La Casa de BTS

Druhořadí občané

JIHOKOREJCI, DRUHOŘADÍ OBČANÉ.

Mira si v policejním stanu četla zprávy a měla chuť se vším seknout. Na všech internetových plátcích se leskly její fotky. A ona byla nasraná především na jednu osobu – na plukovníka Hana.

„Vybrat život Ibary Aneko místo osmi jiných bylo vaše rozhodnutí," vytkla mu. „Řekl jste mi, že za to rozvědka ponese následky." Připomněla. „Takže laskavě jděte ven a řekněte všem, že jste to byl vy a vaši kamarádíčkové ze zpravodajství, kdo tohle nařídil."

„Zpravodajská služba nemůže dělat taková prohlášení," prohlásil Han s klidem. Měl samozřejmě v plánu očernit raději její jméno než svoje vlastní. „Ale buďte klidná," konejšil ji, „premiér je o všem informován a máte podporu celé vlády." A k čemu jí to asi tak je?

„Na podporu vlády vám kašlu," procedila skrz zuby. „Mně záleží na tom, aby mi věřila má dcera a má matka, a ne na tom, aby mi věřil pan premiér."

„Inspektorko," povzdechl si. „Ti lidé neměli nikdy v plánu pustit slečnu Aneko ani těch osm nezletilých. Byla to past. Ale jestli dovolíte, něco vám řeknu. Až tohle všechno skončí, nikdo si na to ani nevzpomene." Tak to byla útěcha na jedničku, vole. „Je to... jako jihokorejská reprezentace. Je jedno, jak šampionát zahájí. Když to dotáhnete ke zdárnému konci, stanete se hrdinkou země."

Víte, Mira mi jednou řekla, že kdybych si neposral život tak, jak jsem si ho už posral, paradoxně by si mě dovedla představit u policie. Měl jsem tu drzost jí říct, že má pravdu, že si nás opravdu i já umím představit na stejné straně barikády, protože ta hranice mezi „být padouchem" a „být hrdinou" je neskutečně tenká. Jako když chodíš po ledě. Nikdy nevíš, kdy se octneš pod vodou, nenávratně utonutý za hranicemi zákona.

„Ale jestli za sebou necháte pár mrtvol," pokračoval Han, „jsme všichni v hajzlu. Velmi se omlouvám za svoje chyby." Pokrytče. „A jsem vám plně k dispozici. Ale jestli preferujete, abych odešel..." Upřímně? Preferujeme, ale o tom já asi nerozhoduju.

Mira netušila, co na to má říct, protože pod tímhle útěchyplným šálem se jí i Han zdál vlastně docela v pohodě. Obrátila se proto raději na velitele Shina, aby mu řekla: „Chci, aby se zapojili všichni. Chci okamžité výsledky forenzních testů z Daewoo. A zprávu podzemní zásahové jednotky. Co je s tou zprávou?" Rozdala rozkazy a teprve nyní se obrátila zpátky k Hanovi: „A především, plukovníku, chci, aby mi zpravodajská služba řekla, jak se odtam ti lupiči plánují dostat."

A na to si podali ruce. Mají v plánu bojovat. Ale to my taky. A jak.

*

No nebylo by vám to na Namjoonově místě blbý takhle ji potopit?