneš na dně, zbývá ti jen kousek, aby ses zřítil do propasti. A Krtečkovi mělo jít velmi brzy o život.