La Casa de BTS

Záběry do zákulisí

Já a V jsme došli do haly zkontrolovat, jestli Pat a Mat dobře hlídají rukojmí. Ani jeden z nás těm dvěma moc nevěřil. Uměli sice poslouchat dobře, ale poslouchali jen Jina.

„Tak co to tu máme?" rozhlídl se V kolem, začal sbírat odpadky a nechal dojíst zbytky ty rukojmí, kteří měli pořád ještě hlad. Sám si vzal jeden kousek pizzy.

Původně jsem sem přišel dělat to samý co on. Ale moji pozornost upoutal pohyb na točitých schodech za mřížkovanou stěnou, po kterých někdo těžkopádně kráčel dolů. O deset sekund později už jsem viděl j-hopa úplně zlomeného v pase, jak těžce oddechuje. Kombinézu měl na sobě jen tak napůl žerdi a neprůstřelná vesta pro něj byla v tuhle chvíli tak těžká, že ho trupem stahovala dolů.

Bylo mu tak moc zle, že se musel opřít o stěnu a chvíli myslel, že bude zvracet. Ti dva ho fakt nešetřili. Chvíli jsem ho se založenýma rukama nevěřícně pozoroval a pomalu mi začínalo docházet, co se asi stalo. Nemohl jsem z něj odtrhnout oči. Pokusil se sundat si tu vestu, ale viděl jsem, jak moc ho každej pohyb bolí.

Šel jsem za ním. Všechno ostatní mi bylo šum a fuk. Když jsem mu pomohl z vesty a vyhrnul mu triko, viděl jsem takový podlitiny jako už dlouho ne. „To jsou hajzli," kroutil jsem hlavou.

„To nic," kroutil hlavou i on. „To bude dobrý." I když se potil jak prase, protože měl nejspíš horečku, a bolestně se ušklíbal. Prej „dobrý". To určitě. Nejspíš viděl ty blesky v mých očích. Popadnul mě za zápěstí. „Co chceš dělat?" zněl hrozně nervózně.

„Klid," jemně jsem ho vzal za zápěstí a sundal ze sebe jeho ruku. „Ty si jen sedni na zem a odpočívej, dobře?" Pokusil jsem se na něj usmát, i když mi bylo spíš poněkud do breku.

V tu chvíli jsem si poprvé uvědomil, co mi chybělo ve všech předchozích vztazích. Všichni vždycky pečovali o mně. Všechna moje provinění a nářky vzali na sebe. Ale tentokrát to mělo bejt jiný.

Rozhlídnul jsem se kolem a přemýšlel, co musím udělat, aby mě RM, Jin a vůbec všichni začali brát vážně. Všichni si myslí, že jsem jen zkurvenej vrah. Týpek, co prvně střílí a potom myslí. Ten, co neumí přemýšlet nad ničím, co dělá, a pořád si jen stěžuje. Tohle teda chcete? Chcete vidět toho, kdo bez ptaní střílí do všeho, co vidí okolo sebe? Tak fajn.

Uviděl jsem bezpečnostní kameru, která právě snímala mě a j-hopa. Přišel jsem až k ní a rozstřílel tu kurvu na kusy.

Všichni rukojmí se lekli, když jsem vystřelil. Promiňte. To nebylo nic osobního. V se svým žvancem pizzy v ústech nemohl vyjeknout, ale leknul se taky. A mezitím, co krmil naše rukojmí, naprosto zřetelně viděl, co jsem udělal. Pustil krabice s pizzou na zem a rozběhl se za mnou. „Co se to děje?" začal zmateně křičet. „Kurva, SUGA-ssi!" Běžel za mnou. A potom mě malinko zradil i on, když ho napadlo jen tohle: „Kurva, běžte někdo pro Jina!"

Trochu jsem to i chápal, ale já už byl v patře. A nehodlal jsem se zastavit. Tohle jsme si totiž nedomluvili, RM-ssi. Jasně, j-hope spustil Aneko z očí, ale bylo to kvůli mně. Nedával na ni pozor, protože se hádal se mnou. Já vystřelil na policajty. To já ti zkurvil ten tvůj zatracenej plán. Proč sis to ty nebo Jin nebo kdokoliv jinej nevyřídil se mnou, he? Chceš vidět toho šílenýho vraha, kterej zastřelil policistu? Máš ho mít.

Kamera jedna byla vyřízená. Zopakoval jsem to samý s kamerou devět v prvním patře. RM už byl v hangáru a viděl jen, jak před ním navždy zhasla.

Byla to nešťastná chvíle pro nás pro všechny, protože Jungkook už dovlekl Jimina do umývárny, což měla být jeho konečná stanice. Jungkook za sebou zavřel dveře a začal se psychicky připravovat na to, co bude muset vykonat.