La Casa de BTS

Natrhal jí i květiny, hele!

Na konci začátku přepadení se našemu vůdci velmi ulevilo, protože si jen potvrdil, že štěstí je na jeho straně. Nemusí Miřinu matku zabíjet. Stačí udělat tohle: Podat jí lopatku a smeták, když tě o to požádá. A právě, když zamíříš pro dané předměty do kuchyně, všimneš si pevné linky a papírků rozházených po stole a dovtípíš se, že přesně tam Krteček nahrál svůj poslední vzkaz.

Podíváš se na ty papírky a pochopíš. Stará paní si ani nepamatuje, kde přesně bydlí nebo kolik má dcer. Nastane prozření – stařenka je úplně mimo. Potom najdeš ten papírek, který ti přečetla do telefonu, poznámky ze vzkazu pro Miru. Vlastně tomu vůbec nechceš věřit.

Poslední papírek, který by ho mohl v očích Miry usvědčit, RM samozřejmě zcizil. „Můžu si zavolat?" zeptal se její matky, která byla plně soustředěna na uklízení.

„Samozřejmě," odvětila a nevědomky si tak zachránila krk.

Sám si nyní poslechneš Krtečkův vzkaz a se zděšením zjišťuješ, že jsi nebyl opatrný. Jenomže na konci se ozve operátor: „Pokud si zprávu chcete poslechnout znovu, stiskněte jedničku. Pro smazání stiskněte dvojku, ..." A je jasno. Dál poslouchat nemusíš. Není nic jednoduššího. Pokud teda zprávu omylem neuložíš, nebo nezavoláš nazpět. Ale to se nestane. Osud ti poskytl mnohem čistší a jednodušší řešení než vraždu.

A v tu chvíli si RM pomyslel: Tohle přepadení musí vyjít za každou cenu.

„Neberou mi to," s povzdechem a výmluvným pohledem telefon opět položil.

A když Mira dorazila zdrceně domů, s myšlenkou na to, že i Namyoon zklamal, byl tím prvním, co spatřila za dveřmi a zůstala zírat v šoku. „Namyoon-ssi?" prohlížela si ho, jak kdyby se jí zdál. Vlastně si aspoň ještě pět vteřin nebyla jistá. „Co tady děláš?" přistoupila k němu.

„Tohle jsem měl na práci," vysvětlil jí. „Akorát jsem ti trochu poničil zahrádku." Ukázal jí květiny, které předtím co nejšetrněji natrhal (ale víme asi tak, jak to může dopadnout, když se RM snaží dělat něco šetrně).

Mira si celá šokovaná květiny vzala do náručí a padla mu kolem krku. A protože byla tak vyčerpaná, vůbec jí nebylo divný, že si nějak dokázal zjistit, kde bydlí, a že na stěně v kuchyni je velká hnědá skvrna. Přišlo jí to jako hezké gesto. Už chybovala. Byla zamilovaná. Ale podobně jako RM si to neuvědomovala.

„Není úžasný?" rozplývala se její matka, která se zjevila za nimi. „Říkal mi, že jste se milovali." Pohlédla významně na svou dceru.

Mira nakrčila obočí. „Co?" podívala se na Namyoona.

„Nic jsem jí neřekl," zalhal. „Musela to vydedukovat sama." Nyní bylo bezpečné něco takového říct. Mira koneckonců musí tak nějak vědět, že její matka to nemá v hlavě úplně v pořádku.

Nicméně, nyní je pozvala ke stolu na společný oběd. Takže zatímco my v tiskárně potili krev, aby se nám nevzpouzeli rukojmí, on v klidu obědval se svou milou a její mámou a vychvaloval všechno jídlo, co mu přišlo pod ruku. Mluvil upřímně. Dlouho se necítil takhle v klidu. Určitě ne po dobu přepadení. Možná je to špatné znamení. Ale snad si to na půl hodiny může dovolit.

„Neštvi mě," obrátila se matka na svou dceru. „Musíš jíst přeci trochu více, drahá." Ta máme mimochodem já a Mira taky celkem společný – nežereme. „To ta její práce," obrátila se stařenka s povzdechem na Namyoona. „Je pod hrozným tlakem. Myslím to přepadení. Víte, co mám na mysli?" Ujišťovala se.

„Jistě, jakpak by ne," soucitně si ji prohlédl. „Hodně to sleduji." Přiznal. Debile. „V novinách víte. Je hrozné, co se tam děje."

„Nahání mi to hrůzu," přidala se Miřina matka zasmušile.

„Ve zprávách říkali, že se tam včera střílelo," pokračoval Namyoon. „Prý tam byl i nějaký výbuch. Kdykoliv může dojít k tragédii." Tvrdil. To jsi teda všechny uklidnil, vole.

A Mira už se své polívky ani nedotkla. Svojí nevymáchanou držkou jí totiž RM nechtěně něco připomněl. Vzpomněla si, jak jsme stříleli do rolí papíru s vodoznakem a jak z toho Shin vyvodil, že máme nejmíň tři M-16. Dále věděla, že máme kulomet Browning. Se vší jistotou taky mohla říct, že minimálně jeden z nás se nebojí ho použít.

Dívala se Namyoonovi do očí a on do těch jejích. Zajímalo ho, nad čím přemýšlela. Vrátila se v myšlenkách ke Krtečkovi, jak jí vykládal, že lék, co bere Jin, je velmi těžko dostupný.

„Promiňte, musím si zavolat," vymluvila se a vstala od stolu. V ten beznadějný okamžik jí to začalo v hlavě šrotovat.

„A takhle je to každý den," povzdechla si její matka směrem k panu Namyoonovi, ale ten už ji příliš nevnímal. Bál se, že něco posral.

Mira telefonovala s velitelem Shinem. „Přepoj mě na reproduktory," nařídila mu.

„Máme spojení s inspektorkou," oznámil Shin ve stanu. „Zesil to." Nařídil technikovi.

„Dobře mě poslouchejte," pravila Mira, „potřebuji, abyste vyhledali všechny usedlosti s honitbou v okolí sto kilometrů od té lékárny, která byla vykradena. Jestli tam kupovali léky," pokračovala, zatímco velitel Shin se přesunul k mapě, „tak to znamená, že byli velmi blízko. Sakra, jak to, že mi to nedošlo dřív?"

RM se vydal nahoru po schodech za ní. Chtěl si ověřit, co všechno na něj zase zjistila. Slyšel ji říkat tohle: „Určitě potřebovali místo, kde se mohli soustředit a kde studovali plán krok za krokem." Do prdele, pomyslel si. To už začíná další část? Je rychlejší, než čekal, a to nevěstí nic dobrého. „Museli... museli trénovat střelbu, než šli do tiskárny. Proto to muselo být nějaké místo, kde by výstřely ani výbuchy nevzbudili podezření."

Shin okamžitě nařídil ohledání celé oblasti. S vášní a nadšením. Brzy se měli zmocnit naší tvrzi. Mě. Našeho vůdce. Nás všech.

„Musí to být usedlost s rozlohou alespoň o sto hektarech. S domem na pozemku. Zavolej mi, až budeš něco mít." Slyšel RM Miru, než zavěsila. Velitel Shin okamžitě spustil akci.

RM chvíli počkal, aby to nevypadalo, že poslouchal, potom předstíral, že se blíží a postupně zesiloval kroky (to bylo zbytečné, Mira nic nevnímala) a zaklepal na dveře. „Ano?" ozvala se Mira zevnitř.

„Jsi v pořádku?" vešel dovnitř a upravil si brýle.

„Ano, jen jsem trochu unavená. A taky omráčená, museli mi píchnout uklidňující lék, na který popravdě nejsem zvyklá," pousmála se. „Pojď dál." Vybídla ho.

Přivřel dveře a přišel k posteli, na které seděla. „Taky dnes popravdě nejsem moc bystrý," přisedl si. „Možná to bude tím počasím." Ukázal na parné, slunečné, únavné prostředí tam venku.

„Promiň, Namyoon-ssi, ale potřebuju se natáhnout," povzdechla si. „Musím se trochu vyspat."

„Ovšem," přitakal a uvolnil jí trochu prostoru. 

*

Jak se podle vás nyní RM ohledně Miry cítí? Je mu jí líto? Ch s ní dál být? Ví vůbec, jak tohle vyřešit?