La Casa de BTS

Plán B

„Jste dva metry od cíle." Mira pozorovala své muže na perimetru.

„Vidíme cíl," hlásil velitel Shin.

Ale bylo to někdy v té době, kdy měl RM naladěnou jejich frekvenci. A neváhal zvednout telefon, aby nás o tom hned informoval.

Když se nikdo nedíval, protože Jin byl fascinován pohledem na operující Krtečka, V zvednul papír, který vypadl Jungkookovi z kapsy. Klasicky předstíral, že si zavazuje tkaničku, ale nebylo to protentokrát snad ani nutné.

Krteček se totiž při pohledu na nitě, jehlu a krev dost zapotil. „Je mi trochu nevolno," oznámil. „Asi budu zvracet."

„Seš zdravotník baletka, nebo co ti sakra je?" zahulákal na něj Jin, kterému se tento přístup nelíbil. Snad jednou přišel jako zdravotník a měl by tomuto poslání dostát, ne?

„Jsem zdravotník," prohlásil Krteček pevně, „ale nejsem zvyklej, že na mě při práci míří zbraně."

„Šít budu já," ujal se slova operující lékař. „Ale ať jsou všichni zticha," díval se Jinovi do falešných očí na masce. „Prosím."

„Tak dobře," Jin sklopil zrak. Nechápal tyhle lidi. To se nechtějí trošičku pobavit?

Naštěstí pro něj měl být zabaven velmi rychle. Stál jsem na schodech a pozoroval situaci nyní shora, když kolem mě prolétl Mat jako kulový blesk. „RM s tebou chce mluvit," oznámil Jinovi u operačního stolu.

„Ach, výborně," oddechl si on. „Už jsem se bál, že nebudu mít co na práci. Doprovoď mezitím pana zdravotníka na záchod, aby se vyzvracel." Nařídil Jin. Mat se podíval na zděšeného Krtečka. „A jestli zvracet nebude," pokračoval Jin, „drž mu hlavu v hajzlu tak dlouho, dokud to neudělá." Jin chtěl policii ukázat, že je ten lepší. „Rozuměl jsi, viď?" kývnul na Mata, a ten kývnul nazpět. „Zatím se měj, Hyunshik-ssi," pozdravil Jin svého momentálně asi nejlepšího kamaráda a odebral se vzít telefon.

Mat odvedl chudáka Krtečka na záchody.

A V měl konečně čas přečíst si vzkaz, díky kterému se jako první z nás dostal k jedné zásadní informaci – Jimin je naživu.

Buď silný, lásko. Jsem v pořádku. Miluji tě. Jimin.

„Vysílají na krátkých vlnách a šifrovaně, takže jdou dovnitř, ale nevím kudy," dozvěděl se Jin od našeho vůdce.

„Rozumím," přitakal Jin. „Aktivuji tedy plán B."

„Aktivuj ho a vyhoď už ty doktory." Doktoři našeho vůdce obecně dost stresovali. Jako malý s nimi strávil hodně času.

Do sedmé hodiny zbývaly necelé dvě minuty. A když se Krteček řádně vyzvracený vrátil z hajzlů, první koho uviděl, byl V. Ale nebyl to ten samý V, kterého viděl, když odcházel – chvíli si myslel, že blouzní, ale opak byl pravdu. V měl na sobě jinou masku – takovou děsivou jako z hororu. Protože horor nastane každou chvíli pro Krtečkovy kolegy. Když se rozhlédnul, spatřil, že naši rukojmí mají ty masky taky.

Krteček tedy věděl v tisícině vteřiny, že prohráli další bitvu. Byl si jist, že tyhle zlověstné masky znamenaly, že se chystají dva muže hodit do jámy lvové. A taky, že týpek, kterej vymyslel tohle přepadení, byl chytřejší a měl mnohem víc představivosti než policie, zpravodajská služba a zásahová jednotka. A když má před tebou někdo takový náskok, je načase běžet.

Krteček i lékaři urychleně svlékli pláště. „Už musíme jít," oznámil Krteček, jako bychom to všichni nevěděli.

„Prosím, už jsme skončili," obrátil se chirurg na Vho. „Můžeme jít?" Byl značně nervózní.

„Ano," odvětil V.

„Ano?" ujistil se doktor.

„Když půjdete v klidu," přitakal V. „Následujte mě." Pokynul jim a vydal se otevřít bránu.

Jenomže Jin se zrovna vracel. Byl neodbytný. Trochu jako obtížný hmyz. „Doktore, počkejte!" volal za nimi. „Můžete na vteřinku?"

Krteček nasucho polknul.

„Minuta a třicet vteřin," hlásila Mira zbývající čas do začátku té sebevražedné mise. Ve vysílačce ale uslyšela místo Shinova hlasu jen nepříjemné zašustění. „Co to je?" obrátila se na techniky.

„Nejspíš tam mají rušičky frekvence," odtušil jeden z nich.

„Shine, slyšíš mě?" otázala se. „Dali tam rušičky frekvence. Myslím, že ztratíme spojení. Slyšíš mě, Shine?"

Slyšel. Asi tak každý pátý slovo. A mezitím zatínal zuby, jak bylo to šumění ve vysílačce otravný. „Jsou tady rušičky," dovtípil se sám od sebe. „Ztratíme spojení."

„Tak jak proběhla operace, pánové?" chtěl vědět vracející se Jin.

„Dobře," oznámil doktor. „Ale budeme se muset vrátit za dvacet čtyři hodin." Sám se modlil, aby to nebylo nutné.

A nebylo. Ale ne proto, že by snad tohle přepadení už mělo končit. „Oceňuji váš zájem," Jin si prohlížel Hyunshika na stolku. „ale na pooperační péči jsme dostatečně připraveni. A zdravotníku, příteli," obrátil se na Krtečka, „už je vám lépe?"

„Ano, děkuji," přisvědčil Krteček, kterej už chtěl jen vypadnout.

„To mě těší," pokýval hlavou Jin spokojeně. „Není nad to dobře se vyzvracet." Odmlčel se. „Omlouvám se, že vás nedoprovodím až ke dveřím, ale budete v dobrých rukou." Ukázal směrem dopředu, kde už stál připravený V. „Sbohem." Zamával jim Jin na cestu.

I doktoři se rozloučili a následovali Vho v hororové masce.

„Pozdravujte od nás všechny lidi tam venku!" napadlo Jina za nimi zakřičet.