La Casa de BTS

Zkouška charakteru - část 2

„Poslouchej, málem jsem všechno poslal do hajzlu," blekotal Krteček do telefonu, když vypil asi tak půl flašky. „Poslal jsem do hajzlu svou ženu kvůli děvce, kterou by nepíchal ani ten bídák Han." Byl na mol, tak začal přehánět. Ale přesně to v ten okamžik potřeboval říct. Odpusťme mu to. Pod slupkou krtka a vola je nejspíš taky jenom člověk. A nemusíme hned urážet všechno zvířectvo, že? Protože zvíře by aspoň nemohlo řvát na ženu, kterou považuje za blízkou kamarádku, do telefonu tohle: „Slyšíš mě? Seš děvka! Egoistická a posedlá děvka!" A nepovoloval, naopak přidával na rychlosti jízdy i hlasitosti svého křiku: „Seš zkurvená děvka! Zkurvená děvka! Vyližpinda!" Och, díky, Krtečku, příště tak zkusím Miru oslovit a uvidíme, jestli mě zabije. Určitě bude ráda za tak originální oslovení. Pořád lepší než to, co řval potom: „Netykavka, do prdele! Frigidní netykavka!" Uznejte sami.

Krteček potom musel přestat řvát, protože málem vjel do protisměru.

Mira se mezitím procházela po skladu, telefon měla zahozený kdesi v kabelce a hodlala ho ještě nějakou dobu ignorovat, protože si pořád nebyla jistá, jestli tu něco nehraje. Paradoxně tohle všechno podnikala kvůli Krtečkovi, který na ni v ten samý okamžik tak sprostě ječel.

S pistolí namířenou k našemu vůdci se opatrně začala přibližovat směrem k těm věcem schovaným pod plachtou, ty tady ale byly nastražené schválně. RM přeci slyšel jejich rozhovor o tom, že Krteček ty plachty už viděl, a chtěl působit co nejdůvěryhodněji.

Mira se přiblížila k první z nich, ale pod tou se nacházela jenom menší zásobička toho zázračného moštu.

Krteček se řítil silnicemi podobně nezvratnou rychlostí s jakou do sebe klopil whiskey. Sem tam odřel kus laku o krajnici, sem tam se naopak musel vyhýbat nějakým zkurvysynům. Proč asi jen dneska všichni jedou v protisměru, pomyslel si. Že v protisměru jede on, mu došlo asi o deset sekund později, tak se vrátil do svého pruhu.

Mira si prohlížela našeho vůdce, který měl ruce nad hlavou a nyní se nenápadně přibližoval k dalšímu zakrytému místu společně s ní, aby jí zavdal dostatek podezření, že skrývá něco, co opravdu nechce, aby odhalila. Přitom šlo jenom o podělaný klávesy, takovou tu primitivní náhražku piana.

Mira byla zmatená. Čekala, že se tu bude dít všechno možné, ale tohle působilo... obyčejně.

„Mira-ssi, to jsem zase já, Krteček." Achich ouvej, další zoufalý pokus. Abychom neztratili přehled, nyní se nacházíme ve fázi omlouvání. No jo, Krtečku, tak to vyklop... „Odpusť mi. Nechtěl jsem tě nazvat děvkou." Ale chtěl. Alkohol ti jen rozvázal jazyk. „Vážně mě to mrzí." Jo, to je možný. Ale co s tím budeš dělat?

Já ti to povím. Omylem sešlápneš plyn ještě víc. „Potopíš mě," zoufal si Krteček a skoro začal brečet. „Nevím, co budu dělat, jestli mě vyhodí od policie." Prosil a spílal. Měl za to, že Mira mu nebere telefony, protože nechce, ne proto, že je zaneprázdněná. A to byla jeho první chyba. „Do hajzlu, nevím, jak to unesu." Druhá chyba. „Zničíš mě. Naprosto mě zničíš." Dopil flašku a vyhodil ji z okna. Alkohol – to byla ta třetí chyba.

Tři chyby. To je dost, aby ses dostal do pěkný kaše, nemyslíš?

„Vím, že jsem vám říkal, že jsem nezaměstnaný," vzpomněl si rádoby RM a popostrčil si brýle na nose, „ale tohle... s tím moštem není práce jako taková... je... je to pouze takový projekt." Vykládal roztřeseným hlasem Miře, která na něj mířila zbraní. Ten roztřesený tón nacvičoval snad celé týdny, avšak když přišlo k činu, uvědomil si, že se měl spíš naučit, jak ten tlak zvládat. Otřel si zpocené ruce o kalhoty. „Nevím, jestli to vyjde nebo ne." Troufnul si vykročit jí vstříc. To je lepší, pomyslel si. Žvanění ho udržovalo v určitých rozumných mezích sebejistoty. „A upřímně nevím, o co tady jde," pokračoval. „Nevím, jestli váš kolega viděl něco nelegálního nebo... nebo..." rozešel se vstříc své rozestlané palandě. Dal si opravdu záležet na detailech. Ani si neustlal. Jako by ho zastihla nepřipraveného. „Dobře, je pravda, že někdy v noci spím tady a ještě nemám kolaudační potvrzení, a nevím, jestli jde o tohle, nebo musím projít nějakou kontrolou. To fakt nevím." Jeho zkroucený, mladý ksicht vypadal nyní tak zranitelně, vyděšeně a zoufale, že se něco v Miře, která mu předtím přeci jen důvěřovala, opět hnulo.