La Casa de BTS

Pat už nebude mluvit

Mat celej den seděl u Pata a hrál mu na foukací harmoniku. Nechal si zavolat Hyunshika do odpočívárny. Když nyní přišel a viděl, v jakém je Pat stavu, naznal, že je asi v těžkým průseru.

„Pat už nebude mluvit," oznámil mu zdrcený Mat.

„Moc mě to mrzí," zamumlal Hyunshik neupřímně. „Je to tragédie."

„Věděl jsi o tom útěku?" zamračil se na něj Mat, který seděl vedle Pata na pohovce a držel ho nyní za ruku.

„Ne, to ne," zalhal Hyunshik, zavrtěl hlavou a podíval se do země. Nejradši by se do ní propadnul a skončil někde v pekle. Všechno je totiž lepší než jeden nasranej Rus.

„Jungkook říkal, že ano," opáčil Mat a postavil se. „Věděl jsi o útěku?"

„Věděl, či nevěděl..." začal se vymlouvat Hyunshik a nelíbilo se mu, že Mat jde kamsi dozadu. „Prostě jsem něco tušil, tak jsem to řekl Jungkookovi, abych vám pomohl." Znělo to uvěřitelně.

Bohužel pro něj prožíval Mat velkej zármutek, a to Pat ještě ani doopravdy neumřel. Taky si nemyslel, že mu Hyunshik říká celou pravdu. Přinesl kovovou trubku, která se válela poblíž. „Touhle trubkou ho praštili zezadu," oznámil Hyunshikovi a pomalým krokem se k němu blížil. „Pat je můj kamarád." Dýchnul mu do ksichtu, když stál u něj. „My... válka společně... mír společně. Přepadení společně. Vězení společně." Vyjmenovával. Hyunshik nasucho polknul, jak tam tak vedle něj stál s tou železnou tyčí. „Pat je kamarád." Zopakoval. „Rozumíš, Hyunshik-ssi?"

Hyunshik zůstal otupěle stát a zíral před sebe.

„Na kolena," nařídil mu Mat.

Hyunshik na něj chvíli zíral, prosebně se mu podíval do očí. Zavrtěl hlavou. Ale Mat to myslel smrtelně vážně. Kleknul si. Mat se rozmáchl, aby ho praštil do hlavy. „Vážně sis myslel, že se nepokusíme utéct?" zeptal se polohlasně. „Že se nebudeme bránit? Že budeme se založenýma rukama sedět a koukat, jak nás zabíjíte, jak nás mučíte a ubližujete nám?"

Jenomže koho jsme reálně zabili? Oni přeci byli první, kdo vlastně zabil někoho z našich, ne? Mat tam stále stál s napřaženou tyčí.

„Udělal bych to i tisíckrát," procedil Hyunshik vztekle skrz zuby, „takže jestli chceš tohle udělat, jestli mě chceš zabít tou železnou trubkou, tak si dej radši záležet, protože jestli to přežiju, tak to potom možná budu já, kdo dorazí tebe." Tak to určitě. „Prostě jsem šel do práce jako každý den," začal vyprávět svůj životní příběh. „Nechtěl jsem nikomu ublížit. Jen jsem plnil svou povinnost. Kdo si myslíš, že jsou ti dobří, Mat-ssi? Vy?" Odvážil se na něj podívat, jak tam tak hrozivě stojí a hrozně se mračí. Hyunshik si pokřižoval. „Ukonči to rychle, prosím." A čekal. Ale nedočkal se. Dnes ne.

Mat upustil tyč a začal chodit kolem dokola, aby to všechno nějak rozdýchal. Většinou dělal zvěrstva jen, když ho o to někdo (třeba Jin) požádal, ne sám od sebe.