La Casa de BTS

Utrpení mladého amatéra

Jin si ho o několik okamžiků později tedy odvedl do soukromí, někam ke kancelářím ve druhým patře, a j-hope mu vysvětlil, že na chvíli ztratil pozornost a přestal na Aneko dávat pozor a ona mezitím smazala tu zkurvenou fotku. Chvilková nepozornost, nic víc. Mě z toho chtěl prvně úplně vynechat.

Jinovi to však bylo podezřelé. „Ale copak, trpíš výpadky pozornosti?" To se vskutku nezdálo u počítačového génia pravděpodobné, jen co je pravda. „Protože jestli jo, já bych měl o tvým zdravotním stavu vědět jako první."

„Ne, to ne, žádný problémy nemám," vykrucoval se j-hope. To už ho Jin vedl do skladu, kde na ně měly čekat naše (spíš jeho) gorily – Pat s Matem. j-hope netušil co dělat. Jin mu stále nevěřil. Proto dodal: „Tak dobře. Vešel SUGA. Pohádali jsme se. To je celý. Nic víc. Už se to nebude opakovat." Slíbil.

„Tak teď tomu konečně rozumím," poplácal ho Jin bodře po rameni. „Celé se to zase redukuje na citovou záležitost, na ty vaše homosexuální hrátky, že?" Přísahám bohu, jestli ještě jednou použije spojení „homosexuální hrátky", asi ho zabiju. „Nemáš ani ponětí, jak mi ty vášnivý city připomínají mě samotnýho." Prohlásil Jin dobrácky, i když už si zase chtěl jenom hrát. Nebyl tu totiž nikdo, ani pitomej cvrček, kdo by upokojil jeho vlastní city. „Bylo mi osmnáct a jí bylo kolem čtyřiceti. Byla to učitelka angličtiny." Nemohl si odpustit, aby se někomu nesvěřil se svým životním příběhem. Už to totiž dlouho neudělal, že jo? „Uměl jsem na výbornou. Ale ne v angličtině, však víš, co tím myslím." Znovu spiklenecky mrknul.

„Ne, to nevím," ohradil se j-hope. „Proč mi tohle všechno vůbec říkáš? SUGA nemá ještě ani třicet." Ve skutečnosti jsem o nějakých jedenáct měsíců starší než on. Ale Jin si to zase musel přebrat po svým.

„Jenomže i tak je zkušenější v mnoha věcech, ne? V tomhle povolání, v těch vašich..."

„Neříkej to," zavrčel j-hope varovně.

„No vždyť to je jedno," mávnul rukou Jin. „Protože když jsi s někým, kdo už není nejmladší, je to skvělý." Není nejmladší?! No dovol. Kamaráde, vždyť ty jsi o tři měsíce starší. „Takoví lidé jsou zkušení a můžou být rádi, že si s nima vůbec ještě někdo vrzne." Přišel k j-hopovi blíž. „Ta učitelka mi pokaždé předhodila svoje tělo s takovou grácií, jako bych měl narozeniny. Dovedeš si to představit, viď? A víš proč?" j-hope zavrtěl hlavou. „Vracela se se mnou do ztracenýho mládí. Stejně jako tvůj přítel. Dělají to proto, aby se necítili tak odepsaní kvůli svýmu pokročilýmu věku." To fakt? Jedenáct měsíců, vole, jedenáct!

Došli až kamsi úplně dozadu. Mat se vynořil zpoza rohu a výhružně tam stál. j-hopovi došlo, že tam čeká na něj. Rozeběhl se tedy zpátky do bezpečí, ale u východu ze skladu se srazil pro změnu s Patem. Ten mu vrazil pěstí do břicha a surově s ním pohodil na zem.

j-hope se rozkašlal. Jin dělal, jako by se nic nedělo. „Samozřejmě," pokračoval klidným tónem, „mezi mým a tvým románkem je pár zásadnějších rozdílů." No to by mě teda zajímalo.

I Jin se vrátil na druhou stranu skladu, kde j-hope nyní klečel na zemi a Pat ho držel za vlasy, aby ho donutil k Jinovi vzhlédnout. „V mém případě jsem totiž nebyl zrovna na přepadení s rukojmími a nevystavoval své kolegy nebezpečí." j-hope nyní téměř plakal. A Jin se obrátil na dva Rusy se slovy: „Dejte mu co proto."

***

Jak vůbec vnímáte postavy Pata a Mata? Jsou vám sympatičtí? Jakým směrem se podle vás budou ještě vyvíjet, pokud vůbec?