La Casa de BTS

První hra na doktory

Najednou byl všude strašnej chaos. Jimin si dal šlofíka v sejfu, ale najednou se mu nějak chtělo zvracet – buď za to mohly léky nebo jeho zranění. Kdo ví? Musel se nějak vyplahočit ze sejfu a dostat se na záchod, to jediné ho zajímalo.

Jungkook a Junghyun mezitím přiložili Hyunshikovi na ránu kusy látky a pokusili se zastavit krvácení. Společně s rukojmími ho odnášeli zpátky do haly.

Prachy se tiskly v jednom kuse a díky našemu kontrolorovi kvality byly fakt krásný. S tiskem mu pomáhal pan Min, zaměstnanec tiskárny. „Výborně, výborně, pane Mine!" chválil ho V, když si zrovna pečlivě pod lupou prohlížel další bankovky. Po té výměně názorů s Jinem se potřeboval jít odreagovat ke své oblíbené činnosti. „A teď změníme sérii, ano? A neodmlouvejte." Pyšně si šel zapsat číslo již vytištěné částky, zatímco pan Min změnil náležitosti (rok, barvy a tak dále), abychom nebyli tak průhlední, když těma penězma reálně budeme platit, nebo je budeme chtít směnit.

Hyunshik celou cestu dolů nadával. „Vy jste ho zabili! Vy svině!" a tak podobně, mezitím ale omdléval. Bratři cestou ze schodů informovali dva Rusáky, že jeden z rukojmích byl těžce raněn. A Jimin se plazil do koupelny.

Myslím, že jsem to byl já, kdo běžel do haly s lékárničkou, abychom tomu blbci mohli zachránit život. j-hope přivezl vozík, aby ho bylo kam položit. Ironií bylo, že jsme si nemohli dovolit nechat toho dementa umřít, i když on si celou dobu myslel, že ho chceme zabít.

„Hyunshik-ssi, drž se," řekl jsem mu, i když jsem mu měl spíš chuť říct, že je hlupák. „j-hope-ssi, podej mi vodu a alkohol." Ten alkohol samozřejmě kvůli dezinfekci. Ne že bych se nalejval předtím, než někoho ošetřuju. Vlastně nevím, proč jsem se do záchrany tohoto pitomce tolik angažoval. Asi mi zčásti bylo i líto nechat ho zemřít takhle. A vlastně... což jsem nechtěl vůbec přiznat... nechtěl jsem vidět další mrtvolu. Možná jsem měl upřímně i trochu pocit, že když zachráním život tomuto muži, očistím alespoň zčásti svoji duši.

Začal jsem proto přestříhávat jeho kombinézu. „Tu ruku musíš dát pryč."

Zanedlouho bylo Hyunshikovo jméno ve všech zprávách. Mira i RM to viděli.

Hyunshik nás žádal o jediné: „Potřebuji mluvit se svou ženou. Prosím."

Říká se, že když jsme na smrtelné posteli, začneme svůj život vidět jasně. A Lee Hyunshik krvácející na stole čekal přesně na tohle: na jasnozřivost smrti. Chtěl konečně přijít na to, kdo byl jeho životní láskou. Jeho žena, s níž strávil čtrnáct let ve svazku manželském, nebo jeho sekretář a milenec, se kterým objevil ztracené mládí a zcela novou perspektivu své vlastní osobnosti? Bohužel jediná jistota, kterou Hyunshik v tu chvíli měl, byla, že pokud mu nevytáhnou kulku, umře dřív, než tohle dilema vyřeší.

A abych pravdu řekl, naše kurzy první pomoci nezaručovaly nikomu přežití.

Pamatuji si, jak RM kreslil na j-hopa, aby nám ukázal, kde se nacházejí alespoň základní životní orgány a nejdůležitější cévy v těle. Jungkook se tvářil, že nechápe, už když jsme začali. „No moment," zastavil celý proces. „Tak hele, chceš, abychom se naučili medicínu pomocí nějakejch dvou fixek?"

„No... ano," RM nakrčil obočí. „Když někoho postřelí, nebude moct jít přeci do nemocnice. Budete si muset poradit tam uvnitř." Prohlásil suverénně.

„V tom případě je to zkurvená sebevražda," opáčil Jungkook a sepnul rty v úzkou čárku.

„Drž hubu," zavrčel na něj Junghyun.

„Jedna věc je být zavření v pasti na myši. Ale věc druhá je se vzájemně pozabíjet," nedal se Jungkook odbýt.

„Jungkook-ssi," utnul ho Jin. „Učíme se jak vytáhnout kulku. Nedělej z toho drama."