La Casa de BTS

Stejně jako vždycky

A bylo to tady, vážení. Ta chvíle kdy kvůli lásce pošlu tohle přepadení do hajzlu. Už zase, nutno dodat.

„Jine, jsem připraveni na otevření dveří," zavelel RM ze svý myší díry.

Jin začal organizovat rukojmí. To nejspíš od našeho příchodu sem dělal nejraději. „Všichni ustupte o tři kroky dozadu, je to pro vaše bezpečí."

Já, j-hope a Jungkook jsme kolem nich všech nyní prošli, stále byli k smrti vyděšení, stále poskládaní do dvou řad za sebou.

Postavil jsem se před bránu. Ti dva a V hned za mě.

Když mě RM společně s nimi vybral na tento úkol, nejspíš jsem mu měl říct, že na něj nejsem úplně způsobilej. Ale já pitomec dal přednost zachování si důstojnosti před tím, abych přiznal, že na něco nemám.

Naštěstí jsem nebyl jedinej pitomec v celým baráku. Lee Hyunshik byl pořád dobře jedlej. Jen co se na chvíli vše uklidnilo, lehce si poodhrnul škrabošku, kterou jsme mu dali, ačkoliv jej o to nikdo nežádal. „Jen klid," utěšoval ostatní rukojmí. „Vidím tašky. Jsou plný peněz. Určitě už vypadnou a nikomu se nic nestane."

j-hope odběhl k bráně, aby ji mohl znova otevřít a spustil alarm. RM byl naladěný na radiové vlny policistů, kteří se zde měli každou chvíli objevit a které jsme si sem sami přivolali. „Dvě minuty," informoval nás skrz vysílačky.

„Proč spustili alarm?" zeptala se zděšeně Aneko stojící v druhé řadě.

„Netuším," odvětil stejně nervózní Hyunshik, který nás pořád sledoval. „Jenom tam stojí a nic nedělají. Nerozumím tomu." Špitnul.

„Proč nevezmou peníze a prostě neodejdou?" vyptávala se zmatená dívka dál.

„Já nevím!" vypěnil Hyunshik.

A pak si ho Jin, který z rukojmích nespouštěl oči, všimnul. Znepokojeně před něj přistoupil. „Jak se jmenuješ?"

„Lee Hyunshik, pane," pípnul vystrašeně ředitel.

„Pan ředitel, hm," pokýval Jin hlavou a strhl mu škrabošku z očí.

„Ne, já nic neviděl! Nic jsem neviděl, přísahám!" začal vřískat.

„Podívej se na mě," poručil mu Jin a násilím ho chytil za bradu. „No tak. Otevři oči. Tak dělej." Popíchnul ho. „Chodíš rád do kina?" zeptal se.

„Jo, jo, jasně," popotáhnul Hyunshik. V obličeji byl rudý a plakal. Myslel na svoji ženu a na Jimina a na to, že jeho život je nejspíš právě u konce.

„Tak vidíš," Jin se na něj spokojeně pousmál. „To sis určitě všimnul, že v hororech je vždycky nějakej týpek, kterej si hraje na hrdinu a ty si říkáš ‚Toho určitě zabijou.', že?" Hyunshik jen kýval hlavou a vzlykal. Jin se uchechtnul. „A na konci se nezklameš, že? Vždycky ho zabijou."

„Jo, vždycky," souhlasil Hyunshik.

Jin mu opět nasadil škrabošku a štípnul ho do tváře. „Huynshik-ssi, věř mi. Tímhle tempem tě stihne podobnej osud velice brzy." A spokojenej sám se sebou ho poplácal po rameni. Musí se nechat, že tahle přednáška o hororech rukojmí na nějakou dobu odstrašila od pitomostí.

Ale ještě následovala moje chyba. A ta měla mnohem fatálnější následky než Jinovy drastické vtípky.

„Třicet vteřin," ozval se RM z vysílačky.

„Hlavní je, aby policie neměla absolutní ponětí o tom, co to tam sakra provádíme," říkal nám tehdy na hodině. „Budeme předstírat, že jsme přišli krást a že nás načapali, jak se snažíme zdrhnout a všechno se podělalo. Musí si myslet, že nám nezbyla jiná možnost než vytáhnout zbraně a začít střílet z bezprostřední blízkosti. Budou si myslet, že nám nezbývá než ustoupit. Necháme si je myslet, že jsme obklíčení jako krysy a že naprosto improvizujeme."

Přehrával jsem si to v hlavě asi tři sta krát. Přesto jsem s maskou přes obličej vyšel o nějakých deset sekund dřív. Směšných deset sekund, který nás málem stály všechno.

„SUGA-ssi!" křičel za mnou j-hope. „Jdeš moc brzo."

Jít ven, položit peníze, vystřelit na zem a vrátit se. Slyšel jsem to asi tak milionkrát. Jedinou věc nám RM buď neřekl, nebo nedomyslel: Oni na nás zblízka začnou střílet taky. Takže když ten strážník prohnal kulku těsně kolem j-hopovy hlavy, hádejte, na co jsem si asi tak vzpomněl?

Znovu ta samá situace. A já se nedokázal poučit. Začal jsem po nich střílet. Všude, kam se dalo. Propálil jsem jim kulkama dveře od auta.

A bylo mi úplně jedno, že mí parťáci uvnitř panikaří. „Do prdele!" zvolal Jungkook, když uslyšel výstřely. On a V vyběhli za námi ven, aby nás kryli.

Stříleli jim pod nohy. Ale ten strážník vykouknul skrz vysklený okno svýho auto, viděl, jak j-hope leží omráčenej na zemi. Chtěl ho dorazit. Reagoval jsem impulzivně, přesně před tím mě RM varoval. Ale co byste na mým místě udělali vy? Nechali zemřít svoji lásku? Už zase?

Asi jsem moc nepřemýšlel, když jsem tomu poldovi narval dvě kulky do hrudníku a toho druhýho postřelil do holeně. Mohl jsem si jen říct „hm, aspoň, že to tentokrát rovnou nebyla hlava". Protože jediný, na čem mi nakonec záleželo, byl stejně j-hope, už mě proklel svou skromností, svým šarmem. Vtáhnul jsem ho zpátky dovnitř, abych se ujistil, že je v pořádku. Sundal jsem mu masku. Bylo to jen škrábnutí. Plakal jsem a objímal ho. Moje mysl se vrátila o několik měsíců zpátky. Ten den, kdy umřel, ten den, kdy se ze mě stal vrah, cítil jsem se přesně takhle.

Když se Jungkook a V vrátili dovnitř, jeden byl vytočený jako hurikán a nadával mi, druhý byl rovnou před kolapsem.

„Kurva!" ječel Jungkook. „První pravidlo, demente, první pravidlo!"

V jen ztěžka oddechoval a vypadal, že se zblázní. Právě jsem pohřbil jeho sny.

Oba se tvářili, že by mě nejraději zabili. Ani se jim nedivím. Ostatně viděli to taky a určitě si vzpomněli na to, co jsme si říkali o M16. A sice, že jejich kulky letí rychlostí tři tisíce pět set deset kilometrů v hodině, což je několikanásobně rychlejší než rychlost zvuku. Takže když tě trefí do srdce, ani neuslyšíš kulku, která tě zabila.

Byl jsem si jistej, že jsem to podělal v jedné tisícině vteřiny. Stejně jako vždycky. 

***

Zdravím, já jsem Ruu a tohle je moje nová fanfikce, která propojuje hned dva světy!  Doporučuji číst o temných večerech při svíčkách s vašimi přáteli, kteří mají rádi konspirační teorie ;)

Btw, viděli jste španělský seriál La Casa de Papel? (Já jakožto milovník španělštiny jsem velký fanoušek. :D) Líbí se vám korejská verze? (Podle mě není špatná, ale bohužel první série vyšla v době, kdy už jsem měla tohle poměrně dost rozpracované, takže inspirovat se v Koreji možná budu v dalších sériích. :( )

Pokračujeme příští týden? ;)