La Casa de BTS

Už ano

Jimin a Jungkook mezitím prožívali první větší společné drama.

„Potřebuješ víc peněz, co?" napadlo Jungkooka. „Ten hajzl ti určitě málo platí. To je v tomhle státě naprosto běžný, nemusíš se s ním kvůli tomu rozcházet." Tvrdil.

„Ne, tak to není."

„Ale určitě jo," Jungkook si stál za svým, jako by o něm nyní věděl vše jen proto, že si o něm něco nastudoval a znali se pár hodin. Nějak zapomněl, že abys člověka doopravdy poznal, potřebuješ mnohem víc než tyhle dvě věci. „Poslyš, tohle je přepadení." Toho si on totiž určitě nevšiml, génie. „Co kdyby sis taky něco odnesl?" Jungkook si Jimina fakt oblíbil od té chvíle, co ho musel vysvléct. Chtěl pro něj od té chvíle hezkej, bezproblémovej život. Nikdy v životě nepotkal totiž nikoho, o kom si myslel, že by si to zasloužil víc. Nicméně, zapomněl ještě i na to, že vzít si něčí kradený prachy je maličko nelegální.

A Jimin nikdy ve svým životě neměl v plánu stát se zločincem. „Ne, to opravdu nejde," vymlouval se.

Ale Jungkook už vytáhl pěknej balík a řekl mu: „Na, vem si to. Schovej si to pod triko, do spoďárů, kamkoliv, jenom to nesmí nikdo vidět." Nemusím asi připomínat, že v Jiminových spodkách už se nyní nacházel jeden mobil. „Dvacet sedm mega. To ti vystačí klidně na deset, dvacet let, ne?"

„O to nejde," Jimin si od něj ty peníze vzal, i když se jich nejspíš plánoval při nejbližší příležitosti zbavit. „Tohle vážně nejde. Cením si toho, ale... Dej mi mý léky a já se vrátím dovnitř."

„Ale o co jde?" nechápal Jungkook. „Maximálně ti posere život."

„Kdo?"

„Hyunshik přece. Ale lepší, aby ti ho posral on, legálně žijící člověk, než nějaký zločinci jako jsme my. Jako jsem já," objasnil mu.

„Ty mi chceš posrat život?" vyjevil se Jimin.

„Život se ti posere dřív, než stačíš mrknout," řekl mu Jungkook. V tom měl pravdu. „Jeden den si v klídku sedíš v práci, najednou se objeví pár magorů v maskách, jednomu z nich přeskočí, na někoho vystřelí a celý se to podělá." Vytáhl pistoli a ukázal na ni. „Tohle ti posere život." Jimin chápavě přikývl. „Ale nějakej debil bez mozku ne. Ani neví, jak se to používá nejspíš. A pokud jo, vystřelil by na všechny ostatní, ale určitě ne zrovna na tebe."

„Jak můžeš vědět, co mě sere? Co ty o mně vůbec víš?" zeptal se Jimin na oprávněné otázky.

„Moje matka se mnou šla na potrat," řekl Jungkook. „Měla už mýho bráchu a víc dětí si nemohla dovolit. Předtím se sjela herákem, kterej hodlal táta prodat za to, aby zaplatil za potrat. V nějakým tunelu ji chytili poldové. Mezi vězením, drogama a policajtama jsem se narodil já. A tak... jsem tady. A víš co? Tvůj život ani tvoje práce asi není takový dobrodružství jako ty moje, nejspíš chodíš ve čtvrtky na džogu..."

„Je to jóga," procedil Jimin skrz zuby.

„Vždyť to říkám. No a v pátek možná sem tam zajdeš na skleničku. A život s bohatým cápkem ti tohle všechno zmaří. Usadíte se, možná budete mít děti. A co? Co všichni tví kámoši, co už dávno rodiny mají? Jsou snad nešťastní? Řekli by o sobě, že mají zničenej život? Ani ne, co?"

Jimin mu dal za pravdu. Pořád ale nechápal, co se mu tak úplně snaží Jungkook říct.

„Tak co tak bláznivýho děláš, že si nemůžeš dovolit trochu povyražení s tímhle typem, že ho nenecháš, aby ti tu skleničku zaplatil on? Kde by v tvým životě byla ta špetka dobrodružství, když odstřihneš i jeho? Život musí bejt trochu na hovno, Jimin-ssi, jinak..."

„Jungkook-ah!" Jin zrovna vyšlapal schody, důstojně jeden po druhým, dával si záležet na tom, aby neupadl, a první, co viděl nahoře, byli ti dva. „Co to tam děláš?"

Jimin si zapnul kombinézu, aby Jin neviděl ty prachy, který si pod ni zastrkal.

„Dávám mu lexaurin," vysvětlil Jungkook.

„A co jako? Copak potřebuje, abys mu ho dal do pusy a ještě mu držel i sklenici s vodou?" nechápal Jin.

„Snad tady nebudeme rozebírat něčí zdravotní stav, ne?" odbyl ho Jungkook a dal Jiminovi do ruky krabičku s jeho léky.

Jimin se otočil, ale nevšiml si, že Jin stojí tak blízko u něj, že si všimnul, že jeho kombinéza je vepředu nějaká nafouklá. Jinovi stačil jeden pohled na Jiminův hrudník, druhý na Jungkooka a už skoro věděl, o co tady šlo. Že by o nějaké transvestitní hrátky?!

„Úžasný," vydechl fascinovaně. „Tak se prosím vrať za ostatními do kanceláře." Požádal Jimina.

Ten se vydal na cestu, skoro na svou poslední. A udělal od Jina sotva pět kroků, než zazvonil telefon v jeho rozkroku. Přišla jen esemeska, nic vážnýho. Ale Jungkook viděl, jak Jin ve tváři naráz zkoprněl. Jimin začal téměř plakat.

Po chvíli se Jin vzpamatoval a byl pár kroky u něj. Jungkookovi, který o tom telefonu neměl nejmenší tušení, jelo hlavou jenom: Do prdele, to snad ne. Postoupil pár krokům k nim. Nemohl uvěřit, že ho Jimin takhle podvedl. Ale hlavně věděl, že by pro něj bylo zatraceně lepší, kdyby to neudělal.

Jin rozepnul jeho kombinézu a zjistil, že to, co považoval za umělý prsa, jsou ve skutečnosti prachy. Asi nikdy neviděl umělý prsa, chudák malej. Vytáhnul peníze zpod Jiminova trika a vrátil je Jungkookovi. „Vrátil ses z Las Vegas?" ušklíbnul se na Jimina. Tohle, co právě Jinovi provedl, byla pěkně blbá věc. Jak se mohl pokusit okrást jeho?! Když se totiž pokusíš okrást zloděje, zvlášť potom tak arogantního jako je Jin, bude si to brát dost osobně. „Nebo ses tam chystal, co?" Přitáhl si ho a pokračoval do míst, kde se nacházel telefon.

Nebylo to poprvý, co Jin sáhnul slušnýmu člověku mezi nohy, ale bylo to poprvé, co ruku zároveň vytáhl tak rychle. Kdyby ho Jimin znal, nejspíš by byl radši, kdyby si Jin vzpomněl na to, že by v blízké době rád vyzkoušel „homosexuální hrátky", a zapomněl na ten telefon, který mu začal zvonit mezi nohama, ale to se nestalo.

Nechal ho tam stát a vrátil se za svým dopáleným, ale zároveň strašně nervózním kolegou. „Jungkook-ssi," oslovil ho a Jungkook si byl jistej, že žádná z Jinových her ještě nebyla tak vážná jako tahle. „Co by se stalo s naší autoritou, kdyby to řekl ostatním, co?" Přemítal. Protože tohle byla ta hranice, kdy i on, Jin, dokázal začít rozlišovat mezi prací a zábavou. Možná by nenařídil Jungkookovi to, co mu nařídil, nebýt té dnešní aférky s j-hopem a se mnou, ale najednou měl pocit, že je tady snad všem jenom pro smích. Proto se k Jungkookovi naklonil a zašeptal mu do ucha: „Zabij ho." A Jungkook věděl, že to myslí smrtelně vážně, a tentokrát se u toho nebavil ani jeden z nich. „Slyšel jsi dobře."

Jin prošel kolem Jimina na dlouhou dobu naposledy a nechal ty dva, aby si zbytek vyřídili sami.

Jimin plakal. Jungkook hodil s dvaceti sedmi milionama wonů surově o zem a chodil okolo vyplašeného Jimina pořád po chodbě tam a zase zpátky. Potom ho sebral, hodil si ho přes rameno a šel. 

***

Jakým způsobem by měl Jungkook Jimina zabít?