La Casa de BTS

Jinův spoluvězeň

„Tři sexuální napadení, šest předávkování drogami, exhibicionismus. Celkově třicet osm let vězení," počítala Mira, „a ještě vás čeká jeden soud, je to tak?" Právě před sebou měla Jinova bývalého spoluvězně, se kterým plánovala pěkně vyjebat.

„Proč jste mě sem přivezli?" zamračil se na ni muž kolem padesátky a naprosto očividný úchyl.

Mira před něj položila Jinovu fotku. „S tímto mužem jste sdílel celu. Vzpomenete si, s kým se stýkal?" naléhala na něj Mira laskavě. Se svázanými vlasy a dobrosrdečným úsměvem působila skoro jako máma – člověk měl hned chuť jí důvěřovat.

„S nikým," zamračil se muž před ní.

„No dobře, ale snad má rodinu," popichovala ho Mira. „Přítelkyni. Partnerku."

„Nevím."

„Přátele." Nabízela dál.

„Nezmínil se," muž hodil pohledem po policistech okolo.

„Tvrdíte mi, že se za sedm měsíců o nikom nezmínil?" pochybovala Mira. Muž mlčel. „Děje se něco?" Mira si ho znepokojeně prohlédla a Krteček stojící za ním mu skoro zabořil svůj krtčí čumák do týlu.

„Ptala se, jestli se něco děje," zavrčel poslední jmenovaný příkře.

„Vyprávěl vám o svém domově?" navrhla Mira dál.

„Ne," zavrtěl tázaný hlavou.

„Ne?" podivila se. „Tak o své čtvrti, vesnici, co já vím?" nevzdávala to. „Musel mít přeci v úmyslu se někam vrátit." Nabádala vyslýchaného.

„Já nevím, nic neřekl," tvrdil Jinův bývalý spoluvězeň dál.

„Podívejte," zarazila ho Mira. „Myslím, že dobře nechápete, jak tohle funguje." No... špatně, abych tak řekl. „Potřebuju, abyste mi něco dal, chápete? Nitku, za kterou můžu zatáhnout. Přemýšlejte, prosím."

„Je tu jedna věc," napadlo muže po chvíli.

„Jaká věc?"

„Jen tak vám to přeci neřeknu," ušklíbnul se vyslýchaný. „Jsem čtyři roky ve vězení. Potřebuju něco na oplátku."

„Jistě," přikývla Mira, a zde přichází ta vyjebávací část.

„Hele, neser mě," zavrčel Krteček znovu. „Tohle není film. Mluv a potom uvidíme, dohodneme se. Prostě nejdřív zpívej a pak ti dám cukříček. Slyšel jsi mě?"

„Krtečku, přestaň!" okřikla ho Mira, až se na ni oba muži podívali. Už to rozebrala v hlavě a pro jednou ji nenapadlo nic lepšího než prostě podvádět. „Podívejte," oslovila muže, „podepíšu vám žádost pro výbor věznice Daejeon o zařazení do nejnižšího stupně střežení. Ale za dvou podmínek. Ta první je, že nám tu informaci dáte hned. Jestli je ta informace užitečná, řeknu vám druhou podmínku. Máte moje slovo."

„Píchal si nějaký lék. Každý den," prohlásil vyslýchaný.

„Mám tady jeho lékařskou zprávu, ale nepíše se v ní nic o žádné nemoci," podivila se Mira.

„Ano, já vím," přitakal muž. „Bylo to něco, co držel v tajnosti. Něco degenerativního."

„Vzpomenete si na název léku?"

„Retroxil."

„Jak ho sháněl?"

„Copak nevíte, že do vězení je snadné cokoliv dostat?" podivil se vězeň. „Stačí si to zasunout do... ehm... řitního otvoru." Aha, takže Jin si přinesl do vězení léky doslova ve svý prdeli. Jak představitelné!

Mira se ohlédla. Do stanu byl zrovna přiveden jiný chlápek, pro nás lépe známý jako „rozzuřený Číňan".

„A teď mi řekněte, co je ta druhá podmínka," dožadoval se u Miry muž za stolem.

Mira složila ruce na stůl a s kamennou tváři prohlásila: „Že dobrovolně podstoupíte léčbu – chemickou kastraci. Jakmile o ni požádáte, podepíšu vám třetí stupeň."

Muž začal urputně vrtět hlavou.

„Ne?" usoudila tedy Mira.

„Ne," zamumlal, znechucen tím, že byl právě oklamán policií.

„Shine, odveď ho," zavelela tedy Mira, načež velitel Shin popadl muže za paži.

„Dala jste mi svoje slovo!" křičel za ní odváděný. „Prolhaná děvko!"

Mira se ani neohlédla, na tohle už byl vcelku zvyklá. „Zjisti, na co je Retroxil," nařídila Krtečkovi. „Vystopuj každého zákazníka s neobvyklým postupem ve všech lékárnách v Jižní Koreji za posledního půl roku. Jestli si to ten chlap píchá každý den, musel se pořádně zásobit, než šel dovnitř."

Další informace, která našeho vůdce řádně znepokojila.

„Jenom ty," kladla Mira na srdce Krtečkovi. „Nemůžeme nikomu věřit, dokud nenajdeme krtka." Jo a proto právě s jedním mluvíš.

„Domluveno," zamumlal Krteček a RM to všechno slyšel. Cha, chá! Taky v tom cítíte jistou ironii?

„Přivedl jsem toho Číňana, inspektorko," oznámil strážník ve dveřích stanu.

„Zhang Liu," oslovila příchozího. „Poslala jsem pro vás, abyste identifikoval muže z dnešního rána, toho z vrakoviště." Vysvětlila. „Myslíte, že si vzpomenete na jeho tvář? Dokážete sestavit portrét?"

„Bez problémů," odvětil Číňan.

„Krtečku, řekni ostatním, že můžou dovnitř," podívala se na kolegu. „A vy pojďte za mnou." Pobídla svou návštěvu.

RM věděl, že musí okamžitě začít jednat.

*

Je podle vás v pohodě s někým vyjebat, když z něj potřebujete dostat klíčové informace?