La Casa de BTS

Třicet sedm a půl

Hyunshik se po vydatném spánku probudil upocený a bolavý na stole své kanceláře a první, koho spatřil, byl ošklivě se křenící Mat. „Klid," zašeptal na něj. „Nic se neděje. Odpočívej." Mluvil tichým, pomalým hlasem, že měl Hyunshik pocit, že se mu snad jenom zdá. Mat si odvázal šátek z krku a otřel mu pot z čela. „Nehýbej se." Šeptal dál, než z něj opatrně sejmul deku, aby mu mohl ošetřit operované místo. „Nic se neděje." Opakoval, když měl Hyunshik pocit, že už je před ním příliš nahý. Ale jak už jsme si řekli, pokud byl někdo z bandy dost na ženský a na ženský výhradně, byl to Mat, kterému se zamlouvala bujná poprsí.

Mat strčil Hyunshikovi teploměr do pusy a odtrhnul vrchní část krytí rány, aby jeho kůže mohla dýchat. „Hned se vrátím," oznámil Mat, zatímco šel namočit ubrousek do lavóru a okolí rány otřel. „Všechno je dobré. Není tam infekce. To je moc dobré." Oznámil postiženému. Teploměr zapípal. „Třicet sedm a půl," zamumlal Mat pro sebe a pousmál se. „To není problém." Zavrtěl hlavou. „Čtyřicet je problém. Třicet sedm a půl není problém." Zopakoval, aby mu Hyunshik, který se stále vznášel někde mezi paralenem a lokálním anestetikem, porozuměl. „Zá války jsem se staral o hodně mužů," vykládal mu Mat nyní. „Muži tam běžně pečují o muže, ale mě to nerajcuje." Pokračoval. „Není žádný problém. Nic se neděje."

A pak Hyunshik znovu na chvíli usnul.

Hyunshik ale nebyl jediný raněný. Už nějakou dobu jsme se nepodívali na Jimina a jeho stav po improvizované operaci. Jungkook ho musel pravidelně chodit kontrolovat. Nyní našel svého pacienta spícího a také lehce zpoceného, to ale přikládal jak pooperační reakci, tak horku, které v trezoru číslo dva panovalo.

„Jimin-ssi," zašeptal a jemně do něj dloubnul. Jimin chvíli nereagoval. Jungkook neodolal pokušení lehce ho pohladit po tváři. Byla docela hladká na to, že se dva dny neholil. Že by si nechal odstranit vousy, pomyslel si Jungkook, ale byla to irelevantní úvaha na to, v jaké se právě nacházeli situaci. Jimin se konečně probral a první, co spatřil, byl úlevou se usmívající Jungkook. „Jak je ti?" zeptal se ho.

„Líp," zašeptal Jimin. „Co tady děláš?" Podivil se.

„Teď se můžu vyspat, ale chtěl jsem vědět, jak ti je," pokrčil rameny Jungkook a postavil se. „Je tady dost vedro, co?" A začal se rozhlížet, jak snížit teplotu v trezoru, ale i jemu poměrně brzy došlo, že klimatizaci tady asi nenajde.

„To ano," přisvědčil Jimin rozespale. „Zdá se, že chybí i kyslík." Dodal a pousmál se na Jungkooka, který se natáhl pro láhev s vodou. Vlastně byl rád, že má po celém dni nějakou společnost, proto řekl: „Jestli chceš, můžeš se natáhnout tady, mně to nevadí."

„Bude stačit, když si na chvilku sednu," přijal Jungkook skromně a posadil se Jiminovi naproti, opřený o balík peněz. Jako polštář použil spacák a zavřel oči.

Jimin ho pozoroval. Byl to asi nejhezčí člověk, jakého na této planetě spatřil. Jungkook po chvíli oči zase otevřel a viděl, jak se na něj se zájmem dívá. Jimin začal rudnout.

„Děje se něco?" zeptal se ho Jungkook.

„Ne, nic," zavrtěl hlavou, aby setřásl stud a položil se trochu více na bok směrem ke zdravé noze.

A takhle si společně na chvíli dáchli.

*

Fun fact: Matův vzor ze seriálu La casa de papel (Helsinky) je ve skupině jediný, kdo se hlásí k LGBT komunitě. Zde jsem to vyřešila tak, že kromě právě Mata a Namjoona se k LGBT komunitě hlásí spíš všichni ostatní. Velmi pravděpodobné, já vím :D 

Anyway, nemáte zač!