La Casa de BTS

Lokální anestetikum

A doktoři operovali.

„Jak to vidíte, doktore?" zeptal se Hyunshik hned na začátku. „Přežiju to?"

„Kulka se nachází v klíční kosti," zhodnotil lékař.

Já a Jin jsme tam stáli a dohlíželi. Jin chodil kolem dokola, protože to zatím byla celý dost nuda. Já tam stál a pozoroval, jak se Krteček snaží cokoliv zjistit, ale nedaří se mu to.

„Kulka neohrožuje životně důležité orgány. A rovněž tu nejsou odštěpy kostí." Pořád jsem slyšel mluvit toho doktora. Ale nezajímal mě. Nevím, jestli bych to poznal, kdybych to nevěděl, ale Krtečkovo chování bylo poněkud neobratné i na začínajícího zdravotníka, natož pak takového, který vypadá na padesát. „Na tohle nikdo neumře." Lékař dobrácky poplácal Hyunshika po zápěstí.

Pak tu byli taky Jungkook a V, kteří stáli na druhé straně stolu – jeden přímo vedle diagnostikujícího lékaře, druhý trochu opodál, aby měl na celou situaci dobrý rozhled.

„Dělejte," zavrčel Jungkook. Na tohle všechno totiž neměl čas. Jimin krvácel. Kdyby rychle neukradl ty nástroje, tak mu předtím zachránil život zbytečně.

Jenomže mezi Jungkookovými úvahami, Jina zajímalo jenom tohle: „Jaká anestetika mu dáváte?"

„Pokud jsou potíže, je lepší úplné umrtvení," vysvětlil lékař poněkud klidně, ačkoliv mu Jungkook mířil zbraní někam na plíce.

„Tak to ne," rozhodl Jin. „Dejte mu raději lokální anestetikum." Nařídil. „Abych si mohl se svým kamarádem Hyunshikem během zákroku trochu poklábosit. Co říkáš, Hyunshik-ssi?"

Hyunshik by nad představou, že má umrtvenou pouze jednu část těla, neskákal radostí do vzduchu, ani kdyby mohl, ale lékaři se báli přísně znějícího Jina, který si ve skutečnosti dělal jenom srandu, neuposlechnout, takže mu umrtvili jen rameno a okolí. Stál jsem tam a mohl cokoliv udělat, ale myslel jsem, že jim došlo, že je nepostřílíme, když Jina neposlechnou. Nuže, zjevně jsem je trochu přecenil.

Navíc kvůli Hyunshikově vytí, které se rozlehlo celou budovou, když dostal první injekci, zaslechl i j-hope a ten se hned vylekal, že zraněný umírá. Zapomněl na chvíli na svůj samopal opřený o stěnu i Aneko sedící pod oknem a šel se podívat ven, aby se ujistil, že všechno klape.

A tu... ehm... hloupou holku (a řekněme, že mě hrubší výraz ani nenapadl, protože o ženách se má mluvit slušně) nenapadlo nic lepšího, než mu ten samopal sebrat. Takže, když se j-hope otočil zpátky, mířila na něj hlaveň vlastní zbraně.

Krteček vytáhnul digitální hodiny z příručího zavazadla.

„Co je to za zkurvenej budík, co?" obořil se na něj hned Jungkook.

„Ke kontrole doby trvání lokální anestezie, dvacet pět minut," vysvětlil Krteček, což byla vcelku přijatelná výmluva. „Kdyby během zákroku nastaly komplikace, měli bychom mu aplikovat další dávku."

Mira v policejním stanu požádala jednoho z techniků, aby na obrazovku taktéž zobrazil hodiny. Jejich operace byla naplánovaná a měla trvat přesně dvacet pět minut, jak nařídila. Tento odpočet měl zanechat dva policisty v Dalího maskách ve Státní tiskárně cenin, nebo dvě mrtvoly v odvětrávací šachtě, kdyby to nevyšlo.

„Zahoď tu zkurvenou zbraň," požádal j-hope Aneko. Zatím byl klidnej. „Není nabitá, tak ji dej pryč, než se naseru." j-hope se snažil znít jako nasírací typ člověka, ale moc mu to nešlo.

Navíc Aneko se ve zbraních opravdu vyznala. Ale s tím mohl počítat, když mu předtím pověděla ten srdceryvný příběh. „Jo? A co kulka v komoře?" j-hope nechal ve zbrani jednu kulku – tu příští, kterou by vystřelil, kdyby ji použil. Hrozně moc ho miluju, ale o tohle neštěstí si fakt koledoval.