La Casa de BTS

Neprůstřelní skauti

Na první lekci RM nazval naši skupinku zoufalců „neprůstřelní skauti". Docela se mi ten název líbí, abych pravdu řekl. Ale zatím nechci našemu lídrovi dělat nějaké iluze o tom, že mu to všechno jen tak žeru. Pořád si myslím, že je trochu naivní.

Za prvé bez obalu vychrlil na jednu z nejhledanějších osob ve státě, která ho zároveň fyzicky napadla, že se chystá ukrást tři biliony korejských wonů.

Za druhé byl zarytej idealista. Začal nám dávat lekce o tom, jak přesně máme jeho vysněnou loupež provést. Kvůli tomu nás vzal sem do téhle chatrče na venkově a jako první věc nám řekl: „Vítám vás a velice děkuji, že jste přijali tuto pracovní nabídku." A mile se usmál. Jeden by nevěřil, že tento člověk může být vůdce zlodějské bandy. Taky nám vysvětlil, že nás sem vzal, abychom strávili nějaký čas daleko od ruchu města a nic nás nerozptylovalo od studia, které nám zabere asi tak pět měsíců.

„Pět měsíců?" hvízdnul udiveně kluk v první řadě. Možná byl o trochu starší než já. „Spadnul jste na hlavu?"

„Lidi stráví roky studia tím, aby dosáhli na plat, který je přinejlepším průměrný. Co je to pět měsíců?" namítl RM. „Krom toho, přemýšlením nad tímhle jsem strávil daleko víc času." Popostrčil si svoje falešné brýle. Někdo by mu měl říct, jak strašný jsou.

Za třetí byl trochu zmatenej, co se týče vlastních pravidel. „Tak, co jsem tu měl dál...?" zalistoval v notýsku. „Jo... to... jména..."

Nejspíš chtěl říct, že si svý jména nemáme říkat. Jenomže to už se přihlásil primitivnější týpek a prohlásil: „Jména, jo? Já jsem Jungkook, kdyby něco."

RM se zarazil, protože jsme ještě ani nezačali a už se to začínalo kazit.

Nějakej otrapa, co seděl za mnou, vyprskl smíchy a naplival mi do vlasů. Už jsem zmiňoval, že nemám rád, když lidi plivou?

„Chtěl jsem říct, že si jména vzájemně říkat nebudeme, ale tak nevadí," RM rychle načmáral na tabuli výstražný nápis ŽÁDNÁ JMÉNA. „Dále nechci žádné osobní otázky a samozřejmě ani žádné osobní vztahy."

A nejspíš právě proto jsme zde seděli ve třídě plné mužů. To mi nešlo do hlavy. Protože já, jeho první rekrut, jsem se po celý zemi proslavil vykrádáním bank se svým nyní mrtvým přítelem. Za čtvrté tenhle fakt tedy RM moc neřešil nebo byl tolik natvrdlej, že si snad myslel, že ten, kterýho zabili, byl jen můj kámoš.

„Mohly by to být planety, ta jména," navrhl optimistický mladík sedící za Jungkookem. Ne že bych si snad hledal mezi parťáky slabosti a oblíbence, ale řekněme, že tenhle byl tak trochu obojím. „Já budu Mars," ukázal na sebe, „a tohle může být Uran." Ukázal na Jungkooka.

„Já teda Uran nebudu, vole," ohradil se Jungkook. „Zůstanu u svýho jména."

„Proč ne?"

„S ničím se to nerýmuje, blbče."

„Tak fajn, tak fajn," vložil se do toho RM. A přes všechny nedostatky, který tenhle cápek má, mě tím, co nám pak řekl, zaujal natolik, že jsem mu musel tu neprofesionalitu prominout. Ostatně, tohle dělá úplně poprvé. „Každý si vybere jméno, jaký chce, ale prosím, ať je to něco jednoduchého a zapamatovatelného. Já si například říkám RM, což je zkratka pro anglické slovní spojení „real me", reálné já. Tenhle svět, tohle," rozmáchl se rukama kolem sebe, „to je moje opravdové já, které nikdo kromě vás nezná. Chci, aby to pro vás bylo taky něco takového."

Tak jsem přišel ke jménu SUGA.

Ten, co mi naplival do vlasů a myslí si, že nevnímám, jak na mě hrabe kapesníkem, aby ze mě svý sliny setřel, si říká Jin. Dvacet sedm přepadení, klenotnictví, aukční síně a auta převážející peníze. Jo a taky dávka nevhodného humoru všude, kam se podíváš. Je trochu jako žralok v bazénu. Můžeš se s ním koupat, ale nikdy nejsi v bezpečí. Je na něj vydán zatykač a z nepochopitelných důvodů je to kapitán celé akce, pravá ruka našeho vůdce.

Ten, co měl na začátku časovou tíseň a pořád kašle, si říká taky svým jménem – Junghyun, aby v tom bráchu nenechal. Začínal jako horník, pak teprve pochopil, že když bude kopat vzhůru, vydělá si mnohem víc peněz. Šest kožešnictví, tři hodinářství a družstevní záložna v Busanu.

Jungkook je tedy jeho bratr, ten imbecil, co sedí za Junghyunem a kterej nám prozradil svý pravý jméno. Má moc krásný zuby, ale všichni okolo něj se diví, že mu je zatím nikdo nevymlátil. Je to král rvaček na diskotékách, kde prodával drogy a nejednou u toho někomu zlobil žebra. Je jako časovaná bomba. Většinou v pohodě, ale nikdy nevíte, kdy mu přeskočí.

Oba bráchové sice zjevně pravidla vymýšlení jmen vůbec nepochopili, zato dávno pochopili, jak se používá sbíječka a průmyslový nářadí.

j-hope. Můj oblíbenec. Moje slabost. Počítačovej Mozart. Programuje od svých šesti let a ví všechno o technice a alarmech. Jako jedinej z nás vystudoval pořádnou školu a chvíli dělal ajťáka v jedné firmě. Později pochopil, že nabourávat se do cizích systémů je mnohem větší zábava než vymýšlet vlastní. Možná je trochu nepraktickej, když přijde na střílení a tyhle věci, ale když tě v jednu ráno přimáčkne na stěnu a pak ti říká něžný kravinky zbytek noci, je ti všechno ostatní celkem u prdele.

Pak je tu dvojice asijských Rusů, kterým ze srandy říkáme Pat a Mat. I ten nejpromyšlenější plán totiž potřebuje vojáky. Možná se to o nás příliš neví, ale Jihokorejci mají show s těmato dvěma fakt rádi. Údajně sice nepochází z Ruska, ale nějaké menší díry Evropy – z Česka, to ale nikoho z nás nezajímá.

A potom je tu V, naše vítězství. Zatvrzelej optimista a smíšek. Padělá bankovky už od svých třinácti let a dělá to sakra dobře. Bude proto naším kontrolorem kvality. Všechno, co vytiskne, je jako umělecký dílo. Je možný, že má o kolečko navíc, ale to se asi nikdy nedozvíme. Krom toho má jedno menší tajemství, kvůli kterýmu jsme se málem porvali. Od tý doby bych na něj nedal dopustit.

„Představte si ten pocit, až budeme v televizi a každá jediná rodina u televizních obrazovek bude přemýšlet nad tím, co zrovna děláme," nabádal nás RM. „A víte co si budou myslet?" Za touhle otázkou udělal příliš dlouhou dramatickou pauzu. „Budou si myslet něco jako: ‚To jsou hajzli, kéž by mě to taky napadlo'."

RM. Žádná minulost, žádný záznam v rejstříku trestů. Občanku si naposledy měnil asi před osmi lety. Je trochu jako duch. Na to, že je nováček v oboru, byl z nás všech na začátku největší profík.

„Nebudeme krást ničí peníze," kladl nám na srdce. „A to jim bude sympatické. Musíme mít veřejnost na své straně. Budeme takoví... ehm... záporní hrdinové. Ale budou nás milovat. Ovšem jedině pokud," a zde významně zdvihl ukazovák, jako by nás chtěl varovat, „se v průběhu přepadení neobjeví jediná kapka krve. Dávejte dobrý pozor, tohle je velice důležité." Významně si odkašlal nad hihňajícími se bratry v předních lavicích. „Pokud se vyskytne jediná oběť, už nebudeme ti dobráci, kteří bohatým berou a sobě dávají, ale budou z nás zkurvení teroristi. Chápete, co tím chci říct?"

Všichni jsme tam seděli a celou tuhle pohádku jsme mu žrali i s navijákem. RM měl možná trochu naivní představy o tom, jak to vypadá při přepadení, ale byl to ten nejlepší zatracenej řečník, jakýho jsem v životě potkal.

„RM-ssi?" přihlásil jsem se.

„Ano, SUGA-ssi?" vyzval mě ke slovu. To bylo vůbec poprvý, co někdo vyslovil mý nový jméno. Jsem rád, že to byl zrovna on, alespoň myslím.

Hlavou se mi honila velká spousta otázek, ale ta nejzásadnější jistě byla: „Co teda jdeme vykrást?"

„Státní tiskárnu peněz a cenin."

***

Tak kdo je zatím vaše oblíbená postava? 3:)