La Casa de BTS

Zabil jsi toho kluka?

Na tuhle historku jsem vzpomínal, když se Junghyun šel přesvědčit na vlastní oči o tom krveprolití a Jin za ním volal, aby to raději nedělal, protože se trochu bál, že ztratil víru. A, jak jste si mohli jistě všimnout, Jin toho skousne hodně, ale ztrátu víry teda ne.

„Stůj!" zařval Jin a vytáhl revolver. „Říkám ti naposledy, vrať se na svý místo!"

Junghyun se otočil o sto osmdesát stupňů, aby zjistil, že ho náš velitel má na mušce. To ho však zdaleka nevyděsilo tolik jako představa, že jeho bratr někoho zabil. Vrátil se za Jinem, až byl tak blízko, že se hlaveň pistole dotkla jeho hrudi. „A co uděláš? Zastřelíš mě?" povytáhl obočí. „A kdo bude další? Všichni? Až si v týhle díře zůstaneš jen ty docela sám?"

Jin nad tím uvažoval. Jako sociální experiment by to jistě rád vyzkoušel, ale i jemu došlo, že všechny nás postřílet je docela nevratné, a to nechtěl riskovat v případě, že by se mu na tom přepadení samotnému zase tolik nelíbilo. Z tohoto důvodu tedy raději Junghyuna nezastřelil a nechal ho se podívat na tu spoušť, kterou nadrobil Jungkook.

Toho nyní našel jenom ve spodkách umývat se od Jiminovy krve, kterou ještě před pár okamžiky usilovně stíral ze země. Přestože pár kaluží zbylo, Jungkook se na to prozatím vysral a šel umýt raději taky sám sebe.

„Bratře," oslovil ho Junghyun. „Zabil jsi toho kluka?"

A protože za Junghyunem se zjevil ještě Jin, Jungkook věděl, že musí lhát. Ale vzmohl se jen na příkývnutí.

Junghyunovi se začalo dýchat tak blbě, jako by mu na hrudníku přistálo letadlo. „Brácho..." znepokojil se Jungkook, když ho viděl v tomto stavu.

Junghyun to nedělal naschvál. Tohle prostě byla poslední kapka. Přestal věřit. A postupně jsme měli přestat věřit všichni. „To nic," opřel se zády o stěnu. „Jen nemůžu dýchat."

Jungkookovi se toto ovšem zdálo jako docela velký problém. Jeho bratr sklouznul k zemi. Kleknul si za ním, stále jen ve spodkách a chytnul ho za dlaně. Kdyby tam nebyl ten chcípák Jin, hned by mu řekl pravdu a nic takového by se nestalo. „Brácho, co se děje? Máš infarkt?" polekal se Jungkook.

Jin obrátil oči v sloup. „To je jen záchvat úzkosti," diagnostikoval ihned a kleknul si za nimi. „Polož ho."

Když ležel na podlaze plné krve, Junghyun věděl, že nebude žádnej stát, jehož jméno nikdo z nás neumí vyslovit. Došlo mu, že sem Jungkooka nedotáhl, aby jej před něčím ochránil, ale že ho stáhl do hlubin, z nichž vede cesta ven jedině přes vězení, což může být zároveň i tvoje poslední zastávka (zvlášť pro někoho tak starého jako jsem já, že, Jin-ssi?). Nebo taky můžeš skončit s tou kulkou v břiše, což je dle mého skromného názoru jen o něco málo lepší.