La Casa de BTS

Hyunshik se sbíječkou část 2.

„Kryju tě, běž!"

„Ne, to ne..."

„Ukaž, že máš koule. Co se stalo, kapitáne?"

„Ne, to ne..." opakoval zoufale ten kluk.

„Tak seš kapitán fotbalovýho týmu, nebo ne?"

„Atletickýho."

Ten si to teda vyžral. Vyfotil jednu necudnou fotku a karma mu za trest nadělila toho největšího pokrytce pod sluncem. Chcete vědět, co se skrývalo pod tou plachtou?

„Jsou tady kanystry s benzínem..."

„Kurva."

„A taky munice..."

„No do prdele."

„A... a co je tohle? Nějaká droga? Heroin?"

Chlapec ukázal Hyunshikovi kvádrovitou věc, kterou našel v nějaké krabici s podobnýma takovýma věcma. Hyunshik toho sice nevěděl mnoho, ale překvapivě věděl, co je zrovna tohle. „Vždyť je to plastická trhavina," sotva dýchal. „Okamžitě to dej zpátky a pojď kopat, sakra. Tak dělej." No rozumíte mu vůbec někdo?

Víte hoši, on byl asi dobrej důvod, proč jste tam neměli chodit. Možná byste potom nebyli posraní strachy ještě víc, než už beztak jste, ale co bych vám radil, že jo?

Junghyun se zrovna vracel, celej znepokojenej. „Mohl bych vědět, proč ta mašina nejede?" zařval na ty dva.

„Jenom trochu odpočíváme, šéfe, jsme hrozně unavení," vymlouval se Hyunshik. Umí ten člověk vůbec něco jinýho než mlít pantem?

„Odpočívat budeš, až ti řeknu, nebo tě dám vystřídat." Junghyun mu to chtěl osolit podobně jako jeho bratr. Možná to bylo proto, že s tím volem momentálně musel trávit nejvíc času.

„Dobře, už jdeme na to," odvětil Hyunshik, kterej se ještě nevzapamatoval z toho, co právě viděl. Jeho největším problémem bylo, že se viděl jako středobod našeho vesmíru. Jako by nám šlo jen o to ho zničit, utrápit, umučit. Asi nikdy nebyl sto pochopit, že právě tohle si dovolit rozhodně nemůžeme, a nikdy mu nejspíš nedošlo, že všechny ty zbraně, benzín i plastický trhaviny tady rozhodně nejsou kvůli němu.

***

Už jste někdy potkali tak sebestředného člověka jako je Huynshik? xD