Úvod ke dvanácté části

13 1 0
                                    

Když Krteček volal Miře znovu, už seděl v autě a pil u toho whiskey přímo z lahve. No jo, to je asi zábava lidí, kteří nemají v životě dost adrenalinu.

Pořád to ale navíc padalo do záznamníku, takže pokaždé, když slyšel tu samou zprávu, si Krteček přihnul znovu. Hm, zajímavá hra.

„Mira-ssi, můžu vědět, proč mi sakra nebereš telefony?" ozval se v další zprávě nyní už značně méně střízlivý. „Po deseti letech s tebou, po tvým boku jako ubohej blbec." Páni. Líp bych ho nedefinoval. „A ne abych byl blízko, ne, ne, kvůli přátelství, kvůli lásce!" ječel.

Taky jste si všimli, že pokaždé, když se napijete, začnete být teprve sami sebou? Konečně pustíte ven ty stránky, který jste celou tu dobu skrývali někde hodně hluboko.

„Slyšíš mě? Kvůli lásce!" Krtečkovi už bylo všechno jedno. Přál si jen jednou jedinkrát v životě být vyslyšen. Znovu se napil a trhnul s volantem, když začal sjíždět z cesty. Možná jste si všimli, že nejsem úplně člověk, kterýmu by pravidla a zákony byly svatý, ovšem myslím, že existuje dobrej důvod, proč nemáš řídit opilej.

*

Co mohl podle vás pan Krteček udělat chytřejšího než sednout pod vlivem za volant? Házejte nápady :)

La Casa de BTSKde žijí příběhy. Začni objevovat