La Casa de BTS

Prosím, nestřílejte

Jako by toho Jimin neměl včera dost, Jin si pro něj našel další úkol už ráno. I když na danou situaci neměl Jimin moc vlastních slov, byl vynikajícím tlumočníkem. Působil tak nevinně, že vytáhnout ho před brány tiskárny, dát mu megafon k puse a nechat ho přečíst jeden dopis, odradilo od střelby i ty největší tvrďáky, jakými byli plukovník Han a velitel zásahové jednotky Shin. Navíc, od té chvíle, co Mira opustila stan, pan Krteček zaujal její místo, a byl tak trochu podělanej cokoliv udělat. Takže i když měli odstřelovači Jina pod maskou nakrásně na dostřel, povolení ke střelbě nikdy nedostali.

Jimin stojící vedle Jina byl donucen sundat si masku a přečíst něco takového: „Prosím, nestřílejte. Jmenuji se Park Jimin a přišel jsem pouze přečíst prohlášení. Mluvím k vám jménem únosců. Je nás šedesát sedm rukojmích, všichni jsme v dobrém zdravotním stavu a je o nás dobře postaráno. Nemáme žádné oběti ani zraněné. Všichni máme stejné oblečení a je nemožné odlišit nás od únosců, takže jakýkoliv pokus o útok může stát život i někoho z nás..." Jiminův hlas se zadrhával, protože narovinu, tohle není první věc, kterou chceš dělat v sobotu po probuzení.

V tuhle chvíli si odstřelovači byli téměř jistí, že ten, co Jiminovi dává instrukce, je jedním z únosců. Nicméně, Krteček na to brejlil jak dement a vůbec si tak moc jistej nebyl, tudíž si jen dál mlel svoje: „Nestřílejte, nechte je jít."

Takže ti, co vyšli ven, ve stejném počtu vešli zase dovnitř. A tohle nádherný prohlášení bylo toho rána pro novináře důležitější než nastávající volby nebo sesuvy půdy na Jeju. Kupily se okolo nás jako mouchy u tejden starýho lejna.

Mira se vrátila po probdělé noci konečně domů, kde v její posteli ještě stále poklidně klimbala její krásná dcerka a ona mohla ulehnout k ní.

***

Kým byste momentálně chtěli být spíš: Jiminem, nebo Mirou?