La Casa de BTS

Proč zrovna já?

V policejním stanu se objevila menší pozornost od našeho gangu – důkazy o tom, že jsou rukojmí živí v mizerné kvalitě.

„Už je posílají?" dovtípila se Mira a zjevila se technikovi za zády. „Pusť třeba tuhle holku." Nakázala.

Technik tedy pustil video s dívkou, co se jí říká Ari, aby si mohli poslechnout, jak omílá neustále dokola, že je s ní zacházeno dobře a že se cítí po psychické i fyzické stránce stabilně. Pozdravila svou rodinu.

„Vedle ní běží dnešní zprávy," informoval technik.

„Tak v čem je problém?" nechápala Mira jeho znepokojený tón.

„Ajťáci analyzovali video a zdá se, že použili nějaký program na jeho upravení," vysvětlil technik.

„Chceš říct, že během čtyřiceti minut tam byli schopní dát speciální efekty?" pochybovala Mira.

„Myslíme si, že přes starší video nahráli video se zprávami," chopil se slova velitel Shin. „Jeho kvalita nám neumožňuje tato videa použít jako relevantní důkaz o tom, že všichni rukojmí jsou naživu." A to je přesně to, co všichni potřebujeme, ne? „Navíc snížili kvalitu na nejnižší možné rozlišení," pokračoval Shin, „a udělali to schválně, což je špatné znamení."

„Výstřely ve Státní tiskárně cenin jsou hlavním tématem všech zpráv v zemi," ozval se plukovník Han. Ten tady chyběl. „Tisk žádá alespoň nějaký vzkaz." Apeloval na Miru. „A vláda," dodal opatrněji, „chce, abychom šli dovnitř."

Měla chuť mu říct, ať jde do prdele, ale udržela se. Věděla, že za rozhodnutí vlády není tak úplně zodpovědný, i když by mu ráda rozbila hubu. „Potřebuji čas," prohlásila zatvrzele místo toho.

„A já lifting tváře, ale oni chtějí, abychom šli dovnitř hned," opáčil Han ironicky.

Mira myslela, že ho snad nakope do koulí. „Dvě hodiny," ukázala mu na prstech. „Jestli do dvou hodinu neseženu pořádné důkazy o tom, že jsou naživu, půjdeme dovnitř."

S tím Han, který tušil, že nemá smysl inspektorku dále provokovat, nakonec souhlasil.

RM byl na příchozí hovor z policejního stanu samozřejmě pečlivě připravený. „Zmanipulovat ty důkazy nebylo moc chytré," vynadala mu Mira hned v úvodu. RM se mezitím procházel po svým hangáru a cítil se jako bůh. „Řekla bych, že to bylo dokonce trochu naivní." Dodala Mira s úšklebkem.

„Prosím vás, inspektorko," opáčil, „nemůžeme náš vztah přeci redukovat na tyto strohé zprávy a hodnocení, aniž bychom se zeptali ‚Jak se dnes máte?', ‚Jak to šlo?', ne? Dnes jdete přímo k věci. Neříkejte mi, že jste taková i v osobním životě."

„Podívejte se," povzdechla si Mira. „Věc se má tak, že opravdu nemáme čas na hlouposti. Vy ani já."

„Těch patnáct vteřin, o které přijdeme, přece nezmění naše životy," oponoval. „Dejme tomu, že někoho poznáte a vyspíte se s ním. Patříte snad mezi ženy, které se probudí uprostřed noci a utečou, aniž by si zapamatovaly jeho jméno? To vás naplňuje?"

„Pravdou je, že bych to ráda udělala," odvětila naštvaně a založila ruce v bok. „Ale jsem naprogramovaná dělat nejdříve jiné věci. Třeba povídat si, smát se, bavit se o životě, jít na kafe, na procházku, do kina, ... Bez těchto věcí nepůjdu s nikým do postele, mám určitý standard. Klidně si o mně myslete, že jsem staromódní." Spíš sexuálně frustrovaná, řekl bych, ale nejsem odborník.

RM nad jejími slovy kýval hlavou, aniž by to mohla vidět. Rozuměl jí. A tohle intelektuální navazování vztahů bylo blízké i jemu. „To ne," ujistil ji. Není nad románek mezi dvěma nerdy, že jo? „Já mám podobné priority," přiznal, „ale ještě bych k tomu jednu přidal: jít na karaoke." Jo, po tom my Korejci fakt šílíme. Nechápu proč. Na málokterým místě byste mě našli tak plachého a zmučeného jako na karaoke. „Můžete si myslet, že jsem zvláštní, ale nemůžu si pomoct," vyprávěl RM fascinovaně. „Mám to strašně rád. Zbožňuji to." Je fakt, že on se u karaoke dobře baví, protože mu jaksi nevadí předvádět svoje ne úplně čisté vokály – říká, že přesně o tom karaoke je. Možná má dokonce pravdu, těžko říct.