La Casa de BTS

Výhružka, či laskavost?

Rukojmí byli s maskami na obličejích a atrapami pistolí v ruce seřazeni na schodech vedoucích na střechu. Úplně nahoře stál Jungkook.

„Chci, abyste věděli, že tohle není výhružka," kladl jim na srdce, „ale laskavost, o kterou vás žádám jako člověk, ne jako únosce. Chci, abyste si nasadili kapuce a masky a šli na střechu, aniž byste dávali signály a dělali blbosti. Jenom deset minut, jasný?" Hyunshik stál v řadě první a pochybovačně se na něj díval, Jungkook si ho však nevšímal. „Jít ven, nadýchat se vzduchu a vrátit se, chápeme se?"

Nuže, asi se nechápali. „O co se tu snažíš?" vyštěkl Hyunshik, jen co mu do ruky vrazil masku. „Zabavuješ policii?"

„Policie už má své práce dost, tak ji nech na pokoji a přestaň prudit," utřel ho Jungkook.

„Jsme návnada," začal roznášet Hyunshik mezi rukojmí ihned. „Určitě nás chtějí použít jako návnadu." Nikdy jsem si nebyl jistej, jestli si tyhle konspirace vymýšlel, aby si zkrátil dlouhou chvíli, nebo jim fakt sám věřil. Tak či tak, k posrání rozhodně byly.

„Cože?" ozvalo se odněkud.

„Pošlou nás do jámy lvové, čehož využijí k útěku druhou stranou," pokyvoval Hyunshik hlavou.

Jungkook to zaslechl a nemohl jej dál ignorovat. „Půjdeme ven, protože jsme lidi," odfrkl si. „Jeden náš kolega potřebuje čerstvej vzduch. A nebudu ti to znovu opakovat."

„Nikam nechoďte," obrátil se Hyunshik na zbytek rukojmích.

„V jakým zkurveným světě to žijeme, he?" nakrčil obočí Jungkook. „To už nikdo není ochotnej nic pro nikoho udělat? Kámoš měl záchvat úzkosti a vy nemyslíte na nic jinýho než na to, že jste návnada. Nic se nestane, protože půjdu ven s vámi." Poznamenal pyšně. Je pravda, že když skončíš na opuštěným ostrově, zrovna Jungkooka tam mít s sebou fakt chceš. Ten kluk totiž přitahuje štěstí.

Jenže Hyunshika hned zajímalo něco dalšího. Jako třeba: „Proč měl záchvat úzkosti?" Už jsem vám říkal, že bude hodně otravnej, viďte? Tak to si teprve počkejte na ten konec. „Bylo to kvůli těm výstřelům, že jo? Koho jste zabili?"

Tohle bych na jeho místě Jungkookovi neříkal. Teda pokud nechtěl, aby na něj vytáhl revolver a nakázal mu: „Otevři hubu, Hyunshik-ssi." Hyunshik však sepjal rty v úzkou čárku a zarputile zavrtěl hlavou. „Otevři svoji zkurvenou držku." Zopakoval Jungkook. Když neposlechl, cestu do jeho ústní dutiny si prostě našel sám. Takže tam takhle stáli. Hyunshik měl v hubě hlaveň Jungkookovy pistole. A hned tyhle dvě možnosti: „A teď zvedni levou ruku, jestli máš v plánu mě dál srát. A jestli už budeš konečně držet hubu, tak zvedni ruku pravou." Jak štědrá nabídka, co?

Hyunshik teda zvedl pravou ruku. A jako jeho vysvobození přišel Junghyun, který položil Jungkookovi hlavu na rameno. „Kook-ah," oslovil ho. „Už toho nech, jo?" Vyndal hlaveň Hyunshikovi z pusy a otočil si Jungkooka stranou. „Prosím tě, nechovej se jako magor." Zašeptal.